Galaxie se nám páruje. Vznikají nové kombinace, možná ještě lepší než ty starší: fádní člověk a vetřelec, nebo člověk a Predátor nahrazují zajímavější dua jako vetřelec a Predátor, nebo vetřelec, člověk a jeho kamarád Predátor, člověk a predátor s vetřelcem, no prostě je to maso, už jenom ten terminátor tu chybí do počtu.

Garfield vychází už několik let, Snoopy se chystá k vydání – takže je čas na to, aby se objevil i třetí člen tohohle stripového triumvirátu. Vlastně dva členové. Calvin a Hobbes.

Půlnočnímu upířímu detektivu ze série „Nightwalkers“ vyrostla konkurence. Asagi Nanami je ředitel „Výzkumu nadpřirozených jevů“ a z likvidace stvůr si udělal výnosnou živnost. Jednoduše řečeno jde o vymítače duchů. Narozdíl od stařičkých „Ghostbusters“ se však Asagi a jeho tým, sestávající se ještě z králíka, schizofreničky a obrýleného bišíka, nespoléhají na moderní techniku, ale na své nestvůrné schopnosti. Hranice mezi kořistí a lovcem jsou nejasné, zábava může začít.

Uplynulo dlouhých osm měsíců od vydání druhého dílu, než se Dveře chaosu otevřely potřetí. Odpovědi na otázky, zda se tak stalo naposledy, které z vedlejších postav přežijí, které naopak oklovou vrány a co se stane s denním a nočním světem najdete i v této recenzi. Tedy aspoň některé.

Temné metro přijíždí do své cílové stanice a zároveň s tím se naplňuje osud Seiyiho, průvodce podsvětím. Dokáže se znovu setkat se svou Nao? Zachránit cestující nově otevřené linky metra před hordou pomstychtivých nemrtvých? Nebo bude zase jen přihlížet neštěstí jiných?

Snowtown… Poručík tvrdí, že jsme v Pekle a já tu jsem jen proto, aby neumíral sám. Možná má pravdu. Za mostem mě odepsali, vymazali. Není cesty zpět. Asi sem teď patřím, dokonce jsem získal i snowtownský cejch, vypálila mi ho jedna jinak moc příjemná barmanka. Ale co, každý máme své zvláštnosti. I já sám. Jmenuji se Richard Fell a mojí specialitou je odhalování tajemství. Rád bych věřil tomu, že je to jen práce…

Je v módě připomínat, že upíři jsou v módě, že jsou in, že jsou cool. Jenže pak vás zakousnou lidé, kteří vyrůstali na desítkách Draculů, na icq si říkají Béla… Raději napišme, že i dnes, kdy se s krvesaji roztrhl pytel (jsou už i v upoutávkách na fotbalovou Spartu), se dají najít díla, která svými upíry překvapí. Jedno z nich je navíc komiks s naprosto dokonalým názvem… Život mi pije krev.

Skutečnost, že někoho konečně napadne vydat mangu pro dospělé, je sama o sobě důvodem k malé oslavě a nezastírám, že v našich malých českých poměrech je to riziková záležitost. Jenže každé riziko se dá zmenšit. Třeba tím, že sáhnete po kvalitní, čtenáři prověřené sérii. Nebo zkusíte čtenáře šokovat. Talpress si vydáním Kannoniny ruky vybral druhou možnost.

Chcete slyšet pravdu? Číst o ní? Vidět ji? Ano? Fakt chcete? Přečtěte si tohle, nebude se vám to líbit, budete trochu znechucený, trochu naštvaný, ale přesto vás bude mrazit v zádech, že to zase tak daleko od pravdy není. Jmenuju se Spider Jerusalem a tenhle komiks je o mně.

Kazuna Takashiro není právě typický japonský středoškolák. Jeho matka je mrtvá, vlastní otec ho opustil krátce po narození sestry Chizuny, kterou vzal s sebou, a Kazuna tak žije u pěstounů, jež ho chtějí adoptovat. Na střední školu kašle, studovat na univerzitě nechce a volný čas tráví bezcílným poflakováním po městě. Tento pohodlný životní styl naruší až nečekaný návrat jeho mladší sestry, která pro něj rozhodně nemá dobré zprávy. Celá jejich rodina je totiž prokletá…