Superman se uvedl skvěle. Zafilozofoval si, hodil do placu pár skvostných dialogů a nakonec ukecal chodící Mount Rushmore. Nezapomněli jsme ovšem napsat, že druhý díl může Pro zítřek vynést do vesmírných výšin, nebo naopak pošlapat základy, na nichž supermanovský opus pevně stál.
LR: Teď jsem dočetl druhýho Supermana. Oproti jedničče crap. 5/10
OJ: Pošli recku.
Později – OJ: Možná by se hodilo vypíchnout i nějaký hezký moment, ale z tvého textu dost čiší zklamání a nevim, jestli bys toho byl kvůli tomu schopen. 🙂
LR: Když ono je to vážně nedobré.
OJ: A bacha, aby ten text nepůsobil arogantně.
LR: Arogance, hmmm… jsem z toho prostě jen nas*/$#&. 🙂 Za nějaký čas si to přečtu znova, třeba jsem měl jen hodně blbou náladu. :))
Tak ne, neměl…
Opravdu se ukázalo, že pevná póza byla jen zdánlivá. Teď, když přichází na lámání chleba, se Supermanovi podlomila kolena a jediný, kdo to odnese, jsme my. Šest sešitů v modré knize vypráví úplně jiný příběh, čímž naznačuji, jakým směrem se Azzarello vydal. Nahoru to zodužel není.
Druhá kniha je strmý sešup dolů. Možná ne přímo tobogán, ale skluzavka rozhodně. Nevím, jestli chtěl Azzarello docílit toho, aby si člověk při četní připadal jako debil. K tomu mě totiž často vedl pocit, že postavy prostě vynechávají věty. A opravdu to nelze vydávat za mnohoznačnost a chytré nedoříkávání věcí. To se spíš odsýpající dialogy proměnily v kupičku abstraktních blábolů. Sám nechápu, co se Azzarellovi přihodilo, ale určitě v tom měl hranu nějaká tvrdý předmět. Jinak by nemohl vyplodit tak úsměvnou scénu, kdy Superman navštíví Batmana a proběhne skutečně bizarní rozhovor, jehož hloubku jsem buď nepochopil, nebo jednoduše nebylo co pochopit, protože pan scénárista, který exceloval v prvních sešitech, najednou plácá nesmysly.
Smysl tu nedává víc věcí, třeba některé slibně rozběhnuté linie. V tom lepším případě jsou jen zahrány do autu, takže ve výsledku působí zcela zbytečně. Nad postavami, které se příběhem jen mihly (Batman), se dá mávnout rukou. Ale když začnou skřípat zdánlivě důležité charaktery (kněz, Wonder Woman, Orr, generál Zod), jako by na nás útočilo druhé, samoúčelně encyklopedické, Ticho. Skvěle rozestavený hrad z písku tak spláchly vlny a nechaly na pláži jen pobořenou Pevnost samoty.
Supermanovi rozhodně nemůžeme upřít tempo, jakým se s protivníky vypořádá. 160 stran opět zasviští rychlostí vystřelené kulky. Snad je trochu škoda, že Azzarello není schopný pracovat s tempem vyprávění. Všechno se nakonec ztrácí v jedné nekončící monumentální bitce se spoustou hořících a vybuchujících rekvizit. V té změti čar zapadne i pointa, ale je to dobře. Pro zítřek spadá do kategorie příběhů, jejichž kýžené završení velmi ubližuje předcházejícímu ději. Jasně, osudovost vybafne z každé stránky a každé pěsťovky, takže je stále přítomen pocit, že jde Supermanovi o hodně. První díl svou civilností akorát připravil půdu jiné záplatce, v níž bychom těžko očekávali servírování kapesních vesmírů… Z inteligentní zábavy, nabízející i něco pod povrchem, zůstala jen připitomělá mlátička se silně béčkovou pachutí.
Jim Lee si po většinu času udržuje pokerově klidnou tvář, i když také u něj je ke konci cítit, že by měl lineární jízdu rád za sebou. Dokáže zachránit spoustu situací (zmiňovaný rozhovor je obrazově lahůdkový) a Superman má v jeho podání až božské charisma. Což je povedená symbolika vzhledem k tomu, že se Kal-El vypořádává se svým všemocným původem. Jinak bych ale uvítal větší komplexnost a čistotu kresby, Leeova mířidla jsou místy nezvykle rozházená. Ale to je vlastně taky povedená symbolika…
“Batman: Ticho” se mi libilo, první díl “Superman – Pro zitrek” taky tak. Nadherne nakreslene, napinave, i kdyz trochu prekombinovane a vedle tvrdackych poz i pozy zbytecne pseudointelektualni. Ale v pohode, zabavu to prineslo a nepusobilo to debilne. Druhy dil supermana se ale rozsypal. Jasne vyslo najevo, ze Azzarello v prvnim dilu jenom velmi efektne varil z vody a ve dvojce, kdy uz musel s necim prijit, zjistujeme, ze nemel s cim. Hodnekrat jsem si rikal, ze tohle uz nemysli ani trochu vazne, tak jsem musel vypnout mozek, aby neprekazel. Takze kdo chce hezke obrazky, at si to koupi. Rozhodne neprohloupi a par peknych dejovych momentu k tomu dostane jako bonus. Ale zadny super komiks to teda rozhodne neni, celkova koncepce scenare je naprd a z obsahu nekerych dialogu se mi otvirala kudla v kapse.
Pecka
Tak jsem zřejmě asi sám,ale myšlenkový pochod Azzarella jsem dobře pochopil a mrzí mě,že 90 % jiných ne.A když už pro nic, tak opravdu Leeova kresba vše vynahradí – doufám,že komiksáři si kupují komiks v 90 % hlavně kvůli kresbě,jinak taky můžou jít pak do četby ,Babičky, bez obrázků:)
od překladatele
Nevím, zda jsem trochu neselhal jako překladatel. Mnohoznačnost druhého dílu mi chvílemi přerůstala přes hlavu. Ovšem jakožto člověk, který vyrůstal na klasických komiksech považuju tenhle projekt za hodně zajímavý – nejednoznačná zápletka s nejednoznačným rozuzlením… :-)Co se ovšem týče scény s Batmanem, s ním měl recenzent potíže, ta mi přijde celkem jednoznačně intepretovatelná – Superman ho navštíví a řekne mu: “Jdu někam, kde můžu fakt chcípnout, a tak potřebu, abys to tu vzal za mě, kdyby se to stalo – takže koukej pracovat nejen na tom, že seš velkej bijec, ale abys byl i lepší člověk…” To mi na 5 stránek přijde jako slušné nahuštění děje… 🙂
Je fakt, že to opravdu byla fuška. Skoro každý slovo tam má několik významů… a i při třetím čtení jsme tam s Michaelem objevovali nové souvislosti a vazby. On má prostě Azzarello tenhle styl psaní, že nic neříká naplno, spousta věcí je tam schovaná a prostě člověku nedojde. V menší míře to má i u Sto nábojů, kdy se často hrdinové baví a “kamera” přitom zabírá akci, která s tím vůbec nesouvisí – respektive se její význam odhalí třeba o dva díly později.
Dát tomu tak málo? No má úcta vždyť druhý díl je perfektní sice trochu náročnější ale mně se fakt líbil.
za a proti
Najprv som bol sklamany, pretoze z tak dobre rozohraneho prveho dielu sa podla mna dalo vystupit az na Olymp. Takto sa to zvrhlo na akcnu story s niekolko skutocne zbytocnymi scenami. Ale, aj tak je to pochopitelne a priklanam sa skor k hodnoteniu 7. Predsa len existuju daleko priemernejsie akcne komiksy.
Přišlo mi, že banální béčkovou zápletku obaluje v složitých slovech. Jen proto, aby si lidi mysleli, jakej je borec, ale ve skutečnosti je to uvnitř strašně prázdný. První díl se mi líbil moc, tam ty dialogy a myšlenky seděly výborně (ostatně recka je v souvisejících článcích), jenže to odhalení…Krvinka56: Myslím, že z komentáře u Vražd a houslí je jasný, že nejsem zrovna tvůj šálek kávy, co se týče vkusu.;))
4 Pavlovský
Tak u 100 nábojů jste udělali opravdu dobrou práci a hlavně perfektní překlad,jelikož tzv. bronx-slang nebo jak se tomu přesně říká,je i pro samotnýho američana někdy těžko srozumitelný. A k českému vydání jak u Supermana tak i 100 nábojů mohu jako majitel originálů říct,že české vydání je mnohem promakanější.
zdravicko,tedy myslim ze to vse zachranuji Leeovo kresby:)hodlam si koupit 2 a ted jsem na vahach z vasich prispevku:)