Mýty 3: Láska jako z pohádky

Láska jako z pohádky bezprostředně navazuje na předchozí dvě knihy Willinghamových Mýtů, které u nás díky nakladatelství Netopejr dosud vyšly. Jelikož však od té doby uplynulo docela hodně vody, je na místě si dění v Mýtově lehce zrekapitulovat (resumé předchozího dění i portréty hlavních postav přináší i sama kniha, což je s ohledem na odmlku chvályhodné).

Mytické, pohádkové bytosti a jiné fantaskní entity byly nuceny opustit svůj původní domov, který napadl blíže nespecifikovaný Nepřítel, a čirou náhodou se objevily v našem obyčejném, naprosto nepohádkovém světě, kde si zařídily poloilegální novou existenci. Humanoidní Mýty tak žijí v relativním poklidu, na který dohlíží stínová mytická vláda v čele s králem Colem (v praxi ovšem spíše se Sněhurkou), a role ramene spravedlnosti se ujal poněkud překvapivě i z našich pohádek známý Zlý vlk (ano, ten, co nenechá na pokoji žádnou důchodkyni, natož lolitku v červené róbě). Mytické bytosti, které nejsou obdařeny humanoidní podobou (resp. nechtějí ji nebo nemohou tak jako Zlý vlk přijmout) pak žijí v ústraní na venkovské Farmě.

Nastínění základní linie vztahů mezi Mýty se věnovala první kniha, Legendy v Exilu, jejíž hlavní zápletkou byly neshody mezi Sněhurkou a její sestrou Růženkou (nikoliv tou Šípkovou). Tuto spíše interní linii rozvedla druhá kniha, Zvířecí farma, do větší šíře. Bill Willingham se zde inspiroval Georgem Orwellem a nechal nehumanoidní Mýty, trpící izolací, přerůstající v pocit křivdy, projít si zkušeností proletářské revoluce. Zdá se vám to šílené? Možná, přesto tahle „fantasmagorie“ ve Willinghamově světě funguje sakra dobře.

Láska jako z pohádky, vydaná nyní ve spolupráci s nakladatelstvím Crew, navazuje tam, kde předchozí díl skončil. Revoluce byla v Mýtově sice zažehnána, ale bez následků nezůstala. Problémem je především fakt, že trestu utekl hlavní ideový vůdce pokusu o převrat, kterým byla princezna Zlatovláska, v očích Billa Willinghama jakýsi Che Guevara Mýtova. Přesto se však na první pohled zdá, že se život v Mýtově vrací do starých kolejí. Zlatovláskou postřelená Sněhurka se zdárně uzdravuje, její sestra Růženka se úspěšně realizuje ve vedení Farmy, Zlý vlk alias Wolfi nadále drží pevně v rukou klidný spánek Mýtova (ve spolupráci s Krásným princem, Modrovousem, Žabím princem a Šípkovou Růženkou se mu například daří odvrátit nebezpečí v podobě příliš vnímavého a zároveň neodbytného reportéra), avšak ve skrytu veřejného dění, mimo pozornost většiny Mýtů se o to pečlivěji kují pikle, a to hned na více stranách najednou.

Což je skutečnost, jež nevěstí pro Wolfiho a Sněhurku, jejichž vzájemný vztah mimochodem prochází zajímavým vývojem (ne že by to mezi nimi nejiskřilo od začátku, a jak se říká, co se škádlívá…), nic dobrého. Zlatovláska totiž neřekla poslední slovo a stále dychtí po pomstě. Potká-li se tento plán s ambicemi a dostatečnou bezskrupulózností jiného z Mýtů, je na problémy zaděláno. Naštěstí jak se říká, konec dobrý, všechno dobré – a taky kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá…

Tuto ústřední linii pak doplňují dva kratší příběhy, které s dobrodružstvím Sněhurky a Wolfiho nesouvisí. Oba se obrací do minulosti Mýtů, čímž především dokreslují obecnější kontext Willinghamova světa. Hrdinou příběhu prvního je Jack Horner, onen atlet, jenž se proslavil šplhem po fazolovém stonku – a pak tím, že mu nelze bez ověření věřit ani dobrý den. Kulisu této epizodě z Jackova života tvoří americká občanská válka, pointa je našincům známá např. z Dařbujána a Pandrholy. Příběh pobaví, víc od něj ale čekat nelze.

Tečku za třetím pokračováním příběhů z Mýtova pak představuje drobné povídání o jednom z mýtovských rituálů a jeho historii, tkvící až v samotných kořenech Malíčkova, aneb o odvěkém problému mužů najít si ženu. I pro tuto drobnůstku platí to samé, co pro Jackovy eskapády.

Třetí díl Mýtů tedy v první řadě prohlubuje charaktery postav a dále míchá kartami. Příběh se tentokrát line po více liniích, všechny jsou ale vzájemně propojeny, a to víc, než si čtenář zpočátku myslí. Bill Willingham měl jako scénárista na paměti onu archetypální podstatu pohádek: tj. fakt, že hrají roli fixátora lidské paměti a tím pádem i zrcadla nastaveného soudobé společnosti. Přesně tak fungují i jeho komiksové Mýty. Snad žádná z postav, obývajících Mýtov, neladí s běžným obrazem pohádkových hrdinů. Už jen aspekt násilí, které je zrovna v tomto díle tak explicitní (ale ne samoúčelný, Mýty nejsou Lobo), že by se zarazili i bratři Grimmové, nebo z domácích luhů a hájů Božena Němcová.

Dobrá, možná s výjimkou Modrovouse (i ten ovšem překvapí, neb se dokáže pěkně vybarvit). Willinghamovy Mýty mají na rozdíl od moderních „vykastrovaných“ pohádek svou odvrácenou stranu – a obávám se, že po přečtení této série si už pohádku o Zlatovlásce nikdo nevychutná tak jako dřív. Přesto nejde o žádné znásilňování podstaty a ducha. Všechno z toho méně pozitivního, co Willingham na svých hrdinech zdůrazňuje, v sobě tyto postavy vždy měly, jen to možná nebylo tolik vidět.

Willinghamovy Mýty bývají často srovnávány s kultovním Sandmanem Neila Gaimana. Přes jistou stylovou příbuznost se ale toto srovnání jeví ne úplně výstižným, protože oproti Mýtům je Sandman přece jen jiná liga. Alespoň jak lze soudit na základě dosavadních tří knih, přičemž se lze důvodně domnívat, že Bill Willingham nás ještě překvapí. Tomu nasvědčuje jak kvalita scénáristická, tak výtvarná všech tří mýtovských příběhů, stejně jako popularita a renomé, jimž se Mýty těší v zahraničí.

I v domácím kontextu můžeme proto Mýty bez obav zařadit k nadprůměru, který by neměli minout např. příznivci zmiňovaného Sandmana či Lucifera, ale třeba i takového Transmetropoli­tanu (jelikož stejně jako Spider Jerusalem se Mýty nebojí ukázat na to svinstvo, které leží všude kolem). Crew tak dala Mýtům v Čechách nejspíše druhou šanci, doufejme, že komiksoví příznivci se toho chytí. Tahle série si to totiž určitě zaslouží.

Pohádkový konec?

To sotva.

Ve světě Mýtů nepřichází „a žili šťastně až do smrti” příliš často. Mýty, uprchlíci z vymyšlených zemí, byly vyhnány ze svých pohádkových světů a přinuceny začlenit se do naší drsné, všední reality. To ale neznamená, že jim nezbývá místo pro romantiku – nebo bolest, zradu a záchvaty žárlivosti, které k ní patří. Vlastně to vypadá, že by láska mohla vykvést mezi dvěma nejotrlejšími a nejpraktičtějšími Mýty. Jsou však tito dva předurčeni najít štěstí – nebo rychlou a definitivní smrt?

• Mýty 3: Láska jako z pohádky
• Scénář: Bill Willingham
• Kresba: Bryan Talbot, Lan Medina, Mark Buckingham, Linda Medley
• Překlad: Ľudovít Plata
• Série: Mýty 3
• Provedení: Paperback, barevné
• Počet stran: 192
• Cena: 489 Kč
• Vydal: Crew, Netopejr, 2013