Tak už jsme se dočkali i my, fanoušci Star Treku, máme uděleno povolení transportovat se do nejbližšího knihkupectví a vítězoslavně si odnést svůj osobní výtisk Star Trek omnibusu od BB/artu. A co si pro nás editoři připravili? Dosáhli kýženého cíle maximálním warpem, anebo se plácají okolo horké kaše na čtvrtinový impuls?
 |
A hned začneme pěkně zostra, a to dokonce na klingonském písečku. Příběh Krev není voda zachycuje události na Qo´noSu těsně po zničení Praxisu. Velká rada zvažuje žádost o pomoc Federace a její pro či proti má zvrátit jeden jediný hlas, patřící Kahnrahovi. Kahnrah si je vědom závažnosti svého rozhodnutí a tak chce pomalu, za pomoci poznatků svých předchůdců, dojít k definitivnímu názoru. Dočkáme se tak značného množství retrospektiv, ukazující nám již známé události tentokrát z klingonské perspektivy. Znovu se tak vydáme s kapitánem Korem k Organii, zjistíme, jak náročná byla přeměna špiona Gralmeka před infiltrací na stanici K-7, jaké pohnutky vedly k výběru a vyzbrojení vesničanů na Neuralu či dopad na mínění klingonských důstojníků při střetu na Enterprise, za který mohla nenávistná cizí inteligence. Navíc se dočkáme i velmi dynamické bitky mezi Kahnrahem a asasíny v metru a nakonec jednoho celkem komorního, ale o to více závažného souboje mezi generacemi. Ale i když vyprávění navazuje na již známé epizody TOS, bez jejich znalosti se i tak čtenáři před očima nerozpadá. Naopak. Sám o sobě je výborný a důležité věci jsou tam pro neznalé stručně a přehledně vysvětleny. A těm, kteří nakoukáno mají, se aspoň určité věci zjeví v jiném světle. Práce Davida Messiny a jeho silné linky, tvrdá, hranatá, skoro až nepříjemná kresba se k tomuto příběhu náramně hodí a tlumené barvy Ilarii Traversi jen podtrhují, že s Klingony není žádná legrace, i když přemítají o míru.
Bohužel díky prvnímu příběhu ty další, zahrnující „čtvrtou sérii“, působí poněkud nedopečeně. Není to tak úplně jejich vina, náměty na další mise Kirkovy posádky nejsou marné, jen je omezilo subtilní pole působnosti. Nejzábavněji a nejkompaktněji tak působí epizoda na planetě Viden, která je jedním velkým studiem, tam jí skromný rozsah naopak nadmíru pomohl. Jednotlivé přechody mezi „epizodami“ jsou velmi chytře řešeny různobarevnými dialogovými čtverci a samozřejmě si hned na první pohled všimneme, že každý příběh kreslil někdo jiný. Občas jsou tak Kirk a Spock „jen“ Kirk a Spock a ne Shatner s Nimoyem, ale ne, že by to bylo zase tak deprimující.
Další v hledáčku jsou Vulkánci, konkrétně Spock a jeho počátky na Enterprise ještě pod velením kapitána Pikea. Enterprise připomíná papiňák, protože Spockova logika a nedostatečný projev emocí má na lidi, kteří s vulkánským důstojníkem na palubě slouží poprvé, negativní vliv. Pike tak dokonce zvažuje Spockovo převelení, jenže mezitím musí řešit konflikt na Magefferu, jehož nadmíru agresivní obyvatelé spolu válčí už odnepaměti. A právě ve válečné vřavě se Spock a jeho odlišnost od lidí projeví jako čistý poklad. Příběh je pěkně akční, dynamický, střílí se fázery ostošest, ale nic víc. O kresbu se v tomto případě postaral Josep Maria Beroy a je možné, že jeho animákovitě působící figurky nemusí sednout každému.
David Messina se výtvarně zhostil i příběhu ještěrovitých Gornů, ti tu však hrají druhé housle, protože příběh sám začíná na palubně raketoplánu, vracejícímu se k USS Reliant. Na jeho palubě jsou doktorka Wilderová, komandér Pavel Čechov a kapitán Reliantu Clark Terrell, plus pár členů doprovodu. Vinou technické závady jsou však nuceni přistát na planetě obývané Gorny a díky pitomosti jednoho z členů výsadku se málem dočkáme pěkného masakru. Všechno se ale naštěstí vysvětlí a mír je dál zachován. Příběh není žádný zázrak, vlastně malá „komedie plná omylů“ a sympatičtí ještěráci by si zasloužili sofistikovanější zážitky.
Stanice Babylon, kapitán Pike ve výslužbě a otrava společenských akcí. Naštěstí se o vytržení z nudy postará lepá orionská dívka, snažící se zabít tellaritského pohlavára. Pike akci pochopitelně přeruší a dívčina zmizí jako pára nad hrncem. Měla na útok právo? Nebo je to nájemná vražedkyně a chudák tellarita za nic nemůže? Kapitán Pike jako správný všetečka se smyslem pro spravedlnost začíná pátrat a tím si vyslouží nevítanou pozornost. Pěkně vystavená, avšak bohužel celkem krátká detektivka s dámou v nesnázích je aspoň o chloupeček lepší než předchozí mimozemské zkazky, ale i tak je velmi předvídatelná. Mužské čtenářstvo si může zvednout hodnocení za vskutku nádherně vymalovanou a maximálně svůdnou Orionku, Elena Casagrande se vytáhla.
Bezesporu druhým vrcholem omnibusu je příběh romulanský. Vracíme se před události epizody „Balance of terror“, kdy kapitán Kirk svedl úžasnou taktickou bitvu s prototypem romulanské bitevní lodi. Mladý a ctižádostivý prétor chce hned a honem prokázat taktickou výhodu nad Federací a tak si vybírá nejlepšího kapitána ze své flotily, aby nejmodernější výkřik techniky vedl do boje. Jenže onen kapitán je charakterní, přemítavý muž a rozpoutat případnou válku se mu ani za mák nechce. Navíc jeho znechucení stoupne na maximální míru, když zjistí, že má na palubě sloužit i jeho syn. A prétor to moc dobře ví, proto velmi elegantně pověsí za krk kapitánovi svého hlídacího psa a ve vší slušnosti, ale přeci jen důrazně použije i lehce vyděračských prostředků. Postava prétora je naprosto fantasticky vykreslena a vládce Romulu je tak malým cholerickým a unáhleným dítětem, kterému byla do rukou vložena velká moc. Je to pěkně vidět při exkurzi na lodi, kdy je doslova extaticky unesen novou hračkou. Navíc se mu kreslíř a scénárista John Byrne pomstil i fyzicky, takže svrchovaná hlava Romulu je zákeřný a podlý trpaslík, nadto ještě manipulovaný třetí stranou. Naprostý protiklad samotného kapitána. Zase platí to, co u prvního příběhu – vyprávění stojí samo o sobě na pevných nohou a znalce epizody potěší pár milých odkazů v dialozích.
Poslední příběh se vrací ke čtvrtému roku na Enterprise a poněkud nepovedenému pokusu s maskováním, které kapitán Kirk odcizil Romulanům. Kirk se Spockem se vrací v raketoplánu na loď, ale po ní není ani stopy. Když už ji po dlouhé době najdou, na palubě pro změnu není ani noha. Tedy aspoň pro Kirka ne. Spock aspoň vidí Arlexe, trojrukého a trojnohého člena posádky. Co se stalo, musí zjistit kapitán a první důstojník hezky rychle, protože se neblahým vlivům pokusu nevyhnou ani oni. Do toho si započítejme romulanskou loď s namíchnutou kapitánkou, staré známé Kora a Kolotha, další skoroválku, obelisk z Amerindu, Organiany a jednu Jimovu a jednu Kostrovu retrospektivu, které jim pomohou utřídit myšlenky. I když je vlastně Pokus na Enterprise koláží tří menších příběhů, je pospojován kompaktně a také se velmi hezky a plynule čte, je obohacen o politické pletichy a tak se i Kirkova banda nakonec dočká velmi kvalitního dobrodružství. Výtvarnou stránku věci obstaral Gordon Purcell, scénáristicky kormidlo zabrali D. C. Fontana a Derek Chester.
Samostatný odstaveček si zaslouží i práce BB/artu. Jsme zvyklí, že u omnibusů je kvalita zpracování vynikající. Nejinak je tomu zde. Graficky, překladatelsky i redakčně jsme dostali do rukou opět vybroušený klenot, a tak pokud by někdo kafral nad cenou kolem tisícovky, není důvod, zajíce v pytli tu prostě nekoupíte. Nezbývá než doufat, že další startrekovský omnibus vyjde co nejdříve, ať už to budou příběhy Kirka, Picarda, Siska nebo Janewayové, zvědavost a touha po novém je i v duších čtenářů hvězdoplavců neutuchající a obrovská.
Četli jste tento komiks? Nezapomeňte ho u nás ohodnotit a napsat k němu komentář!
Kupte si u nás tento komiks s 15% slevou – ušetříte 148 Kč.
Vendula Brunhoferová (redaktorka)
vendula.brunhoferova@fantasyplanet.cz
