Tvor, který na nás hledí z obálky druhého terminátořího omnibusu v exkluzivním podání Simona Bisleyho, rozhodně dává najevo, že si prošel Peklem. Ale především, že Peklo čeká na toho, po kom jde sám. Stroj zrozený pro ultimátní válku s lidstvem je zpět…
 |
U prvního omnibusu zaměřeného na terminátora, bylo vidět, že autoři si hráli především s titulním monstrem (viz https://fantasyplanet.cz/clanek.asp?…). Lidé byli dost v pozadí, případně zcela poplatní estetice akčních filmů osmdesátých let (byť ne natolik, jak tomu bylo v prvním Predátorovi). Tentokrát je to jinak. Respektive: nerovnováha mezi lidmi a stroji se vyrovnává. Pořád to nejsou žádné psychologické orgie (tedy něco, na co, při vší úctě, většina omnibusích scenáristů nemá), ale už že prostě budují i jiné konflikty, než „musím zastavit stroje a spasit budoucnost aspoň pro jiné“.
Možná i díky tomu, že se tentokráte pohybujeme mnohem více v neutěšené budoucnosti, kde Skynet hledá další a další způsoby, jak se těch otravných homo sapiens zbavit. Hned první příběh sice, sledující boj lidí nejen se Skynetem, ale především s jeho „soudruhem“ Mirem, budí spíše úsměvy, nežli pokývání hlavou, jak se hezky scenáristé vypořádali s nástrahami ruské duše a prostředí, ale rozhodně má skvělou myšlenku v podobě pokračování studené války – nikoliv mezi lidmi, ale stroji. A i když závěrečné zvraty jsou mírně nedořešené, přesto se jedná o výborný příběh, který příjemně naladí na další.
Které budou až na jednu výjimku stejně, tedy pořádně, rozsáhlé. Rozhodně však ne nudné. V každém je víc než poctivá porce akce, terminátorů a odpovídající kresby, stavějící na odiv kov vystupující pod servanou kůží, rudé oči zabijáků z budoucnosti i svalnaté postavy hrdinů tak, jak se od podobných produktů očekává – může se jednat o věc názoru, ale osobně mi docela chybí podobné vybočení, jako byla v jedničce kresba Jedné rány. Zato se často objeví nějaká drobnost, která připomene, že od omnibusů nemáme čekat umění, ale čistou zábavu.
Asi nejvíc se to projeví v druhém příběhu, nazvaném Konec hry. Setkáme se v něm s hrdiny předchozího omnibusu a rychlost, s jakou se tvůrci zbaví asi nejzajímavější postavy, Dudleyho, je skutečně expresní. A vraždící maniak, který se rozhodne podpořením terminátora korunovat své psychopatické dílo a jako bokovku zlikvidovat našeho starého známého Sloana, to nevytrhne. Stejně jako solidní akce, protože závěr je silně ve stylu deus ex machina. V podstatě nejklasičtější příběh svazku (jeden terminátor z budoucnosti, cíl Sarah Connor) je tak zároveň jeho nejslabším článkem.
Následující Sebevražedná mise je pouhá hříčka, která nenadchne ani neurazí, ale další dva dlouhé příběhy, to je jiné kafe. Údolí smrti nabízí dobré prostředí, silné postavy na obou stranách, relativně uvěřitelné zvraty a především terminátora, který věnuje až podezřele velkou pozornost životu ve všech jeho podobách, aniž by spouštěl ze zřetele své poslání. Tady máme pro změnu co do činění s vrcholem svazku.
Závěrečná Temná doba na předchozí povídku navazuje využitím jedné postavy a zároveň vedle sebe klade budoucnost i „přítomnost“ a jedná se o perfektně odvedenou práci, které možná chybí něco k tomu, aby byla opravdu nezapamatovatelná, ale zároveň neobsahuje nic, co by se dalo dvakrát kritizovat. Příjemným bonusem pak je, že se zde konečně dostane do akce i malý (a velký také) John Connor. A skvělé na tom není to, jaké má velké svaly, ale malá drobnost, která ho už v předchozím příběhu svázala s někým, o jehož existenci neměl doposud ani tušení. Takže jak už jsem napsal: poctivě odvedená práce bez minusů.
Celkově je tedy druhý terminátoří nášup hodně pohodové čtení (a klasické pokoukání, které do extáze povyšují titulní listy jednotlivých příběhů, kde jsou terminátoři skutečně luxusní). Nekopíruje tolik zápletku filmů, mapuje výrazněji stroji ovládanou budoucnost – i když pořád mi nějak není jasné, jak je vlastně možné, s přihlédnutím k dokonce i krysím terminátorům, že něco jako Odboj ještě definitivně nezařvalo – a dává prostor nejen terminátorům, ale i lidem.
Ano, pořád jsou hlavní hvězdy kovové, ale jejich protivníci už začínají vypadat, že by se na nich opravdu dalo stavět a vyprávět skutečnou ságu budoucnosti – už ne chodící klišé Sloan, ale v mládí poznamenaný Norden, biolog ve světě kovu a destrukce. Pravda, hlavní postava Údolí smrti má za sebou válečné trauma jak z omalovánek, ale to je v kontextu drobnost.
Oproti jedničce tedy nepochybně pokrok a platí, že zatím ve všech omnibusích pokračováních tvůrci dokázali, že se dokáží vydávat i do neprobádaných oblastí, stejně jako schopnost postihnout to, na čem jejich komiks staví nejvíc – silné i slabé stránky jednotlivých monster. Terminátor je přitom ovšem zatím zdaleka nejvyrovnanější. Slabé kousky nejsou skutečně průšvihy a ty povedené jsou schopny nahnat velké množství plusových bodů.
VERDIKT:
Povedené pokračování, které nabízí kvalitou vyrovnané příběhy, mezi nimiž se jedno zaváhání víc než ztratí. Navíc oproti prvnímu setkání více rozmanité. Ve výsledku komiks, který od svého pokračování neodradí, ale právě naopak naláká, což je možná zásluha i Alana Granta (Lobo), který má na svědomí hned tři příběhy.
Boris Hokr (redaktor)
boris.hokr@fantasyplanet.cz
