Red Meat aneb Vítejte v masokombinátu Maxe Cannona

V roce 1989 Cannon studoval na Arizonské univerzitě a tehdy také publikoval svůj první strip, který vyšel z jeho masokombinátního pera na stránkách studentského časopisu Arizona Daily Wildcat. Kresleného vtipu si zakrátko všimli v magazínu Tucson Weekly. Toto periodikum bylo jakýmsi pomyslným startem pro doslova masový boom, protože do dnešní doby vyšel Red Meat v neuvěřitelných sedmdesáti pěti časopisech po celé Americe. Nové stripy vycházejí dodnes. Úplně nejnovější strip je z 28. dubna tohoto roku a celkem se jich dá napočítat těžko uvěřitelných 672!

A co to vlastně Red Meat je? Když toto slovo dáte do překladače, vyhodí vám to jako první možnost tmavé maso. Ano, ten název má co dočinění s obsahem, ve stripech se to jenom hemží usekanými končetinami, mrtvými klauny a terorizovanými zvířátky, přičemž se nestane, abyste useknutou ruku na obrázku spatřili. A v tom je právě kouzlo Red Meatu – nikde neuvidíte ani náznak násilí, krve, tělních tekutin, ačkoliv jsou dialogy postav převážně o těchto věcech. Jsou ovšem zabaleny do přímo skvěle vybroušené pointy, která člověka dostane do kolen i s vědomím toho, že se směje něčemu, čemu by se za jiných okolností nikdy v životě nezasmál.

Max Cannon stvořil pro svůj komiks mnoho postav se svými jedinečnými charaktery, které jsou naprosto uvěřitelné, ačkoliv by takoví lidé nemohli přežít v našem reálném světě. Ale… to jsem trochu přehnal. Přežili by a líbilo by se jim tu. Některé postavy se objeví jen v několika stripech, existuje však několik „celebrit“ světa Red Meatu, jejichž výskyt v jednotlivých dílech je počítán na desítky nebo spíš rovnou stovky. Pomyslný žebříček frekvence výskytu by na třetím místě obsadil Mlékař Dan, alkoholik k pohledání, jenž se svým mlékařským autem terorizuje všechny domácí mazlíčky, které na cestě i jinde potká. Můžeme se s ním také setkat v kombinaci s malou, nebohou Karen, která pouze trpí pod tímto upřímně sadistickým, věčně usměvavým a opilým zaměstnancem mlékáren. Na druhém místě je Earl. Tento člověk prošel neuvěřitelným počtem zaměstnání, provádí neskutečné věci, ale není zlý. Spíš se zdá, že se celý svět spiknul proti němu a jeho logice. Krmit chřestýše čokoládou se skutečně nevyplácí. Vrchol drží Ted Johnson s dvěma sty osmdesáti třemi stripy, ve kterých figuruje on, jeho syn, žena, kterou však nikdy neuvidíme a vždy je zastoupena pouze bublinou, jež se táhne od okraje rámečku, Mlékař Dan a další. Ted je otec, hlava rodiny, vášnivý lovec pudlů; špatný film v kinech řeší dvojitou porcí laciného ginu a problematikou vánočních dárků se také zabývá svým vlastním, jedinečným způsobem.

Další postavy jsou neméně zajímavé, jen je jejich použití mnohem specifičtější než kupříkladu Earlovo, takže je jejich výskyt spíš sporadický. Jednou se dokonce objeví i Batman.

Po grafické stránce je komiks velice jednoduchý. Ve třech černobílých rámečcích se odehraje vše potřebné pouze za pomoci dialogů – postavy jsou prakticky nehybné. Nemění se ani jejich oblečení či výraz, pokud to ovšem nevyžaduje poetika vtipu – mlékař Dan dokonce odloží svoji uniformu. Postavy občas změní výraz ve tváři, ale jinak fungují ve stripu pouze jako kulisy či spíš neodmyslitelné nosiče vtipu. Kdybychom vyňali text, nezůstane nám nic než pár nic neříkajících obrázků, a kdybychom naopak text napsali jen tak na kus papíru, sice bude svým obsahem vtipný, ale své dokonalosti dosáhne až tehdy, kdy je vepsaný do bubliny u příslušné postavy. Tehdy do sebe obě části zapadnou jak puzzle a vtip a jeho pointa bude konečně kompletní.

Humor v Red Meatovi je skutečně drsný, syrový, občas až nechutný, ale zároveň neuvěřitelně dobrý, vypointovaný do takové míry, že autor „vykřesá“ vtip i z přejetého roztomilého štěňátka. Max Cannon se předvedl jako skutečně dokonalý satirik, který paroduje svět okolo sebe, a jeho nechtěné pozornosti se těší především obyčejný svět, který nás obklopuje, tedy žádná politika, žádné vtipy utahující si z talibánců a podobně. Parodovaný je svět, v němž žijeme, který denně vídáme, a autor nám jej představuje v deformované, občas lehce zvrácené podobně, které se přesto smějeme, protože si uvědomujeme, že to je pravda.

Ač se stal Red Meat v zámoří fenoménem, u nás dlouho nemohl prorazit. Všechno se změnilo až s nástupem internetu.Veškerá tvorba Maxe Cannona se dá najít na stránce www.redmeat.com. Existuje i český web (http://www.fuxoft.cz/redmeat/), na němž se nachází něco kolem 340 stripů, které do naší mateřštiny přeložil František Fuka. Tento překladatel a bývalý programátor her pro ZX – Spectrum byl první, kdo Maxe Cannona představil českým čtenářům… Je škoda, že na stránkách byl poslední Red Meat zveřejněn už v srpnu loňského roku a od té doby je ticho po pěšině. V tištěné podobě se u nás tmavé maso poprvé objevilo na stránkách časopisu Crew.

V tomto roce se na pulty našich knihkupectví dostala první knižní publikace Red Meat, kterou vydalo nakladatelství Albatros. Nachází se v ní přes 100 stripů, které však oproti internetu překládá Petr Onufer. Od překladů Fuky se trochu liší, ale je jenom na čtenářích, popřípadě na nějakém šťouravém publicistovi, aby oba překlady porovnal. Tato kniha vyšla s předmluvou Petra Čtvrtníčka, o kterém kritici soudí, že jeho humor je podobný tomu Cannonovu.
Na celosvětovém knižním trhu se pohybují knihy celkem tři: Red Meat, More Red Meat a Red Meat Gold. Takže zbývá jenom doufat, že Albatros bude pokračovat a zahrne nás další porcí masových výrobků, které v menu českých knižních restaurací dost chybí.

Obrázky: www.redmeat.com, http://www.fuxoft.cz/redmeat/