Mýty 2: Farma zvířat

Tuzemský čtenář se již měl možnost seznámit s jedním z nejpopulárnějších amerických komiksů současnosti, Mýty (v orig. The Fables). V prvním svazku byl exponován koncept projektu a základní premisa – integrace mytologických postav a bytostí známých především z folklóru do reálného světa současnosti. Bytosti se musely ukrýt v realitě, protože jejich říše byla obsazena a zdecimována mocným arcinemesisem. Tvůrce a libretista série Bill Willingham pracuje především s mytologickými a folklorními archetypy a utváří paralely nejen se současnými událostmi, ale i s minulostí. Přirozeně, s rozrůstající sérií expandují i hranice Willinghamem utvořeného neboli modifikovaného universa.

V komiksovém médiu není propojování dvou autonomních světů výjimečným úkazem. Crossovery jsou běžné především v superhrdinském žánru. Autor Mýtů se nezaměřil na kreativnější crossover, ve kterém utváří fúzi bežné reality a mytologie/folklóru. Postavy a příběhy dětských pohádek přetavuje do drsnější, špinavější podoby. Willinghamova manipulace s postavami v jádru respektuje alegorický charakter archetextů, z kterých pocházejí i vycházejí, ale snaží se odhalovat a spojovat i zdánlivě nesouvisející aspekty. Libretistovu mocnou zbraň představuje intertextualita, která tvoří hřbetní kost celé série. Tvůrce nachází styčné plochy jednotlivých archetextů a vytváří paralely s původními texty, jež pak v hojné míře přiživují základní dějové roviny.

Mýty představují folklorní remix, přičemž tvůrce rámuje každý svazek jiným žánrem. Zatímco Legendy v exilu spadaly do šablony mystery detektivky, svazek Zvířecí farma se přesouvá z komorního prostředí rodinné tragedie k živelnější, agresivnější a davovější podobě konspiračního politthrilleru. Přímá narážka na Orwellovu alegorii není náhodná, tři prasátka v čele s hyperemanci­povanou Zlatovláskou připravují převrat spolu s ostatními nehumanoidnými mýty, protože se cítí utlačení. Při běžné kontrole azylové farmy se stanou Sněhurka a Růženka ,,válečnými“ zajatkyněmi. Zatímco jedna stihne převléct kabát (praxe známá i v našich zeměpisných šířkách za éry komunismu), druhá si zachovává integritu až do hořkého konce jenom proto, aby hájila správnou věc. A když Zlatovláska objeví muniční sklad, váhy etiky a morálky se brzy začnou nebezpečně naklánět na stranu macchiavellizmu.

Tvůrce pracuje s vybájenými a nerealistickými postavami, ale ve svém akumulovaném univerzu folkloru všechny navléká do realistické kůže. To znamená menší nebo i komplexnější psychologickou revizi a adaptaci na zákony našeho (tedy čtenářova) světa. Což v praxi vypadá zhruba tak, že Princ Krasoň je přelétavý narcis, jenž si buduje kariéru přes postel, Sněhurka představuje tu správnou emancipovanou a inteligentní ženštinu, zatímco Zlatovláska se reprezentuje jako radikální fanatička.

Willingham pracuje se známou uměleckou technikou apropriace (= přivlastnění, v současnosti populární ve fantastické fikci i jako forma mash-up, smíšení; kupříkladu jakmile vyprchala práva na knihy Jane Austenové, našlo se několik entuziastů, kteří začali modifikovat její díla, výsledek: Pýcha a předsudek a Zombie). Při přivlastnění postav a jejich relokalizace do nového univerza, nových příběhů, patří k libretistovým výsostným právům i rozšiřování individuální mytologie jednotlivých mýtů a jejich vzájemné provázání s jinými mýty. Ve světě komiksové série Mýtů jsou Sněženka a Růženka sestrami, přičemž Willingham rozšiřuje jejich individuální a zároveň i společnou mytologii několika flashbacky (explicitními – zobrazením přímo v komiksu, implicitními – vzpomínaní v dialozích). To, že se Růženka vyspala se Sněhurčiným manželem, posouvá sesterský vztah do jiné perspektivy a má to i dalekosáhlejší účinky.

Největší změna nastala na pozici inkera. Mark Buckingham nahradil Lana Medinu, Daniel Vozzo nahradil Sherilyn Van Valkenburgha na pozici koloringu oproti prvnímu svazku Legendy v exilu. Náročnější čtenáři budou poněkud zklamaní, jelikož Medinova kresba byla charakteristická detailností, zatímco Buckingham hojně používá autorskou zkratku. Medina více pracoval s mimikou postav, zatímco ve Farmě zvířat stojí psychologické nuance spíše na dialozích a emocionálních podtextech. Buckingham se svou kresbou spíše orientuje na většinového čtenáře, Medina spíše experimentoval, proto fajnšmekři ocení jeho práci více. Posun nastal i na úrovni celé stránky. Zatímco celkovou atmosféru aktuálního dění podtrhovalo stejné zabarvení strany (v případě flashbacků byly použity jenom barvy stejného tónu a příbuzných odstínů), podobná technika se sice objeví i ve Farmě zvířat, ale jenom ve velmi světlých odstínech. V prvním svazku taky autoři hojně používali ornamentální rámování známé ze starých pohádkových knih, které v druhém svazku chybí, což podkopává i celou koncepci projektu, totiž že jde o reinkarnaci pohádek/folkloru v kulisách reálného světa. Legendy v exilu byly drsnější, dospělejší verzí pohádek, zatímco Farma zvířat se vrací ke kořenům a osloví spíše mladší ročníky.

Mýty: Farma zvířat se drží v obdobných intencích jako Legendy v exilu (až na výraznější posun v kresbě a koloringu) a přispíva tak k zajímavému rozjezdu jedné z nejpopulárnějších komiksových sérií. Nechme se překvapit, jestli a do jaké míry se podaří Willinghamovi a jeho tvůrčímu týmu tenhle standard udržet.

Dobrá zpráva pro všechny, kteří si stěžují, že se málo pokračuje v rozjetých řadách. Nakladatelství Netopejr vydává druhý díl skvělé série Mýty, ve které se emigrovavší pohádkové bytosti usídlily v New Yorku. Každá kniha je laděná do trochu jiného stylu, takže zatímco první díl byl klasická detektivka, tentokrát půjde spíš o revoluční drama. Ne všichni jsou si totiž rovní. Někteří jsou si rovnější. Lidské mýty si mohou klidně chodit po ulicích New Yorku, ale veškeré zvířecí pohádkové bytosti, od tří prasátek až po ošklivé kačátko, jsou zavřené na Farmě zvířat, bez možnosti úniku. A tak se tam, pod vedením šílené Zlatovlásky (ze které soužití s třemi medvědy udělalo politickou aktivistku), připravuje krvavá revoluce. A v cestě převratu stojí pouze Růženka, která byla na Formu „odklizena“ po maléru z prvního dílu. (anotace)

Martin Kudláč (redaktor)

martin.kudlac@fantasyplanet.cz