Na konci tmavého tunelu se objeví dvojice světel a vzápětí se ozve skřípot brzd, ale nejsme v Praze, v noci na nebohé oběti podzemního cestování čekají nemrtví, ale nejsme v Londýně a osamělým pasažérům nenahánějí strach revizoři, ale duchové. Nikdykde dorazilo do Japonska a výsledkem je manga Temné metro. Osikové kolíky, svěcenou vodu i krucifix nechte klidně doma – na moderní japonské bubáky tyhle zastaralé metody likvidace dávno nepůsobí.
První příběh nese název Ginza a vypráví o mladé herečce Anně, které ujelo poslední metro a která navíc zůstala uvězněna v opuštěné stanici poté, co ji nějakým nedopatřením zavřeli. Díky tomu však potkává svou kolegyni Rei, jež se náhle vynoří z prázdného tunelu a o níž se povídá, že na zkoušky divadelního souboru nechodí prostě proto, že spáchala sebevraždu. Na mrtvolu je ale živá až moc. Graficky i dějově povídka nejvíc ze všeho připomíná Grudge či jiné asijské horory, kde v hlavní roli vystupuje tma, plazící se žena a podivné smsky v mobilním telefonu. Hlavní hrdinka Anna se dostala i na obálku.
Druhá povídka s názvem Shibuya popisuje příběh trojice záškoláků, z nichž dva si přivydělávají jako kuplíři. Celá povedená trojice přijímá pozvání od jedné roztomilé středoškolačky místo učení navštívit v metru ukrytý klub. O zábavu rozhodně nebude nouze. Zápletka není příliš originální, ale je podaná čtivě, horší je to s výtvarnou stránkou – Shibuya měla velký potenciál pro opravdový horor, se zdatnějším výtvarníkem mohlo jít o nejlepší povídku této mangy, výsledné zpracování ji zbytečně sráží do průměru.
Ikebukuro je druhá nejlepší povídka celé mangy, popisuje příběh strojvůdce Aoshima, který v tunelu metra vidí ducha. Kvalitní povídka s výrazným antisuicidním vyzněním.
Nejlepší povídkou prvního dílu je jednoznačně Shinjuku, příběh psychopatické milenecké dvojice, ve které se mrtvá dívka snaží přimět svého přítele k sebevraždě. Ačkoli tento motiv záhrobní pomsty není kdovíjak originální, stručnost, odpovídající výtvarná stránka a výrazná pointa jsou hlavní přednosti povídky.
Paradoxně nejslabší povídkou celé knížky je Meiji-Jingumae. Příběh sice odhaluje Seiyiho minulost a vysvětluje některé jeho schopnosti, jenže má příliš dlouhý rozjezd a prakticky žádný děj. Svým začátkem přímo navazuje na děj povídky Ginza a uzavírá tak celý první díl Temného metra. Po výtvarné stránce ovšem jedna z nejlepších povídek knížky.
Kladem prvního dílu Temného metra je absence vyloženě špatné povídky. Hned u první povídky jsem se skvěle pobavil, ačkoli černý humor byl spíše nechtěný. Jednonohá zombie v akci se totiž hned tak nevidí. Ve všech povídkách se objevuje průvodce podsvětím, všechny obvykle končí stejně – Seiyou zachráněná postava se probudí u sebe doma a není si jistá, jestli šlo o skutečnost nebo o pouhou noční můru. Téměř vzápětí však čtenář nachází nepopiratelný důkaz, který druhou možnost vylučuje.
Grafické zpracování není špatné (na prvotinu), ačkoli věnovat více pozornosti detailům by v některých případech rozhodně neuškodilo, protože pokud se někdo řízne do krku nalevo, neměla by na dalších obrázcích krev stříkat zprava a podobně.
Reálie jednotlivých stanic jsou využity do detailů, o čemž svědčí třeba obrázek stanice Ginza, který přesně odpovídá skutečnosti. V okolí stanice Shibuya se rozkládá Love Hotel Hill, oblast s vysokou koncentrací těchto podniků (1). V zápletce to hraje malou, ale podstatnou roli. A třeba hlavní hrdina povídky Shinjuku pracuje v restauraci nacházející se ve čtvrti Kabukicho, známé svým nočním životem. Stanice metra Shinjuku se nachází na okraji této čtvrti.
Dá se říct, že Temné metro je mírně nadprůměrná hororová manga s několika poměrně originálními nápady a velkým potenciálem do dalších dílů. Její cílovou skupinou jsou starší teenageři, což je patrné i z věku hlavních hrdinů jednotlivých příběhů, ale pohrdnout jí nemusí ani starší čtenáři. Manga Temné metro je kvalitní odpočinková záležitost, vymykající se většině zavedených kategorií mangy. A je to příjemná změna.
Samostatně 60%, v rámci celé série se hodnocení může vyšplhat až na 70%.
(1) pro upřesnění: Love hotel není ekvivalent „veřejného domu“. Love hotel pouze poskytuje mileneckým dvojicím místnosti pro uspokojení jejich potřeb, nenabízí se v nich prostitutky. Ty najdete třeba v Kabukicho.
