Mýty: Legendy v exilu

Člověk je jediný tvor, který si myslí, že je nesmrtelný. Bohužel, opak je pravdou. Jsou však osoby, které nesmrtelnost nevnímají, ale žijí jí. Nestárnou, nesenilní, zůstávají stejné celá staletí. Jsou to mýty. Všichni je poznáme, i když jsme se s nimi setkávali kdysi v dětství. Říkala nám o nich prababička, babička i máma a jejich existence je podmíněná lidmi. Kouzlo původních příběhů předávaných ústně zesláblo různými moderními převyprávěními a formami. Magické pohádkové bytosti uhranuly Billa Willinghama, který je pasuje do role nesmrtelných ve své sáze o Mýtech.

V komiksovém médiu je crossover běžná záležitost. Ale Willingham v téhle oblasti významně posouvá hranice, když do svých příběhů obsazuje postavy z globálního folkloru – Sněhurku, Šípkovou Růženku, Zlého vlka, Jacka (bez magických fazolí) a jim podobné. Celé oddělení dětské literatury ožívá v komiksových sešitech. Jenže ono by se nejednalo až o takový zázrak přenést hrdiny klasických pohádek do obrazové verze. Skutečné kouzlo ambiciózní Willinghamovy práce leží jinde.

Poklidný život v pohádkové říši narušila neznámá entita se svými hordami nohsledů, která plení a bere do zajetí obyvatele kouzelné země. Jediným možným způsobem záchrany je hromadný exodus do říše smrtelníků. Postupně začnou Mýty budovat svoje vlastní Mýtické město uprostřed New Yorku. Aby na sebe nepřivolaly nechtěnou pozornost, ať už ze strany lidí nebo diktátora, musí se přizpůsobit, a hlavně zapadnout mezi lidi. Primární podmínkou je lidský zevnějšek, který se dá zařídit magickými lektvary. Mýty, které z jakýchkoliv důvodů nemohou přetvořit svou schránku, se musejí zdržovat na periferii, zvané Farma.

Legendy v exilu jsou prvním svazkem šestice sešitů, jejichž primárním úkolem je zasvětit čtenáře do situace. Prakticky se jedná o expozici mamutího příběhu, pro niž byla velmi rozumně zvolena nejen detektivní zápletka, nýbrž celý první akt o Mýtech. Tahle forma umožňuje čtenáře atraktivně seznámit s pohádkovými postavami po procesu “polidštění” a pohodlně osvětlit princip fungování mýtické společnosti. Hned od počátku dochází k nastavování zrcadla současnému konzumnímu způsobu života. Postavy, které jsme měli zafixované v rutinních rolích nebo pózách, se musely přizpůsobit přetrvávajícímu trendu.

Expozice je rychlá, pragmatická a velice atraktivní. Princ Krasoň, marnivý všivák, jenom tahá ženské do postele a mámí z nich peníze, Růženka je nezodpovědný pubescent, neustále si užívající svobodu a mládí, zatímco její sestra Sněhurka, chladná kariéristka, se zodpovědně ujala postu pravé ruky starosty Mýtického města. Starosta sám je jenom politická postavička, prakticky vládne Sněhurka. Ze zlého velkého vlka se stal šerif, ochránce pořádku a spravedlnosti jako vystřižený z film noir. Pohádkové bytosti znají marnivost, zášť, korupci, hamižnost, neurózy. Se svými problémy se sice vyrovnávají vlastním způsobem, což jenom přidává na originalitě a humoru, stejně jako převrácené archetypy a jejich příběhové pozadí.

Mýty: Legendy v exilu lze chápat jako fantasy příběh, ale zároveň i jako kritiku soudobé společnosti. Do popředí vystupuje i politikaření, které je v prvním svazku jen naznačeno, zatímco ve druhém (příznačně nazvaném Farma zvířat) je markantnější. V dalších svazcích se střídají osudy hlavních postav s válkou tajemného protivníka a Mýtů objevivších se v historických událostech (například ve druhé světové válce). Obrovský potenciál vzkříšených příběhů je viditelný i na vydaných spin-offech a poskytuje prostor pro experimentování. Nejde jenom o lacinou atrakci, nýbrž o dopředu promyšlený sled, ve kterém hrají důležitou roli i následky (o čemž se čtenáři přesvědčí v dalších sešitech).

Kresba trojice umělců, Lana Medina, Steva Leialoha a Craiga Hamiltona, jenom podtrhuje druhou možnost – číst komiks jako výpověď nejen o lidské povaze. I když jde o crossover mezi fantazií a realitou, tvůrci zvolili realistickou kresbu. Čtenáři nenajdou na stránkách Mýtu ilustrace, které jako by vypadly z dětských knížek, což je případ spolupráce Moora a Gebbie na “kontroverzních” Ztracených dívkách, taky inspirovaných pohádkami. Mainstreamový způsob kresby umožňuje větší kontrast při interakci Mýtu v lidské podobě a neproměnitelných Mýtů, což nejenom zostřuje hranice mezi fantazií a realitou, ale dává prostor i pro další konflikty (na okrajové reflexe nad společností to může být i podnět k takzvané rasové nesnášenlivosti… uvidíme později).

Vynikající koncept využívající folklorních prvků v originálním epickém příběhu, který není jenom další obyčejnou pohádkou.

75%

Recenzní výtisk dodalo knihkupectví Brloh.