Sandman – Údobí mlh – Gaiman Neil

Průměrný člověk stráví přibližně třetinu života spánkem. Tedy než dítě dosáhne 12 let, celé čtyři roky z nich prospí!
Ale utrpení v Pekle je věčné…

Osud, nejstarší z rodu Věčných, se prochází po své zahradě a v dálce spatří obrys tří žen, které jsou jedna. Po znepokojivém setkání svolává všechny sourozence do svého sídla. Má se stát něco nečekaného, král se vzdá svého království a zásadní úlohu v tom sehraje i Sen. Poprvé tak máme možnost vidět všechny Věčné pohromadě (Osud, Zoufalství, Touha, Delirium, Smrt, Sen.). Všechny až na jednoho, okolo něhož Gaiman spřádá pavučinu tajemství. Rodinná idylka se ve chvíli promění v solidní sourozeneckou hádku, v jejímž důsledku se Morfeus rozhodne napravit křivdu z minulosti a osvobodit svou dávnou lásku Nadu. V Luciferově říši je přivítán nebezpečně vřele, není to ovšem nic proti tomu, k čemu nakonec dojde. Všechno se vyvíjí přesně tak, jak je popsáno v knize Osudu…

Po povídkové Krajině snů se Neil Gaiman vrací k hlavní dějové linii v plné polní. Stokrát omílaná košatá řeč, hra se slovy, atmosférické vyprávění. To vše funguje i ve čtvrté knize, a tak není žádný problém se do příběhu začíst, přestože je Sandman náročnější komiks. Údobí mlh na čtenáře doslova dýchá podmanivou náladu. Kape z úžasné obálky, ze stále ještě černobílých stran a  při čtení budete mít neustále pocit, že někdo nevypnul kohoutek s atmosférou a nepřetržitě vám teče pod ruce.

Morfeus, ačkoli by jistě ušetřil za topení, si klíč k Peklu nechce nechat pro sebe. Na druhé straně je tu početný zástup božstev a různých stvoření jako jsou Ódin, Thor, Loki, Anubis, Bast, zosobnění Řádu a Chaosu, Azazel, Auberon a Titanie, vládcové Férie, se kterými jsme se poprvé setkali v povídce Sen noci svatojánské, ale i vyslanci Nebe. Většina z nich by klíč ráda viděla ve své dlani, někteří se Sandmana snaží podplácet, jiní vyhrožují. Sandmanovo rozhodovaní je bohužel nešetrně vyřešeno doslovným deus ex machina. Nějaké soudy bych nad tím ale vynášel nerad, Gaiman je totiž neustále ne o krok, ale rovnou o dva až tři před čtenářem, má přesně promyšlený příběh a události nebo postavy, které se objevily v minulých knihách jako vedlejší, se dostávají do popředí a sehrávají důležité role.

Údobí mlh je dost náročné čtení. Gaiman vás vezme do promyšleného bludiště plného tajných odboček a slepých uliček. Nečekejte ovšem, že vás celou dobu povede za ručičku. Sami budete muset vypozorovat stopy, které vám zanechá, a dostat se zpět… pokud tedy budete chtít. Jestliže si chcete vychutnat všechny odkazy a hru s mytologií, měli byste se do čtení ponořit na sto procent a třeba mít ještě zapnutý internet k dohledání všech reálií. Knihu si můžete šetřit a každý den si přečíst jednu kapitolu, ale klidně ji i slupnout na jeden zátah. Osobně jsem si vyzkoušel obě možnosti a můžu říct, že ať zvolíte jakoukoli metodu, důležité je hlavně druhé čtení, kdy si vychutnáváte všechny Gaimanovy finesy a pochytíte drobnosti, které vám napoprvé mohly uniknout.

Gaiman není jen skvělým vypravěčem a mystifikátorem, ale dokáže docílit i pořádného tuhnutí krve v žilách. Sandman je chvílemi poměrně drsné a do jisté míry i úchylné čtení. Brutálních výjevů a hororových okamžiků je poskrovnu, o to silněji na čtenáře působí. Umě spojuje náš reálný svět se světem nadpřirozena a množství detailů a promyšlených zákonů jednotlivých říší nutí čtenáře pozorovat okno, jestli se za ním neobjeví havran Matouš.

Se scénářem jde ruku v ruce kresba, na níž spolupracovalo sedm výtvarníků. (Kelly Jones, Mike Dringenberg, Malcolm Jones III, Matt Wagner, Dick Giordano, George Pratt, P. Craig Russell) Každý kreslíř i inker svému sešitu vdechl jiný styl, někdy se ovšem kresba mění i co dvě stránky. Například když Sen s různými božstvy jedná o předání klíče. Kresbě byste rozhodně netipovali stáří 15 let, jen to není klasická mainstreamová linka, ale snaha o hodnotné nadčasové dílo, přičemž ji výrazně napomáhá absence zastaralého koloringu.

Vymazlenému designu knihy chybí k dokonalosti jen barevné obrazy Davea McKeana, tyhle černobílé patvary jsou totiž absolutně o ničem. V příští knize se však prý dodatečně objeví v barvě. Samotný symbol klíče působí jako vstupenka do jiného světa. Kdybych chtěl českému vydání něco hnidopišsky vytýkat, byla by to zřejmě sazba, občas znepříjemňující čtení bublin u hřbetu. Velký dík si jako vždy zaslouží Viktor Janiš, jehož bude ve snech strašit a mrzet, že ani tak barvitá řeč jako je čeština nemá ve své zásobě jména Věčných, která by začínala na D až do doby, než si pro něj přijde sympatická Smrt. (Ten Gaiman je opravdový mizera:) ) Stejný dík patří i mistru letteringu Davidovi Horákovi. Poslední černobílý Sandman se (až na tu drobnou výtku) povedl a rozloučení je to více než důstojné.

Údobí mlh je vynikající komiks. Nevejde se do žádné škatulky, chybí mu hluchá místa, pan scénárista triumfuje ve všech svých olíbených disciplínách, ať už v dlouhých filozofujících dialozích, nápadité fantazii nebo dokonalém spojení různých mytologií v jeden obrovský barvitý svět. Všechny nedostatky se úspěšně skryly v mlze. Devítka pod článkem na vás v tom případě může působit jako hloupost, ovšem na desítku je zralá celá mozaika, nikoli jednotlivé dílky.

Sandman je natolik literární, že si své příznivce našel i mezi nekomiksovým publikem, za což si zaslouží obrovskou pochvalu a úctu. Někdo si vychutná Gaimanův styl a množství symboliky, jiný druhý plán bez rozmýšlení vypustí a bude se bavit tím, že Thor jako ožralá sexuální mašina nebo Lucifer, který zavřel Peklo, jsou prostě „cool“. Jednoduše se jedná o jednu z nejlepších sérií, kterou si v našem rodném jazyce můžete přečíst.