Supermóda 2/2: Ženy v trikotu

Ženy v trikotu

Není zase tak těžké, přinutit muže slintat – všechny superhrdinky mají dokonalé tvary a žádná z nich nemusí nakupovat kostýmy v prodejnách nadměrných velikostí (s výjimkou podprsenek, samozřejmě). Ovšem i tady je vidět vývoj – a možná ještě větší než u mužských hrdinů. Je jasně vidět, jak je s přibývajícími léty k jejich výrobě potřeba stále menší a menší množství látky. A když už ne menší (kupříkladu Catwoman je v komiksu stále zahalená celá), tak aspoň tenčí, aby byl pod látkou vidět každý záhyb těla. Zatímco u silnějšího pohlaví je vidět, že si kostýmy šili muži sami, z kostýmů superhrdinek je jasně cítit, že je šili… taky muži. A zatraceně nadržení muži.

Sexismus, říkáte? Podobný názor mají i mnohé ženy, které se vydali na protestní demonstraci před sídlo DC. Promluvíme si s jejich mluvčí, Caitlin ze skupiny Gen 13.
„Dobrý den.“
„Dobrý den.“
„Proti čemu protestujete?“
„Copak to není jasné? Proti zneužívání žen v superhrdinské branži. Zatímco u chlapa všichni oceňují, jak to komu nandal, jak zachránil svět, zeptejte se na ženskou a jediné, co dostanete je – ta má ale kozy!“
„Já si-“
„Koukněte, mužskýho superhrdinu většinou dělá plášť. Co je nejdůležitější na ženských hrdinkách? Já vám to řeknu – podprda. Viděli jste Wonder Woman? Ta by se měla jmenovat spíš Wonderbra. V tomhle má bojovat za osud světa? V tom vypadá spíš jako tanečnice v nočním klubu.“
„To máte-“
„Prostě  chceme, aby byla rovnoprávnost i v kostýmu. Chlapi jsou oblečení, jakoby se chystali na výpravu na severní pól a my – proboha, většinu času máme husí kůži větší než bradavky… můžu říkat v televizi bradavky?“
„A co Silver Surfer?“
„Silver Surfer?“
„Ten je přece nahý.“
„Ale je celý potažený stříbrem… nebo je ze stříbra, to člověk nepozná.“
„A Namor, vládce moří – ten pobíhá jen v plavkách.“
„No…“
„A Hulk má zase jen roztrhané fialové kraťasy.“
„Ale-“
„A Robin? Ten sexuální sen všech pedofilů?“
„No dobře, dobře, ale to jsou výjimky – zatímco ženy takhle chodí všechny. A víte, co je nejhorší?“
„Co?“
„Koukněte, do Batmana to můžete naprat z bazuky a nic se nestane. Do našich kostýmu jen tak strčíte – no tak strčte do mě, no nebojte se… vidíte? Už je na cáry. Nevím, z čeho je dělají, snad z krepového papíru. Nestačí, že tak strašně šetří látkou a že si připadám spíš jako prostitutka, než bojovnice za spravedlnost – ale po každé rvačce skončím skoro nahá! A přísahala bych, že to ti padouši vědí a bojují s námi jenom proto. Koukněte, bojuju, bojuju, buším do protivníka všemi svými silami… a on tam stojí, drží mě za prsa a blaženě se usmívá. Kdyby nechtěli ovládnout svět, hned mají na krku žalobu za sexuální obtěžování. Tohle je nějaká spravedlnost? Na supehrdiny si nikdo nešáhne… dobře, možná s výjimkou těch dvou z týmu Authority, Apolla a Midnightera, to jsou buzíci – ale jinak-“
„Dobře, dobře, ale vždyť vás nikdo nenutí-“
„To si děláte legraci, ne? Myslíte, že by někdo kupoval naše comicsy, kdybychom nepózovaly jako na obálce Penthouse? Myslíte si, že by někoho zajímala hrdinka oblečená v kožichu?“
„Možná… kdyby pod ním už nic neměla…“
„Comicsy kupují hlavně chlapi, kreslí a píšou je chlapi… takže se to pomalu mění v soutěž, jak moc se toho dá ukázat, aby to ještě bylo dětem přístupný. Jsme jen loutky v službách prodejnosti! Jsme prodejné ženy! Sexuální otrokyně! Chceme stejná práva jako muži! Chceme rovnost! Chceme-“
„Vážení diváci, jak vidíte, ke Caitlin se přidávají další ženy, jejich křik nabývá na síle, hrozí pěstmi vstříc ředitelství DC a jejich dokonalá těla se tyčí ve znamení protestu… pevná prsa se dmou hněvem… některým se už začínají trhat kostýmy… a… ee… končím vysílání, jdu si dát studenou sprchu.“

Hodní, zlí, módní

Už jsme mluvili s hrdiny, už jsme mluvili s hrdinkami – a teď je na čase oslovit i druhou skupinu – padouchy. Bohužel z pěti reportérů vyslaných za Jokerem se nevrátil ani jediný, takže jsme pro jistotu pozvali do našeho studia někoho podstatně neškodnějšího, doktor Weintmullera, autora knihy „Ty jsi zlý a já taky.“
„Dobrý den.“
„Dobrý den.“
„Rádi bychom s vámi pohovořili na téma: Padouši a oblékání.“
„Padouši jsou v podstatě nešťastní lidé, mstí se za křivdy způsobené v raném dětství. Většinou jsou to oběti zneužívání-“
„Promiňte?“
„Ano?“
„Nám je celkem jedno, proč to dělají. Nám jde o to, co při tom mají na sobě.“
„Na sobě?“
„Ano, jste v pořadu MÓDNÍ MÓDA. Jde nám o šaty. Zajímá nás, jestli je možné rozeznat padoucha od hrdiny už podle oblečení?“
„Hmm. To je těžká otázka. Víte, kostýmy jsou důležité. A nejen v komiksu. To samé máte ve filmu. Víte, spousta slavných hrdinů má kostým, který je symbolizuje. Dejte někomu hnědý kožený kabát, klobouk a bič – a hned je to Indiana Jones. Černá kůže a černé brýle symbolizují Terminátora, dlouhý černý plášť je Neo, zamazaný nátělník John McClane. Víte, kostým vás odlišuje od davu, dělá vás jedinečným.“
„Ano, o tom už jsme tady mluvili. Můžete nám ale zkusit říct, jestli je možné poznat padoucha od hrdiny?“
„Hmm. Víte, kostým by měl hlavně vystihovat schopnosti té které figury, tím je vymezený. Víte, když se někdo jmenuje Scorpion, tak nebude chodit v kytičkovaném trikotu. Ne, bude zelený a bude mít ocas. Když někdo dokáže používat elektřinu, tak je jasné, že dominantní barva bude žlutá a na kostýmu budou blesky. Když někdo mrazí, obléká se do modra.“
„Takže kostým vlastně hlavně ukazuje, jaké schopnosti kdo má? Pro snadnou identifikaci?“
„Přibližně ano – i když to samozřejmě neplatí stoprocentně. Spider-Man přece nemá chlupatý kostým s křížem na zádech, že?“
„To tedy ne. A co to dobro a zlo? To se tedy nedá poznat?“
„To jsem neřekl. Určité rysy tu jsou.“
„Ano?“
„Víte, i když by člověk předpokládal, že padouši budou chodit v černé, jak to bylo zvykem ve westernech,  tak většina z nich se uchyluje k jiným, jásavějším barvám. Hodně oblíbená je brčálově zelená. Pro tu má slabost kupříkladu slavný Dr. Doom, Dr. Octopus… samí doktoři… možná proto, že je to barva operačních plášťů… nesmíme zapomenout ani na Riddlera, Green Goblina, Vultura, Lizarda, Scorpiona… to už nejsou doktoři… většinou… a další Spideyho protivníky. Další hodně populární barva je fialová – zase Green Goblin, Joker, Galactus – nebo červená – Sentinelové, Magneto. Do té se ale občas obléknou i kladní hrdinové – jako ten, no… Daredevil.“
„Takže se to dá poznat podle barvy?“
„Víte, ono jde spíš o střih.“
„Střih?“
„Víte, kostýmy padouchů dost často odráží jejich megalomanskou osobnost. Pláště, kápě a podobné serepetičky – prostě se snaží vypadat na první pohled důležitě, aristokraticky. Magneto, Mr. Sinister, ale i Mysterio a další. Taky si hodně potrpí na kovové doplňky. Magneto má svou helmu, Dr. Doom masku, Octopus chapadla, prostě vylepšují svá těla, jak se dá.“
„Zatímco, pokud to dobře chápu, hrdinové mají spíš prostší kostýmy.“
„Ano. Hrdinové jsou vůbec prostší. Jde o klasické pojetí ,poctivý muž z lidu kontra zákeřný parchant z vyšších sfér´. Čím vyšší a aristokratičtější, tím odpornější.  Kladní hrdinové jsou  také většinou dělnického nebo farmářského původu… maximálně pracující inteligence – jen málo z nich patří mezi horních deset tisíc. Všimněte si taky, jak často – hlavně ti starší – využívají barvy americké vlajky – modrá, červená, bílá.“
„Takže, opět si dovolím zjednodušit, pokud narazíme na někoho, kdo bude mít oblek samý volán, tak máme utíkat co nejrychleji pryč?“
„Ano. Konkrétně u těch volánů budete stát proti Sebastianu Shawovi, šéfovi Hellfire Clubu – a tam bych útěk velmi doporučil. Ovšem, víte, každé pravidlo má své výjimky – a u superhrdinů to platí dvojnásob. Zvlášť když spousta dnešních kladných hrdinů začínala jako ryzí záporáci a teprve během let přešli na stranu dobra… samozřejmě, i se svým kostýmem. A to pak poznejte, kdo je dobrý, a kdo zlý.“
„Takže, co doporučujete?“
„Víte, asi nejlepší by bylo vyhýbat se všem v barevných kostýmech. I metařům. Tím nic nezkazíte.“
„Děkujeme za návštěvu ve studiu.“
„Já děkuji za pozvání.“
 „Ještě abyste nadával.“

Tak to bylo pro dnešek z našeho studia všechno. V příštím pořadu si zodpovíme na klasickou otázku – jak je to tedy s těmi pohlavními orgány superhrdinů? Když je Thing celý z kamenů, má kamenné i přirození? A co hořící Human Torch? Jak chodí na toaletu? Vypaří se moč dřív než se dotkne záchodu?

To všechno se dozvíte příští týden. Zatím se loučím s naším klasickým pozdravem – ať se vám nezmačkají puky.
Nashledanou.  

Superhrdiny zpovídal Jiří „módní běs“ Pavlovský
Převzato z revue Labyrint se svolením autora a vydavatele