Sex za času bezčasí

Špína a hnus. Postapokalyptické kulisy, v nichž pobíhají především ti nejslizštější hnusáci a jako bonus i chapadlovití mutanti se základní zombie školou. Tedy pokud by se na takové kromě žraní žijících lidí učilo rovněž i jejich brutální znásilnění. Takzvaně až do roztrhání těla. A v tomhle světě se snaží zuby-nehty-prsa-dalšísidomyslete přežít Druuna.

Druuna. Druuna. Snad ta dvě UU v jejím jméně značí nabuzené libido a erekci, snad rovnou orgastickou křeč! Hlavní hrdinka slavného komiksu Paola Eleuteriho Serpieriho, který vycházel na stránkách legendárního magazínu Heavy Metal, je totiž mimořádně krásná. Ztělesnění ženské smyslnosti, bohyně-růže mezi trním, perla na dně septiku, kterou její prostředí nedokázalo zašpinit. Žena někde na úrovni Brigitte Bardot s příměsí vášnivé exotiky. Na její hladkou, čistou pleť máte chuť vyrývat půlnoční verše, usínat budete chtít již jen v jejím smyslném klíně, s hlavou zabořenou do polštáře hebkého poprsí. Tedy ve zkratce – Serpieri se při jejím kreslení patřičně vyřádil a vy se mnohdy neubráníte pocitu, že je to jistě tak trochu (více) úchylák. Díky bohům.

Druuninu nesmrtelnou krásu si plně uvědomují i postavy kolem ní. Což už pro hrdinku jistě tak pozitivní není. Kdo nemá chuť ji na místě ojet (ať holka chce nebo nechce – a mnozí raději, když nechce), chce ji alespoň bičíkem pošimrat anebo zařadit do menu svého postapokalyptického bordelu. Prostě jakmile je na scéně Druuna, skoro nikdo nemyslí na nic jiného než na sex. Včetně čtenáře.

Druuna tak pokračuje v tradici kultovní Barbarelly, hranice však posouvá přeci jen ještě dále – a to ve směru Markýze de Sade. Hlavní hrdinka sama sice není zrovna intelektuálka, ale jak nám moderní společnost denodenně ukazuje, s takovým fyzickým vzezřením ani nemusí. To se projevuje i na způsobu jejího procházení příběhem – sice si vytyčí jakýsi cíl, ale cestu k němu nezná a svépomocí by ji nejspíše nezvládla. Naštěstí je však po ruce vždycky nějaký uslintaný machistický prasák, který za službičku pomůže. Takže si v komiksu přeci jen najdou něco svého i ty feministky – můžete se koukat na všechna ta mužská prasata a ujišťovat se, že máte pravdu. (A fakt ji máte.)

Při čtení nejen spotřebujete nějaký ten papírový kapesníček (ženské čtenářky mají v tomto směru mnohé výhody), ale zároveň i dojdete k zajímavému poznání – on všechen ten přehnaný sex na hranici porna (vizuálně jde v podstatě o takové softíčko, přeci jen detailů na pohlavní orgány v Druuně mnoho není – zatím, neboť k regulérnímu pornu by mělo teprve dojít -, ale o kozách se vám bude i zdát, to zase jo) je v podstatě jen jakési pozlátko, pastva pro oči, přičemž potěchu pro ducha můžete nalézt i v příběhu samotném. Respektive v příbězích. Kniha obsahuje hned tři: Morbus Gravis, Delta a Tvor. Ty jsou sice vyprávěny poměrně naivně a monotónně – Druuna někam jde, narazí na hnusáka, souloží s ním a brzy pokračuje dále, všechny postavy jsou navíc jen prázdné charakterové škatulky – Seprieri v nich však představuje působivé sci-fi kulisy a zápletky a pokouší se i o nějakou tu myšlenku a filozofii. Ty si však užijete až ve chvíli, kdy se vám vrátí krev do mozku.

Samozřejmě by to celé sexuální dusno bylo k ničemu, kdyby nebyla krásná Druuna krásně namalovaná. A ona krásně namalovaná je. Vizuálně je Druuna v kategorii absolutního mistrovství, Serpieriho cit pro figurální kresbu je dechberoucí a výrazně převyšuje jeho vypravěčské kvality.

Ve výsledku je Druuna komiksem, který klidně otevřete víckrát. Po prvním přečtení však budete bubliny s texty pravděpodobně ignorovat.

• Druuna
• Scénář a kresba: Paolo Eleuteri Serpieri
• Překlad: Michaela Řezáčová
• Vydala: Crew, 2015
• Počet stran: 196
• Cena: 589 Kč (brož.) / 849 Kč (váz.)