Punisher MAX 4: Dole je nahoře, černá je bílá

Nicky Cavella, který se v závěru příběhu Na začátku vypařil jak pára nad hrncem, je zpět. Jeho cíl zůstává nezměněn. Chce – překvapivě – zlikvidovat Punishera, ale svým způsobem, na který by měl žaludek málokdo. K prvnímu tahu mu stačí pouze videokamera, lopata a plný močový měchýř.

O komplikovanosti příběhu ani v tomto díle Punishera opravdu není proč dlouho debatovat, písničku „vytočíme Punishera (tentokrát dehonestací ostatků jeho rodiny) a uvidíme, kolik toho vykydlí“ už slyšíme po stoprvé. Tentokrát dokonce chybí nějací extrémně znetvoření záporáci (pokud do nich chcete započítat jednu hodně tlustou a jednu děsně ošklivou ženskou, tak jak je libo), ale pár postav vystupujících v minulých příbězích se vrací. Nejen Cavella, ale i ex-agenti O´Brienová (toho času uprchlice z ženské věznice) a Roth (stále bez varlat), i špión Rawlins, který si svou odměnu za vykonstruovaný teroristický útok na Moskvu v příběhu Matička Rus taky představoval úplně jinak. To je ale pořád na jeden punisherovský příběh málo, a tak to Ennis riskuje s retrospektivami ohledně Cavelly, jeho „šťastného dětství“ a důvodu, proč byl vyhoštěn ze své mateřské organizace a získal nálepku totálního magora. Samotný Punisher aktivně zasáhne do děje skoro v půli příběhu. Co naplat, první housle a většinu dobrých dialogů v tomhle příběhu třímá Cavella a jeho piklení, a i když je to třicet let od smrti Frankovy rodiny, Nicky opravdu jistou psychologickou výhodu získává. Nevyzpytatelný Punisher se zachová vyzpytatelně, a to ho málem stojí život.

Leandro Fernandez Ennise kresebně parádně podporuje, a navíc je cítit, že se upřímně vyřádil. Romantických výjevů s vystřelenými mozky a hřeznoucími střevy si sice užijeme poněkud nárazově, ale když už, tak to stojí za to, prostě ten nejlepší výsledek, když se kvalita sjednotí s kvantitou zabitých figurek. Postavy si navíc většinu panelů drží svou podobu a Frank dokonce vypadá na padesát a ne na osmdesát, tak jako párkrát v jiných příbězích. Zbytečné, ale celkem zábavné jsou i krátké vhledy na Punisherovy výsledky skrze vyšetřující policisty a newyorkské hlavouny, kteří uspořádali krizové zasedání po obzvlášť masakrální noci. Na konci příběhu přijde malé morální meditování (jsme sice svině, ale některé věci jsou přeci jen příliš) a navíc si Frank i vrzne a taky si jednou za čas udělá výlet do divočiny. V rámci punisherovského universa to není špatné skóre.

Každý z nás má nějaké slabé místo. Takže ho musí mít i Punisher. Gangster Cavella si myslí, že ho našel a že se teď Punisherovi dostane na kobylku. Jenže ho hlavně naštve – a New Yorkem se prožene děsivá vlna násilí a chaosu, díky němuž vylézají z děr i další dravci. Punisher je ten typ člověka, za kterým zůstávají hromady mrtvol a vystřílených nábojnic, i když má naprosto obyčejný pracovní den. Co asi nastane, když někdo schválně hanebně znesvětí hrob jeho rodičů, jen aby ho ještě víc vytočil? Pokud hádáte, že apokalyptické krveprolití, hádáte správně. (anotace)

Punisher MAX 4: Dole je nahoře, černá je bílá
Scénář: Garth Ennis
Kresba: Leandro Fernandez
Překlad: Richard Podaný
Provedení: paperback, barevné
Počet stran: 144
Cena: 339 Kč
Vydala: BB/art, 2011

Vendula Brunhoferová (redaktor)