Všichni si moc dobře pamatujeme, jak dopadla francouzská alba, když se vydala z krajiny smažených šneků do údolí pivních pupků. Mladá fronta o tom buď neví nebo se spoléhá na psychologickou hranici dvou set korun a mladší cílovou skupinu. Nezbývá nám, než chlapce Spira a Fantasia přivítat chlebem, solí a kladným počtem bodů na hodnotící stupnici.
Věřte tomu nebo ne, Spirou a Fantasio se po komiksových panelech prohání už sedmdesát let. Přesto ti kluci ušatí vypadají stále k světu, zřejmě blahodárným vlivem domácí francouzské stravy. Ať už olizují jakýkoli druh žáby, prožili desítky dobrodružství, poznali bezpočet spojenců a spočet nepřátel. Album Paříž pod vodou je otvírákem šesté sezóny, respektive něčeho, co anglo-americké nekonečné série nazývají „volume“. Předcházelo mu 46 alb. V čemž je zakopán jediný, zato pořádně páchnoucí pes.
Jean-David Morvan (Meteor, parodická Hledání odpovědi v Crwi) totiž zblízka kýchá na nás, kulturní barbary, kteří Spira, Fantasia a jejich veverčího parťáka Spipa potkávají poprvé. Scénář nakopává hezky zostra a rozhodně nemíní zbytečně zpomalovat znovupředstavováním postav, nedej Jahwe připomínáním zlomových okamžiků jejich úspěšné kariéry. Pokud se ústřední trojka ocitne v sebevětším nebezpečí nebo snad v náručí Smrťe, bude vám na nich záležet asi jako na hrdinovi seriálu Tak jde čas, když se najednou rozhodnete podívat na epizodu s pořadovým číslem 10 680 (což byl mimochodem aktuální počet dílů k 19.říjnu 2007). Těžko vinit Morvana, který přišel k sérii s dlouhou tradicí, ale nulová charakterizace se na čtenářském zážitku prostě musí podepsat tučným písmem.
Nicméně dospělejší čtenář je zde odstaven do pozice komparsisty, hned na začátku nás album upozorňuje, že je přístupné komiksářům od 9 let. Jasné barvičky, poctivá kresba jakoby vypadla z nejlepších placatých Disneyovek (šmrncnutých šikmookým viděním světa), a mluvící veverka, která – párkrát dokonce vtipně! – glosuje situaci a snaží se hrdiny navést na správnou stopu. Jenže zvířátka přece nemluví, tudíž jí nikdo nerozumí a capart na vašem klíně dostává první příležitost ke kuckajícímu smíchu. Vedle legrace proplouvají zatopenou Paříží také dojemné okamžiky, chvilky napětí a ten pán se šnorchlem se jmenuje Morální Ponaučení. Zkrátka kompletní osazenstvo, které je přítomné všude tam, kde se má v první řadě bavit dítě a na dospělého zbyl lístek až v té druhé.
Spirou (červený) a Fantasio (modrý) se představili jako pohodové čtení, které odrostlejší obecenstvo neznudí a dětem z něj třeba něco zůstane v hlavě i po otočení poslední stránky. Na všech byla odvedena skvělá řemeslná práce, což by Světlá strana Síly ocenila, a Temná správně poznamenala, že pokud chceme vytvořit něco nadčasového, k čemu by se děti i rodiče rádi vraceli, pak jen řemeslo nestačí. Výsledné hodnocení není nic jiného než kompromis. Osobně bych se potopil níž, ale coby desetiletému klukovi by mi návštěva tohohle podvodního aquaparku udělala radost.
P.S.: Pokud vás vzrušuje samotná představa zatopených pařížských památek, připočtěte si libovolný počet bodů. A někam si s tím zajděte.
