Lobo – Kontrakt na Boga – Grant Alan, Dwyer Kieron

Kontrakt na Boga je klasický Lobo. Chlast, krev, kvéry, ostrý slovník, odvážný, politicky nekorektní humor. Příběh není složitý, i když na Loba příjemně proměnlivý, a má za úkol pouze bavit a rozesmávat (otázkou je, nakolik tohle splňuje). Vše se odehrává v ďábelském tempu, kulka střídá kulku, utržené končetiny bojují o přízeň s uříznutými jazyky. Zkrátka jeden neutuchající masakr. A právě tady je zakopaná Lassie. Lobo by určitě fungoval lépe jako dvacetistránkový sešit, po kterém byste sáhli v případě nudy, jenže devadesát stran neustálého kydlení vám dost možná nudu přivodí. Nehledě na to, že akce je naprosto průměrná, žádný John Woo.

Scénář nijak negraduje, a když se nemáte na co těšit, je těžké udržet svou pozornost a ochotu vnímat další a další brutální kousky posledního Czarniana. Jestli ovšem máte rádi humor ve stylu „Ve vesmíru vás nikdo neuslyší prdět“, jste fanoušky nadutých macho hrdinů nebo speciálně Loba, pak nechápu, na co čekáte. Oblíbený modrokožec vás sice nemá čím překvapit, ale i tak hrr do nejbližšího obchodu pro nerdy! I na nás, nestraníky, tu a tam vybafne povedený moment nebo hláška („Žízeň nikdy nevyhraje“, „Máš padáka“ – první jmenovaná je spíše uznalým poplácáním překladatele Šimona Španihela než pochvalou scénáristy Alana Granta). Leč většina fórků se nese v tradičním buranském stylu (Jsem sám, kdo má pocit, že Lobo povětšinou mluví jen kvůli tomu, aby si vyvětral v puse?), v nejhorších případech nastává trapné ticho.

Kontrakt na Boga bych rozhodně nedoporučoval konzervativním věřícím a teologům. Maximálně místo projímadla. Lobo totiž dostane zakázku na planetě, kde pevnou rukou vládne Bog, bůh zakazující všechny nezbytné věci pro život – např. chlast, sex a násilí (a komiksy). Jak naznačuje obálka, Lobo si nebere servítky s nikým. A protože vždycky hraje sám na sebe, třást se může i S(a)tan.

Na kreslíři Kieronu Dwyerovi je zajímavý zejména jeho vztah k Johnu Byrneovi (teď by mě zajímalo, na co myslíte), který byl nějaký čas ženatý s Dwyerovou matkou (cha, dostal jsem vás). Když opustíme stránky bulváru a budeme se věnovat samotné kresbě, nic moc zajímavého nás nečeká. K základní výbavě každého průměrně kreslícího dělníka nepřidává ani kapičku osobitosti navíc, čímž se řadí k tuctovým kreslířům z počátku devadesátých let. Od roku 1994 se na kresbě usadila vrstva prachu a ani coloring jí přes nespornou snahu manželů Tejnických nepomáhá. Kromě barev má manželské duo na svědomí i lettering, tedy všemožné nápisy na zdech, cedulích nebo pánských časopisech. Opět výborná práce. 

České vydání si zaslouží zmínit právě kvůli překladu snad všech nápisů (+), potištěnému hřbetu (+) a vypuštění originálních obálek (-). Vezměte zavděk alespoň okolo se povalujícími obrázky. Občasnou rozostřenost přisuzuji věku podkladů.

Existují lepší způsoby, jak utratit 279,- (třeba koupí Nitra a pytlíku křupek), ale nebylo by fér zašlapat Loba pouze ze zvyku. V Kontraktu na Boga je místy docela zábavný. Ať už se smějete s ním (v tom případě si pár bodíků přimyslete) nebo jemu (v tom případě čtete špatný článek nebo jste zatraceně škodlibí). 🙂 K veselejšímu hodnocení by bylo zapotřebí méně primitivnosti a (modro)šedé průměrnosti.