Nitro těžkne glycerínem – Kopřiva Štěpán, Grus Jiří

Jiřího Gruse známe jako dlouholetého ilustrátora časopisu Ikarie i jako úspěšného komiksového kreslíře. Štěpán Kopřiva je zase autorem několika sci-fi povídek, drsného románu Zabíjení či scénáristou filmů (Choking Hazard) a komiksů. Společně slavili úspěch hlavně s kraťasem Princip nepravděpodobnosti, který vyšel v americkém Heavy Metalu a česky hned dvakrát ve sborníku Inseminátor a v magazínu Crew². Tentokrát se vrhli na mnohem větší sousto, které u nás nemá obdoby. Po více než třech letech práce přišli s komiksem, který dokázal, že mají na víc než jenom několikastránkové komiksové povídky.

Kopřivův styl je nezaměnitelný. Mix krvavé akce, cynismu, ale také pro tento žánr nepříliš obvyklých sofistikovaných témat a neokoukaných nápadů se mu v Nitru podařilo výborně vyvážit. Neplýtvá slovy, zbytečnými dějovými odbočkami ani vtipy, které by neseděly postavám do úst. V tomto směru překonává svůj román Zabíjení, ač i ten byl na debut povedený. Kopřiva navíc opakovaně dokazuje, že práci komiksového scénáristy rozumí. Ví, kdy zůstat obrazu na pozadí, kdy si naopak vzít hlavní slovo a jak vybudovat scénu čistě komiksovými postupy.

Kopřiva nejde pro vtip daleko, jeho humor je hlavně situační. Hrdinové glosují krvavé události, jichž jsou častěji strůjci než pozorovateli. Děj je sevřený, jednoduchý, ale nikoli primitivní. Na těch 48 stranách se toho odehraje relativně mnoho. Scénáristovi se podařilo výborně odhadnout, kolik jeho příběh unese slov. Zaměřil se na to nejpodstatnější a pomocí odsýpajících dialogů a výstižných komentářů posouvá akční příběh rychle vpřed. Text i obraz jsou v rovnováze – ani jedna složka nevyčnívá jak kvantitativně, tak kvalitativně.

Kreslíř Grus drží se scénářem krok. Na jeho práci je patrné, že má umělecké vzdělání i dostatečnou praxi. Má smysl pro detail i cit pro obrazovou zkratku. Jeho barvy evokují nejlepší práce amerického komiksu osmdesátých let a oproti moderním počítačovým koloringům dýchají retrem. Nic to však nemění na faktu, že i obrazové stránce bylo talentovaným umělcem věnováno patřičné úsilí.

Hlavní hrdina Hackenbruder je dalším exponátem z Kopřivova autorského obludária plného šílenců, psychopatů a zabijáků. Hackenbruder byl „poněkud“ problémovým zaměstnancem v oblasti meziplanetární dopravy, ale několik krvavých incidentů ho dostalo do rukou psychiatrů. Zdá se, že nyní je vyléčený. Ale v jeho nitru je stále skryto příliš mnoho výbušnosti, která může po vznícení napáchat příliš mnoho škod. A nová mise, na níž je najatý, je přesně takovým nebezpečným doutnákem, jenž jeho chatrnou psychickou rovnováhu opět roztříští. Rozbíhá se krvavá akce v prostředí vesmírných pašeráků a pirátů, která Hackenbrudera zavede mezi mlýnské kameny zájmů obchodních magnátů.

Příběh nešetří šokujícími událostmi, zvraty a překvapeními. Pokud máte Kopřivovu předchozí tvorbu v malíku, bohužel o značnou část z těchto kladů přijdete. Jeho rukopis je příliš neměnný na to, aby se nestal pro každého čtenáře dříve či později přehnaně čitelným. Po přečtení románu Zabíjení už pro vás nemůže být tento komiks natolik šokujícím a drsným zážitkem. Přesto dovede pobavit i kopřivology řadou nových vtipů a zaujmout kvalitně napsanými dialogy a pesimistickou vizí budoucnosti naší společnosti.

Ne každému sedne do čtenářského vkusu krvavá a cynická sci-fi, proto mnozí nebudou mít pro kvality tohoto díla pochopení. Grus s Kopřivou však odvedli tak kvalitní práci, že si zahraniční úspěch určitě plně zaslouží. Z české komiksové tvorby se zatím nejvíce dařilo mnohem alternativnějším a umělečtějším formám, ale duo G+K dokázalo, že u nás může vzniknout i komerčně ambiciózní komiks se silným příběhem a bez zbytečných uměleckých póz. Ve svém žánru chybí Nitru k dokonalosti málo.