Peter stoupá vzhůru, zatímco X-meni přešlapují na místě

Poslední číslo pavoučího muže zanechalo Petera s kulkou v těle a v obležení policejních sil. Zkrátka úplně obyčejný den štastlivce Parkera. Člověk by čekal, že z takových potíží povede velmi trnitá a dlouhá cesta na svobodu, nicméně Bendis příliš neztrácí čas a bičuje hlavního hrdinu k rychlým činům. Ano, celé vyústění se může zdát poněkud zkratkovité, ale do kontextu děje to sedí a připadá vám to v rámci možností reálné. Pomáhá tomu hlavně velmi dobře napsaný Peter, který trpí. Jeho bolest je velmi sugestivně znázorněná a vy tak máte k postavě zase o něco blíž, než dříve. To, že není žádným přehnaným hrdinou a ví, že je v pěkné kaši tomu jen a jen napomáhá. Jistě, pořád je to Spider-man a nedočkáme se extra velké hloubky, přesto se jedná o velmi zdařilý příběhový kousek, který se čte jedna radost. Sympatie totiž sousedský pavouk získává s každým dalším přečteným panelem.

Kromě Peterova zranění je hlavním lákadlem dvojník, který páchá zločin všude, kam přijde a nedělá tak Peterovi moc dobrou vizitku. Do toho započítejte prohloubení romantických vztahů a nečekané úmrtí, které opravdu přijde tak rychle, že to ve vás vyvolá až podivný šok. Bohužel jsou emoce potlačeny rychlostí příběhu a nezbyde tak moc času na velké truchlení. Ono, celkově se ve Spider-manovi děje poslední dobou spoustu zajímavých věcí a o to větší škodou je, že příště dostaneme poslední sešity. Jak se říká… zrovna v tom nejlepším. Přesto se sluší říct, že Spider-man tentokrát přebírá opět otěže a je hlavním tahounem tohohle projektu. Bendis se po slabších útržcích vrátil na vrchol a dokazuje, že má co vyprávět. Malá zmínka musí padnout i na kresbu Bagleyho, která se lehce polepšila v dívčích rysech, jinak se nejedná o žádnou evoluci. Komu nesedla doteď, už mu pravděpodobně nesedne vůbec.

Nevím, jak je to možné, ale zatímco byli většinu času X-meni tou sérií, která byla zajímavější, pompéznější a zkrátka daleko více zábavnější, tak střetnutí s týmem Ultimates celý fakt obrátil vzhůru nohama. Ne, není to špatné. Jenže to ani není nijak dobré. A tohle měla bejt pecka! Nápad, že se mutanti setkají s Avengers je samozřejmě parádní. Představovat si Thora s Iron-manem jak bojují proti Beastovi či Wolverinovi zní hrozivě dobře, jenže skutek utek. První dva sešity nás hodí do problému s Magnetem, o kterém vlastně celý tenhle crossover je. Smutné je, že kromě finále se vlastně jen připravuje půda pro něco většího a čtenář tak má pocit, že dostal jen mizernou ochutnávku a musí čekat, co bude dál. Jistě, u takových superhrdinských událostí je pomalejší rozjezd očekáván, ale tohle je slabota. Žádné vyloženě epické souboje, žádné extrémně vyhrocené situace – přitom k tomu svádí myšlenka dvou naprosto odlišných skupin „hrdinů“. Největším plusem jsou rozhodně dialogy, které mají nápady, funguje chemie mezi postavami a věříte, že by si něco takového mohli dané postavy říct. V tomhle Millar předvádí svůj talent. Talent, který výjimečně postrádá v akčních pasážích, neboť ty jsou nezáživné a naprosto rutinní.

Největší problém nastává v kresbě. Stránka, ve které je přibližně patnáct panelů, které navíc ukazují třeba jen části těla, budov či čehokoliv jsou na denním pořádku a snaha o filmovost vůbec nefunguje. Alespoň ve většině případů. Jakmile se ale objeví klasické rozvržení, kresba přestane šílet a vše se čte mnohem lépe. Samotné postavy mimo X-meny poznáte, ale jen díky specifickému oblečení či zbraním. Ultimates v samostatných knihách v tomhle fungoval mnohem lépe.

Kolem a kolem, X-meni jsou zatím velkým zklamáním, které se snad zmírní s posledními sešity, které nám Crew přichystala. Tahounem tohoto čísla je rozhodně Spider-man. Uvěřitelný, přehledně nakreslený a stále svůj. A tak to má být.