Když se na české komikové scéně objeví nové vydavatelství, je to rozhodně pozoruhodný úkaz. Novým přírůstkem do nevelké rodiny se nedávno stalo vydavatelství A.F.F.L. Prozatím u nás budou každý měsíc vycházet série Tex, Mister No, Nathan Never a dnes recenzovaný Dylan Dog.

V prosinci vyšel druhý vánoční speciál Crwe^². Hlavním šlágrem měl být Garth Ennis a jeho Hoši z Jihu. Nikdo asi nepočítal s tím, že jim rybník vypálí dva ušatci. Jeden Moravák, druhý čistokrevný samuraj… a samozřejmě nemohu opomenout jednu zatraceně línou číču.

Už to vypadalo, že se komiksová kultura u nás nadobro vytratí. Že si budou komiksy kreslit jen žáci o hodinách matematiky či dějepisu a jediné, co nalezneme na prodejních pultech, budou překlady zahraničních fláků. Naštěstí tomu tak není. Rodí se nová generace komiksových kreslířů a Inseminátor je její první reprezentativní sborník.

Tento komiksový časopis jsem už na FP dvakrát představoval a můj názor se zatím nezměnil. Číslo od čísla se zvyšuje úroveň na všech frontách (obsah, forma, tisk), ale stále zůstává velkým problémem periodicita. A tak se poslední číslo loňského roku dostává do rukou čtenářů až nyní a ze slibovaného čtvrtletníku je rázem třetinoletník. Podívejme se však na to nejdůležitější, a tím je obsah. Zevrubně shrnuji vše, co přinesla čísla šest, sedm a osm.

Knihy Jana Pelce jsou známy pro svoji drsnost a nadsázku dotaženou až ad absurdum. Také jsou ale nadmíru populární a pro vydavatele vysněným evergreenem. Autorova prvotina „…a bude hůř“ (1985) se dočkala pěti vydání a samotný Basket Flora (1995) již čtyř. Není proto divu, že se nakladatelství Maťa snaží popularitu zužitkovat a přenést Pelcovy hrdiny do dalších rovin.

Crewní rubrika pokračuje i v měsíci prosinci. Magazín se dočkal malého kulatého jubilea – desátého čísla. Pozvánku na oslavu přijali mj. Usagi Yojimbo, WildC.A.T.S a Moorův Greyshirt.

BBart s Crwí nás vydatně zásobují důležitými komiksovými díly. Po řadě spíše klasických starších děl, které ovlivnily komiks během posledních dvaceti let a udělaly z něho žánr i pro dospělé, se do rukou českých čtenářů začnou dostávat i zásadní novinky. Jako pouhé dva roky staré Ticho, které zaujme nejen dokonalou kresbou Jima Leeho, ale i Loebovým scénářem.

V nedávné době se v knihkupectvích objevila komisová adaptace Pratchettova románu Stráže! Stráže!, překvapivě nikoli od nakladatelství Talpress, ale Netopejr, a nikoli v překladu Jana Kantůrka, ale Viktora Janiše. Dá se tedy s nadsázkou říci, že se jedná o dvojitou adaptaci.

Než začnu, musím upozornit na jednu záležitost. Hned po otevření sešitu najdete reklamu na CD-Romek. Na Ferdu Mravence a Čtyřlístek. Stylizace celého časopisu (i tím, jak autor promlouvá na čtenáře – „tak“, „takto“, „a tohle je“ ) se nese v duchu mladého čtenářstva. Tak abyste věděli komu je dílo určeno.

Specialitou nakladatelství Mladá fronta se začínají stávat comicsové adaptace literárních hrdinů. Proč vydalo nepříliš šťastně přepracovaného Hobita je jasné, očekávalo komerční úspěch vyvolaný filmovou Tolkienománií. Co si však slibuje od podobně „kvalitního“ comicsového zpracování příběhů inkvizitora Eymerika, který se srovnatelnou mediální oporou pyšnit nemůže, je mi naprostou záhadou. Asi v Mladé frontě neví, co s penězi. Nebo jen nedokáží poznat dobrý comics.