Kreslíř a scénárista Enki Bilal možná bleskne tuzemskému čtenáři v paměti svým Jarmarkem nesmrtelných, který u nás vyšel už před drahnými lety. Jeho příběhy nejsou ani tak fantastika jako spíš sofistikovaný politpunk, i když se odehrávají v budoucnosti s egyptskými bohy a lidmi s vylepšenou DNA. Teorie rozpadu jsou dnes už vzpomínkovým koncertem, ale v době, kdy vyšly, musely být avantgardou, kterou nikdo nechápal. Na duchu a rozměru jim to ale neubírá ani v nejmenším.
Teorie rozpadu jsou vyprávěním o krachu. Přesvědčení, naivit i ideálů. Obě novely, které tvoří knihu, představují paměti starých mužů, jejichž účastníci se za hrdiny ani v nejmenším nepovažují. Padlí revolucionáři, členové kontrarozvědek minulých režimů, sympatizanti, disidenti uvyklí podzemí, milicionáři nebo novináři k tomu ani moc práva nemají. Jsou ale natolik uvědomělí, že za to, co považují za správné, ochotně vezmou do ruky zbraň a namísto stařeckého tlachání o lepší minulosti jdou ještě jednou změnit současnost a podepsat se pod ni krví. Jejich příběhy jsou voláním po starých, zašlých a mrtvých časech, snahou o udržení něčeho, co už povolilo a musí se každou chvíli zřítit. Krach je nevyhnutelný, jméno knihy je případné. Velice případné.
Staří muži
První z povídek se navrací k pamětem občanské války ve Španělsku a k lidem, pro které nikdy neskončila. Jedna skupina jsou teroristé, někdejší falangisté, druhá jejich dávní protivníci opačného smýšlení, pro které výprava po stopě zabijáků znamená možná poslední dobrodružství jejich životů. Ale nevzdají se, protože ideály mají svou cenu. I když je vám přes šedesát a do boje se ani nepodíváte, protože vás po výstupu do prvního vrchu promptně klepne pepka. Druhý příběh, Na lovu, je znovu přehlídkou matných ideálů a revolučních idejí a pokusem o jejich konzervaci. Do rezidence kdesi uprostřed sibiřské pustiny se sjíždí skupina starých kádrů, kteří se na budování sovětského režimu podíleli víc než osobně, a jeden mladík, jehož naivita sehraje kýženou roli. Navzdory zdání, že změny bylo dosaženo a bitva byla vyhrána, však oba příběhy ve skutečnosti končí deziluzí. Krachem. Protože budoucnost nenáleží starým a za dávno suchou krev nemá cenu další prolévat.
O kreslířích a lidech
Enkiho Bilala mám rád. Jeho styl je naprosto distinktivní. Jako by se tento nenápadný Francouz původem z Jugoslávie pokaždé, když zvedne pero, snažil vykřičet do světa manifest anebo varování. Někdy alegorické, někdy ne. Existují zakázkoví kreslíři, jejichž tvorba je vzorem bezchybnosti – čistá, precizní, profesionální a tak zapomenutelná, že připomíná dřevěné hračky. Pak jsou tu ale lidé jako Enki. Nebo Moebius, Bryan Talbot a Dave McKean. Jejich práci poznáte od prvního panelu, od prvního tahu štětcem, od první linky a první psychedelické koláže. To oni jsou duší tohoto média a tvoří ho výjimečným. Ačkoli v této knize nejde o velké experimenty s formou, obsah a provedení je naprosto mimo kategorie. Čistý Enki, ačkoliv autorem novel tentokrát není on, jak chybně uvádí v tiráži české vydání, ale jeho dlouholetý kolega z časopisu Pilote, Pierre Christin. Pokud jeho jméno slyšíte prvně, není se moc čemu divit, samostatně mu u nás, neklame-li mě paměť, nevyšlo nic. Ve Francii se proslavil především svým humorným sci-fi cyklem Valérian o časoprostorovém agentovi, který kreslil fenomenální Jean-Claude Mézières až do roku 2010, kdy sága skončila. Christin předvedl nádhernou práci s paletou postav, kterou, značné šíři navzdory, dokázal udržet funkční a dobře rozlišitelnou. Každý z hrdinů má vlastní důvod, proč se příběhu účastní, a žádný není nelegitimní ani zbytečný. Ale ke krachu dospějí i tak.
Chytré příběhy
Minule jsem tu psal o Ondrovi Neffovi, teď musím zase. Opatřil totiž dílo krásným vysvětlujícím doslovem, který hodně pomáhá tonoucímu čtenáři. Pravdou je, že pokud vám nesedne rytmus obou příběhů, jste ztracení a tahle kniha pro vás nemá význam. Teorie rozpadu jsou náročnějším dílem, možná nejvíce bazírující na předchozí čtenářské znalosti, jaké zatím v edici Mistrovská díla evropského komiksu vyšlo. Jodorowsky promine, patří mu druhá příčka. Z celé Bilalovy a Christinovy knihy tryská syrovost a realita trpká jako přestárlé víno. Zvolna se rozleží na jazyku i v hlavě a některé její obrazy blednou hodně pomalu. Krev na sněhu nelze přehlédnout a epilog k povídce Na lovu je co do souznění textu a obrazu jednou z nejpůsobivějších a nejtvrdších koláží, jaké jsem kdy v komiksu viděl, počítaje i Guibertova Fotografa. Není to sice, jak už jsme si řekli, fantastika, je to „co kdyby“ a je to politpunk, ale také svého druhu umělecké dílo. Jestli potřebujete oddechovku a kozy, kupte si prostinkou Druunu a užijte si trochu masa. Proč ne, není na tom nic špatného. Jinak ale…
- Pierre Christin & Enki Bilal: Teorie rozpadu
- Vydal: Crew, 2015
- Překlad: Richard Podaný
- Počet stran: 200
- Cena: 789 Kč (váz.), 589 Kč (brož.)
