Tuzemská komiksová scéna není úplně mrtvá, občas pochrupne a pak se převrátí na druhý bok. Nikkarin a Zero (který je, pravda, tuzemský jenom autorem) jsou toho důkazem. Sem tam se odněkud jako králíci z klobouku vynoří Kopřiva s Gusem, aby nadělovali krev a psychedelii jako dva deliričtí Santa Klausové, ale jinak všichni v zásadě vzpomínají na staré dobré časy, Ondru Neffa a Káju Saudka. Když už ne posledního dílu Muriel, tak alespoň toho Neffa se teď dočkají. A to hned třikrát.
Ondřej Neff je matadorem a úřadujícím přeborníkem české sci-fi, který si nikdy nenechal do práce příliš kecat. Jeho cykly o Arkádii, o Marsu anebo výjimečně kvalitní post-apo Tma si pozici klasik vydobyly už dávno, netřeba je nyní vynášet do výšek. Ani povídkovou tvorbou tatíček portálu Neviditelný pes nijak nezaostává, a právě na ní se podíval český kreslíř Michal Suchánek. Bůh s.r.o. se sice nekoná, ale stejně to stojí za to.
Mimozemský sex
Triptych je vybraný poměrně náhodně, čistě podle autorova gusta, jediným spojujícím prvkem, pupeční šňůrou táhnoucí se napříč celým dílem, je nespecificky vzdálená budoucnost. Jitro pro strašnou radost původně vyšlo ve sbírce Čtvrtý den až na věky a zavádí nás do zákoutí xeno-erotiky a mezidruhového styku. Omezovat se v sexuálních choutkách pouze na lokální kuchyni ve společnosti, kde koexistují desítky ras, by bylo sprosté plýtvání. To je snad samo sebou. Stejného názoru je i Armand, který se zabouchne do smraďule Odony, za což skončí v interplanetární převýchovně pro úchyly. Ale pozor, ženy mají svá tajemství, ať už jsou jakéhokoliv druhu. A myslet si, že zůstávají někomu po boku pouze kvůli jeho nadsamectví, končí často úrazem.
Hledači pokladů
Nápad za všechny prachy je z celého sešitu nejstarší, poprvé se objevil ve sborníku Vejce naruby v roce 1985. Stáří nápadu dokládá i jeho jednoduchost a v době pozvolna se rodících umělých inteligencí poměrně úsměvná zápletka. Lovci vesmírného odpadu, kteří se vypraví do zakázané oblasti sektoru 10, obřího vrakoviště, které skýtá podobným supům výdělek větší než jackpot báby tutovky, by ale patrně nesouhlasili. Místo tučného výdělku na ně na hvězdném smeťáku čeká něco jiného. Velkého a zubatého.
Fotky z časů minulých
Poslední příběh Konec dobrý, všechno dobré se objevil teprve nedávno a dokládá, že Suchánek se ve svém výběrovém spektru nehrabal pouze v hluboké minulosti, ale že Neffa sleduje neustále. Co všechno byste byli ochotni udělat pro kvalitní snímek? Kdybyste navíc dokázali cestovat zpátky v čase? Vítěz World Press Photo 2102, Paul, o tom má dost jasno a řídí se zásadou, že sledovaná realita je bezbarvá realita, kterou je potřeba trochu okořenit. Soutěž vyhraje, ale radost z toho mít nebude.
Trocha vzpomínek
Každou grafickou povídku provází Neffův komentář a úvaha o tématu, jeho pozadí a trocha vzpomínek. Čtenář tak nádavkem dostává zajímavý exkurz do autorovy hlavy, často poutavější než povídka samotná. Pointy, jak už bylo řečeno výše, bohužel stárnou. Kreslíř a scénárista Michal Suchánek (neplést s Genzerovým trpasličím kolegou) nicméně odvedl dobrou práci. Styl jeho kresby není stylizovaný, ani hyper-realistický, sází na standard pevných linií a jasných barev. Nesahá k experimentům s panely – rozplétá Neffovu látku pozvolna jako filmové pásmo, bez výrazných stínů, ani hlubokých detailů. Nic z toho ale není chyba, protože Děsivé radosti nemají být experimentálním dílem. Jsou holdem složeným našemu nejstaršímu autoru sci-fi a vznikly především z obdivu a lásky k žánru. Být podobných poklon na našem trhu víc, nezlobil bych ani v nejmenším.
| 80% |
|
Velmi dobrá recenze komiksu, moc se mi líbí.
Skvělá recenze a výborný komiks!
Neffa nemám rád. Jeho historky mi opravdu nikdy nesednuly… Snad jen nějaká ta díla, které doprovodil svou kresbou Kája Saudek. Jeho překlady (Neuromancer například) se mi hrubě nelíbí… Prostě mi ten člověk nesednul. Nicméně tento komiks mi vyrazil dech parádní kresbou pana Suchánka. Netušil jsem, že máme AŽ takhle kvalitní borce. Podle mého názoru strká celou řadu našich (skoro až nad míru velebených) kreslířů do kapsy. Paráda!
Jojo, Suchánek je dobrej. Trochu mi připomíná starého dobrého Boguše Polcha. Sice to místama poněkud zavání počítačem, ale co už… tak to holt dneska chodí a nic s tím nenaděláme.