Držte si spodní prádlo, protože s Ellen Forneyovou pojedeme z kopce. Esence zlatých sedmdesátých let přetavena do inkoustu, celulózy a několika stran nefalšovaného excentrizmu.
 |
 |
 |
 |
Led Zep vládnou. Ale to je na jinou debatu. V případě komiksu Ellen Forneyové jsou Zepelíni symbolem těch let sedmdesátých, které ve valné míře inspirovaly dílo výše zmíněné komiksové umělkyně, které se u nás poprvé objevuje v kumulované formě v antologii Miluju Led-Zeppelin. V našich zeměpisných šířkách se dílo Ellen Forneyové řadí k alternativní (někdy se jí říká i undergroundová) scéně. I když autorka nepracuje s natolik bizarními nápady jako Dan Clowes (obzvlášť pamětihodný je komiks Like a Velvet Glove Cast in Iron), vybočení z hlavního proudu je snadno rozpoznatelné.
Miluju Led Zeppelin se objevuje pro komiks v netradičním formátu, což je hned první indikátor netradičního komiksu. Nenajdete v něm sáhlodlouhé příběhy ani srdcervoucí dramata. Tenhle komiks představuje spíše autorčino portfolio, totem Ellen Forneyové, její dílo i život. Autobiografické anekdoty se střídají s dobře míněnými radami. Již první stránky naznačují, že se čtenáři střetli s výjimečným úkazem. Po několika ilustracích upomínajících na hnutí Pop Art udeří čtenáři do očí velký nápis Jak být správná buznolapka. Již není úniku, stali jste se zajatci ve vyšinutém světě Ellen Forneyové. Autorku předchází její pověst fetišistky excentrizmu, neboli nezdravé fascinace excentrickými osobami a jejich chováním. Jistou dávku excentrizmu se snaží přetavovat i do své tvorby, čehož důkazem jsou tabuizována témata. Autorka jde sebevědomě proti proudu a náramně si to užívá.
Antologie je rozdělena na čtyři části. První s titulem Jak na to představuje sérii neotřelých a pro někoho možná i šokujících návodů. Po zahřívacím kole o správné buznolapce se čtenáři můžou přiučit Jak si přišít amputovaný prst zpátky nebo méně pragmatičtější, ale o to více kreativnější Jak se stát úspěšnou Call Girl zarámovanou do formy deskové hry. Mezi další poučné didaktické komiksy zajisté patří i Jak to udělat ženskýma rukama, Jak kroužit ňadry na různé strany nebo Jak nechávat tuzéry. Korunu první části pak představuje komiks Jak kouřit trávu a neskončit ve vězení. Jak na uváděných příkladech vidíme, autorčina tvorba se zabývá určitým druhem odtabuizovávaní a tématy charakteristickými pro sedmdesátá léta. Duchem 70s je prošpikována celá antologie a je jenom zarážející, že Eric Forman četl v seriálu Zlatá sedmdesátá stupidního Marmaduke a ne výběr Ellen Forneyové (z časového hlediska je to přirozeně nemožné, jelikož jí v zlaté éře sedmdesátých bylo deset let a při vysílaní první řady seriálu měla publikováno jenom několik stripů, ale pointu to pořád vystihuje).
Další část nese výstižný název Další krátké komiksy. Hned úvodní mini-komiks Poslední soundtrack svým autobiografickým laděním a absurdizmem připomíná neortodoxní tvorbu dalšího velikána nezávislého komiksu Chrise Ware. Význačnějším komiksem jsou i Seattleské erotické zajímavosti, jejichž námět si našel svou cestu i do mainstremového amerického kresleného seriálu.
Kromě již identifikovaného excentrizmu se začne explicitněji projevovat i autorčina fascinace ženským pokolením, jež vyvrcholí v následující části, kde se čtenáři setkají se stoprocentními LGBT anekdotami, které dominují poslední sekci s názvem Spolupráce, v níž se Forneyová ocitá výhradně v roli kreslířky. Část obsahuje především černobílé autobiografické příběhy vyznačující se jasnou konturou a zvýšenou pozorností při práci s pozadím. Když opomene vypointované mikropříběhy a vtipné hříčky, upoutá především komiks Vlasy v očích půvabným koloringem imitujícím především popartový proud sedmdesátých let (ale i pomrkáváním na starší ročníky, jelikož při tomhle stripu vytane na mysl jako první věc Formanův muzikál).
Antologie Miluju Led Zeppelin nabízí každému čtenáři své osobní kouzlo a pokud by měl někdo problém s Forneyové poetikou excentrizmu, komiks je významný už jen pro to, že v něm konečně nikdo nepobíhá se spodním prádlem na kalhotách. Na stránkách téhle sbírky potkáte tak maximálně travestity. Bez superhrdinského pozérství, jenom přirozená nostalgie.
- scénář a kresba: Ellen Forneyová
- překlad: Jaroslava Kočová
- vydal: BB/art, 2010
- počet stran: 112
- cena: 399 Kč
Tento velkoformátový komiksový výbor byl nominovaný na ceny Harvey a Eisner a jde o sbírku stripů kreslířky Ellen Forneyové. Obsahuje celostránkové komiksy, které vycházely například v L. A. Weekly, v seattleském The Stranger, v BUST Magazine a Oxford American. Řada stripů spadá do kategorie Jak na to, i když tedy nelze říci, že by šlo o právě běžné návody: autorka rozdává rady nejen ryze praktické (Jak kouřit trávu a neskončit ve vězení), ale i zcela ujeté (Jak kroužit ňadry na různé strany) a dojemně nepoužitelné (Jak si přišít amputovaný prst zpátky). Kromě manuálů najdete v knížce i stripy jako Poslední soundtrack, morbidní skládanku se spoustou krve, pozlátka a Led Zeppelin; obrázkové interview s Margaret Choovou nazvané Jak být správná buznolapka; a Seattleské erotické zajímavosti a Vzpomínky na Lásku, což je jakési grafické putování za vzestupy a pády Courtney Love. Ellen Forneyová se osobně podílela na přípravě českého vydání a ve spolupráci s ní vznikla bublina, kterou v žádném jiném vydání nenajdete, jen v tom českém. Je to „radikální řez” z příhody Jak abstinovat podomácku. (anotace)
Martin Kudláč (redaktor)
martin.kudlac@fantasyplanet.cz
