Poslední knihy série Lucifer scénáristy Mikea Careyho se citelně nesly ve znamení zvolnění, i když kniha předcházející naznačovala, že jde o ticho před bouří. A přesně toto očekávání aktuální díl plní. Třebaže i ten je spíše atmosferickou záležitostí, než akční jízdou. Ale to snad už od Careyho nikdo ani nečeká.
Nejprve se ale Mike Carey vrací na samotný začátek a předestírá, jak vzniklo stříbrné město, a především, jak se Lucifer seznámil s Mazikeen – a nebo přesněji s její matkou. Kterou není nikdo menší než sama Lilith, první Adamova žena, která se (opět jako první) vzepřela Boží vůli. Mike Carey zde plynule navazuje na cliffhanger z předchozí knihy a hlavně dodává Luciferovu příběhu nový rozměr. Lze říci, že zlatý hřeb knihy tak přichází hned v úvodu.
Jakési intermezzo představuje kratší příběh, v němž démoni rokují o situaci, v níž se nacházejí, a důsledcích toho, že Jahve opustil své univerzum. Tento příběh se zdá být jen atmosferickou vycpávkou, ale zkušenost už velí Careyho nepodceňovat. Jak už to u něj totiž bývá, zdánlivě podružné detaily mohou s odstupem sehrát nemalou roli.
Což se ostatně ukazuje i zde, a to jak na příkladu Jill Presto, tak především na osobě Elaine Bellockové. Postava Eliane již dříve zaznamenala bouřlivý rozvoj a mohlo se zdát, že Mike Carey v jejím případě dosáhl maxima. Chyba lávky! Všechno je čajíček ve srovnáním s tím, co Carey klade Eliane na bedra v závěru Vlka pod stromem! Onen vlk zde totiž sehrává klíčovou roli a nebude překvapením, že se nejedná jen tak o nějakého vlka. V osmé knize Luciferovy ságy přichází na scénu sám Fenriz, jistě dobře známý z vikingské mytologie, a daří se mu Luciferovi velice zatopit pod kotlem (základy opět položil Carey bez většího povšimnutí dříve). Tuto skutečnost jistě uvítají všichni, kterým se už už zdálo, že to má Světlonoš příliš lehké. Závěr osmé knihy tak patří mezi ty dosud nejdramatičtější (samozřejmě v kontextu série a Careyho vypravěčského stylu), což jistě potěší ty, kterým se mohly poslední knihy zdát utahanější.
Mezi velké klady Vlka pod stromem ovšem nepatří návrat k rychlejšímu spádu děje, ale spíše velké množství nových střípků do celkové mozaiky. Tím tento díl opravdu vyniká. Jistě potěší i odkaz na původního Sandmana v podobě vstupu Osudu z rodu věčných na scénu. Menší vadou na kráse je fakt, že i osmá kniha končí otevřeně – to ale na druhou stranu naznačuje, že Mike Carey má děj do detailu promyšlený a že se již blížíme k završení. Aby ne, když zbývají poslední tři díly. A podle knihy právě dočtené lze čekat opravdovou jízdu. Protože už to asi není jenom zápas Lucifer versus Jahve…
| 80% |
|
