Někdy stačí málo. Třeba i jen jedno slovo. Pokud v souvislosti s komiksovou sérií Mýty scénáristy Billa Willinghama zazní slovo Domovina, atakuje rázem index očekávání absolutní hodnoty.
Bill Willingham zvládl napínat čtenáře po celých pět knih a jen minimálně dávkoval informace o tom, co se děje v Domovině, jak Nepřítel postupuje, nemluvě o tom jaká je vůbec jeho identita. Název šesté knihy proto vyvolává logická očekávání. A předešleme, že Bill Willingham se nad čtenáři Mýtů smiloval a konečně nás nechal nahlédnout za oponu.
Jak už se stalo zvykem, první stránky jsou věnovány dění, které s hlavní linií knihy nesouvisí. Tentokrát sledujeme Jackův osud po odchodu z Mýtova a především naplnění jeho amerického snu v Hollywoodu. Jako v předchozích knihách i nyní Willingham cíleně buduje atmosféru svého světa a zdařile prohlubuje vykreslení vztahů mezi Mýty. Na postavě Jacka Hornera tak názorně demonstruje, jak mohly Mýty ve Spojených státech zapustit kořeny aniž by si jich všedňáci všimli.
Jakkoliv je příběh Jackova hollywoodského dobrodružství podařený, ve srovnání s hlavním příběhem šesté knihy je to skutečně jen předkrm. Willingham čtenáře přivádí do Domoviny opanované Nepřítelem (titulovaným zde jako Císař) a jeho pochopy. Každodenní realitou je tu příslovečný pláč a skřípění zubů – a taky placení daní, které Císař bez slitování vymáhá. Záhy se však ukazuje, že situace není tak jednoduchá. I ve zdánlivě pokořené Domovině totiž žhnou uhlíky odporu. Nepřítelovu armádu totiž likviduje nepolapitelný neznámý mstitel, šířící v nepřátelských řadách nejistotu a strach. Bill Willingham tu servíruje akční jízdu plnou napětí, překvapení a zvratů. Zakončenou finálem, které doopravdy bere dech. Možná je na místě slovo šokující.
V dosavadních knihách Bill Willingham fikaně střídal tempo, v Domovině ale řádně šlápl na plyn. Zároveň přidává další a další střípky, z nichž se začíná skládat výsledná mozaika. Třebaže gros tentokrát (chtělo by se spíš říct konečně) představuje Domovina, Willingham neopomíjí ani dění v Mýtově, v němž se život přirozeně nezastavil, ba naopak události dříve započaté gradují. A překvapení v Mýtově nebude o mnoho menší než odhalení, kterého se čtenář dočká v Domovině. Willingham má čtenáře pevně v hrsti, takže ten nejspíš ani nestihne postrádat stěžejní postavy předchozích knih, Wolfiho a Sněhurku.
Pro hodnocení netřeba chodit daleko. Mýty si udržují setrvalou kvalitu, dosud nejlepším (čti nejchytlavějším) příběhem byl patrně Pochod dřevěných vojáčků. Domovina je ale úplně jiný level, čímž šestá kniha bez debat stanula v čele žebříčku. Absolutní hodnocení znemožňuje jen očekávání, s čím se vytasí příště. Neboť pořád ještě nejsme ve finále. A čuju, že je na co se těšit.
| 95% |
|
