The Amazing Spider-Man – Odhalení – Straczynski, Romita jr., Hanna

V Návratu jsme byli svědky urputného boje Pavoučího muže se zdánlivě neporazitelným Morlunem, tajemným tvorem, který se živí superhrdinskou aurou. Žádné vtipkovaní během boje, žádný padouch mluvící o své maličkosti ve třetí osobě. Jen mlčenlivý chlápek, který oblíbeného hrdinu ze sousedství ničil fyzicky i psychicky. Přeskočíme na poslední stránku. Teta May jde na návštěvu ke svému synovci, ale místo toho vidí jen trosku ležící na posteli, s prokrvácenými obvazy, podlitinami po celém těle a s cáry Spider-Manova obleku, povalujícími se na podlaze… z tohohle už se Peter vykroutit nemohl.

Zatímco v první knize se zakrvácený Spider-Man většinu času promenoval v roztrhaném obleku, z názvu druhého booku je patrné, že nepůjde ani tak o dalšího nepřemožitelného záporáka, jako spíš o Peterův osobní život a vyzrazení nějaké dlouho zatajované skutečnosti. Asi nejčastěji opakovanou situací je Peterovo snažení schovat svou identitu před tetou May. Stovky výmluv, stovky lží, stovky rychlého zahození pavoučího převleku do kouta. Že už vás to omrzelo? Nevadí, J.M. Straczynski to na nebohou stařenku vybalí hned na začátku druhého booku. Takřka historická chvíle, nemyslíte? Kromě toho se v Odhalení objevuje tajemně mizející Shade, unášející děti z chudinských ghett, a zahostuje si i filozofující mág Dr. Strange.
Na rozdíl od Návratu nečekejte žádné tuhé bitky s létajícími auty a dalšími rekvizitami. Odhalení se daleko více nese v osobní rovině, více prostoru dostává teta May vyrovnávající se s „krutou“ pravdou (její vztah s Peterem je nosným pilířem celého booku) a nesmí chybět ani Peterova láska M.J. Jejich vztah je stále v rozkladu, i když po sobě oba touží. Ač jsou zrovna oba na druhém konci světa, neustále se potkávají na televizní obrazovce, titulních stranách novin, ale zároveň se také tragicky míjejí. Dokonale to vystihuje část beze slov, kde postupně vidíme „obyčejný“ den z pohledu tety May, Mary Jane a nakonec i Petera/ Spider-Mana.

Straczynski si hraje se Spideyho mytologií, mění ji, přetváří a zásahy, které provádí, jsou s určitostí definitivní. (Peter pracuje jako učitel ve své bývalé škole, chtělo by se říct, že kruh se uzavřel.) To co nakousl v Návratu s tajemným Ezekielem, nevyzrazuje po dalších částech, ale jen mírným náznakem. Tím dosahuje nejlepšího možného výsledku – čtenář ještě nic moc netuší, ale cítí, že to není žádná vata, která se postupem času vytratí. Do podvědomí se derou otázky, jakým dalším směrem se bude pavoučí situace vyvíjet. Odhadovat, co bude v dalších knihách, je čistá spekulace. U Straczynského si člověk nemůže být jistý ničím (což dokázal třeba u Babylonu 5). Teď odhalil Peterovu tajnou identitu tetě May, co udělá příště? Nechá ji (konečně:) ) umřít?

Spider-Man je čím dál tím dospělejší a pokud bychom ho snad chtěli bláhově srovnávat se sešity, které u nás před pár lety vycházely, vyjde ze souboje jako jasný vítěz. A to po všech stránkách. Scénář (bez zbytečných okecávaček a neustálého připomínání, co se stalo v minulém díle) i kresba jsou úplně někde jinde, přičemž kresbě prospívá kvalitní české zpracování, tentokrát i s lesklým papírem. Přesto se stále jedná o starého dobrého Spider-Mana, který „zachraňuje sirotky, sundává kočky ze stromů a vodí stařenky přes ulici“. A hlavně hláškuje. Velmi často si bere na mušku své kolegy z Marvelu, ale dokáže potrápit i známého netopýra. Velký dík patří Jirkovi Pavlovskému, coby dvornímu pavoučímu překladateli.

Se sérií Amazing Spider-Man bude navždycky spjato jméno Romita. Po boku Straczynského se objevuje John Romita jr., syn slavného člena komiksové síně slávy. Kresebně sice nevyniká nad obvyklý mainstream, ale atmosféru dokáže navodit při intimním rozhovoru, scéně beze slov i soubojích. Obzvláště pěkné jsou potom Spideyho tradiční “létající” celostránkové pózy. Bohužel, zrovna nevyniká v anatomii ani ztvárnění lidských obličejů. Teta May někdy vypadá jako třicetiletá kočka, jindy jako zombie z Romerových filmů, chudák Peter pak někdy působí jako nedonošený retardovaný pepík. Alespoň kresba zbytečně neodvádí pozornost od propracovaného scénáře. 🙂

Nebudu chodit okolo zaseknutých vystřelovačů pavučin a rovnou řeknu, že Spider-Man v podání J.M. Straczynského je velmi kvalitní počteníčko. Není to sice žádné dumavé existenciální drama, ale zaslouží si pochvalu za to, že stále nerozmazává doblba omílané problémy a záporáky a dokáže přinést nové patálie i zloduchy, které je třeba zabalit do pavučiny. Spider-Man je konečně postaven před zásadní problémy, které tentokrát nemůže zahodit do kouta…

Spider-Man je oddychové čtení a jako takové funguje naprosto dokonale. Pavoučí fanoušci se dočkají velmi významné a dlouho očekávané chvíle, jeho odpůrci se budou smát, že je stále tak dušínovský a nezaujatí si Spideyho „dospívání“ vychutnají plnými doušky.