Kůstek

O to skvělejší, že Kůstek sice disponuje ohromnou mírou komiky ve všech možných podobách, ale především se jedná o fantasy klasického střihu. Nikoliv hrdinské, nikoliv temné, ale opravdu klasické. I Clute by asi souhlasil. Jenže zároveň je dílo Jeffa Smithe i víc než jen klasická fantasy.

Příběh začíná ve chvíli, kdy se trojice malých… ehm… máme tady drobný terminologický problém. Kůstkové, kteří uprchli z města Kůstkov a nakonec se probloudí jedním údolím plným svérázných lidiček, brouků, zvířátek a příšerek až k velkému kravímu závodu, jsou prostě kůstkové… Jenže, co to je?

Vypadají jako Mickey Mouse zkřížený s duchem Casperem a nejlepší označení asi má dvojice krysáků, skřetů tohoto světa, která nejsympatičtějšího z nich, Ferdu Kůstku, oslovují „malý savče“. Jistě, bytosti, které se navzájem oslovují „soudruhu“, hádají se, zda Kůstka nasekat na guláš nebo využít na zapékánky a krom toho slouží jakémusi zatím blíže nedefinovanému pánu zla, nejsou zrovna nejbystřejší (inu „blbí, blbí krysáci“), jenže nic lepšího prostě nemáme.

Takže kůstkové. Ferdu už známe. Jeho bratranci a kamarádi jsou Švanda, profesionální lenoch a fantasy obdoba pepika z pražské galerky, a Podfukius P. Kůstek, kdysi nejbohatší muž Kůstkova, připomínající mladistvého pana Burnse. Tahle trojice snad ani nemůže nepřivolávat problémy. Takže není divu, že krysáky se to najednou všude hemží, připravuje se velký sázkový podraz, za okny je bytost v kápi s kosou a rudý drak s cigárem asi všechno sám nezvládne…

Jo, tenhle komiks o silné postavy nemá nouzi. Ale ještě pro jistotu přihodíme pár dalších – mláďata paní O´Posumové, brouka Teda a jeho staršího bráchu, hostinského Luciuse (představte si transylvánského Igora pravidelně chodícího do fitka a dělajícího místo do obchodu s orgány do gastronomie) a samozřejmě Babča Ben. Nejlepší závodnice s kravami v historii.

Asi málokdo bude po předchozích odstavcích překvapen, když mu bude sděleno, že příběh Kůstka je roztomile šílený, plný bizarností a zvratů i groteskních situací. Jenže přesto všechno je to pořád i silná fantasy. V podstatě funguje jako některá anime, kde také tvůrci servírují geniální komedii, aby přitom zdánlivě mimoděk vystavěli skutečně epický příběh s emocemi, které vás vypálí až na měsíc.

Což je něco, o čem sní nejeden tvůrce, ale jen málokomu se to povede. Jeff Smith patří k těm šťastlivcům a klidně mu gratulujte, zaslouží si to. Jeho Kůstek navíc disponuje skvělým překladem Michaela Bronce, který dokazuje, že jeho práce na Posledním jednorožci nebyla náhodná. Nejde jen o jména postav, ale i o styl mluvy, kterým disponují krysáci, způsob, jakým dokáže podtrhnout pointu scény a vůbec přesvědčit nás, že všechny ty bytosti a věci jsou opravdu skutečné.

Veškerý překlad by samozřejmě přišel vniveč, kdyby to nebylo už v originále – a kdyby ten, jelikož nejsme v knize ale komiksu – neměl i odpovídající kresbu. Černobílá kresba mixuje spíše do grotesky laděné kůstky a svérázné venkovánky či některá zvířata s disneyovsky „realistickou“ postavou některých postav. A mezi karikaturou a realitou osciluje i při zachycení pozadí.

Stručně a jasně: jednotlivé prvky jako kdybyste znali už dávno, ale dohromady je Kůstek něco absolutně nového a úžasného. To, jak úžasně ten mix stylů funguje, je krásně vidět na scénách s Ferdou a Trnkou, která je prostě ultimátně krásná a srdíčka nad hlavou prostě Ferdovi věříte (asi vyřežu do lavičky v parku malé „Trnko! Miluju tě!“). Nebo honička s krysáky, v které by se cítili jak doma šmoulové i Willie E. Kojot.

A pokud byste chtěli důkaz, že Smith umí víc, než jen být vtipný, doporučuji vaší pozornosti práci s černou plochou při nočních a snových scénách. První setkání s drakem, příchod do jeskyně, úprk před krysáky (jeden obrázek v barvě naleznete i na zadní stránce obálky a je to prostě horor a krása a vtip – to všechno dohromady).

Ale většinou na sebe asi pozornost strhne vtip. Smith opravdu vyniká ve výstavbě a gradaci scény. Má dar vyhmátnout chvíli, kdy mu ještě projde natahování chvíle před bouří, i kdy si situace žádá střih – nebo radikální zklidnění. Často ještě s nějakou údernou hláškou. Setkání s gigantickou včelou je zakončené „naval sem to cígo“, pád Luciuse ze střechy tichým „cink“.

A jeden si najednou uvědomí, jak je výstavba Kůstku podobná těm nejlepším stripům. Však na nich také Smith začínal. Kůstkové i další se klidně mohou popasovat s Calvinem i Garfieldem. A schválně zkuste spočítat stránky, na nichž se v rámci panelů nachází postavy takřka v identické poloze a ty nejmenší rozdíly v úhlu obočí, sklonu pokrčeného loktu, stínu ve tváři vypovídají víc, než u jiného celé stránky.

Kůstek tak disponuje všemi silnými stránkami stripů: zkratkou i citem pro opakování panelů či replik, satirou i ironií, schopností udeřit pointou z nečekaného konce, filozofickým nadhledem i melancholií… a opět přidává něco navíc. Třeba posedlost Ferdy Kůstka románem Bílá velryba (a faktem, že v jeho batohu se nalézá i několik komiksů).

Detaily, detaily, detaily… které se ovšem podřizují celku. Kůstek opravdu drží pohromadě a díky skvělé práci nakladatele i Bronce před sebou máme horkého kandidáta na komiksový počin roku (pravda, chystá se i Incal, ale fanoušci fantasy to pochopí).

VERDIKT:

První dvě knihy (z celkem devíti) komiksového fantasy opusu, který všechny své ceny (a že jich má požehnaně) klidil zcela zaslouženě. Vtip i emoce, originalita i tradice. Skvělá kresba, scénář i překlad. Komiks, kterému nejsem schopen vytknout lautr nic.

Mix Pána prstenů a animovaných filmů od Pixaru – tak by se dal popsat legendární fantasy epos Kůstek. Zavede vás do světa, který je plný prapodivných bytostí – věčně hladových krysáků, bojových včel, obřích rudých draků (s doutníkem) a agresivních babiček. Do světa krásného i nebezpečného.

Příběh začíná úprkem tří podivných bytostí z rodného města, pokračuje závodem krav a končí bojem o osud světa s tajemným Pánem kobylek a jeho hordami. Je tu všechno, co má klasická fantasy mít (možná až na ten závod krav), jen ti hrdinové jsou na klasické fantasy tak trochu… zvláštní.

Kůstek si rychle získal kultovní věhlas, veškerá možná ocenění a post jednoho z nejzásadnějších světových komiksů. Není divu, nabízí rozmáchlý příběh, ve kterém se mísí humor s emocemi, napětím a hororem a jedno plynule přechází v druhé. Příběh, který osloví absolutně každého… ostatně svědčí o tom i skutečnost, že ho vychvaluje jak autor Simpsonů, tak tvůrce Sandmana. (anotace)

Boris Hokr (redaktor)

boris.hokr@fan­tasyplanet.cz