David Grey, detektiv losangeleské policie, po přestřelce jaksi vypadne ze světa. Přestává cítit věci, lidé si ho nevšímají; začínají ho pronásledovat podivně tetovaní nazelenalí chlápci, a čekají ho mnohá prapodivná setkání… A to je teprve začátek jeho dlouhé cesty na dostaveníčko s ďáblem – cesty za vlastní duší a za porozuměním…
J. Michael Straczynski se na komiksovém poli objevil poměrně nedávno. Mnohem známější je z televizních seriálů To je vražda, napsala a Jake a Tlusťoch nebo scífka Babylon 5; podílel se i na seriálovém Jeremiáši. Už z tohoto výčtu dlouhých a celkem průměrných seriálů, zaměřených na rychlý odbyt v televizní zábavě, je znát, že Straczynski se doposud živil ryze komerční tvorbou, což se odráží i v jeho vypsaném stylu.
Comicsově stojí za resuscitací pavoučího reportéra (The Amazing Spiderman, mj. i Návrat) nebo za originálně podaným komiksem o sto třinácti lidech nadaných superschopnostmi Rising Stars. Naposledy se zhostil pro Marvel projektu s názvem Supreme Power, o kterém toho zatím není moc známo, ačkoliv již vyšlo 6. číslo. Jediné kusé informace mluví o světě vládních spiknutí a tajných organizací, hlavně o supertajném projektu Hyperion… a o tom, jak se svět tváří na první setkání s opravdovými superhrdiny. Za jeho zatím největší přínos pro komiks je považováno právě recenzované dílo pod záštitou Top Cow Midnight Nation, v českém překladu pod záštitou Comics Centra jako Krajina půlnočních stínů.
Na vahách kresby…
Stejně jako hlavní hrdina, detektiv David Grey, i samotný komiks se pohybuje ve dvou světech: ve světě masové komerce, a ve světě temné hyperboly našich vlastních životů, vykreslené osobní dlouholetou a hlubokou zkušeností autora. Zpracování komiksu, od sešitových obálek až po dialogy, působí velmi jednoduše a účelově, jakoby se vůbec nesnažilo ze škatulky průměrnosti vymanit. Možná tak ukazuje cestu dalším knihám, a totiž jak efektivně podsunout “průměrnému čtenáři” nadprůměrnou myšlenku… Je zde ale i ona pověstná druhá strana mince: příliš snadnou stravitelností čtenář pouze prolítne a nepodaří se mu poselství díla zachytit…
Lehká a realistická kresba svádí totiž k příliš rychlému čtení, typičtějšímu pro komiks akční; prokreslení postav je sice dokonalé, počítačový coloring nezklamal a linka je jemná, ale celé grafické zpracování působí tak neuvěřitelně obyčejně, až to občas v konfrontaci s obsahem příběhu vytváří podivný pocit disharmonie…
… a příběhu
Sám obsah je pak geniální. K jeho pochopení je nutné přečíst si skutečně vše, co kniha nabízí, včetně autorova medailonku, doslovu a bonusového komiksu. Svět, jak nám jej Straczynski v KPS předkládá, je temné, deštivé místo. (Naposledy jsme se s mediálním zpracováním takového “gothic” prostředí mohli setkat ve filmu s prozaickým názvem Gothika.) Vize o Mezisvětí, kam se “propadají” zapomenuté či nechtěné věci i bytosti, je krásným zpracováním hlavních nešvarů západní (spotřební) společnosti. Prohlubování těchto úvah utvrzuje čtenáře v tom, že autor skutečně ví, o čem mluví, pokud popisuje ty nejspodnější vrstvy lidského stáda, od bezdomovců po gangstery…
Křesťanská linka, prostupující knihou lehce a nenásilně, je zde přeformulována do velmi osobité podoby, ve které ale působí mnohem komunikativněji, než ve své ortodoxní formě. Je procítěna z vnitřního, nikoliv vnějšího pohledu – o ďáblu a andělech se tu nemluví jako o nedosažitelných, ale jako o sousedech odvedle, z bytu 33, případně 666. Fantastično je v knize podáno také natolik citlivě a jemně, že ani v nejmenším nenarušuje celek příběhu.
Co však již celek příběhu narušuje, je výrazný nepoměr zkušenosti autora se psaním scénářů a zkušenosti čtenáře s obvyklými postupy v této branži. Jeho vypsaný styl plyne jako dravá řeka, příběh graduje, využívá klišé versus klišé; postavy ale občas mluví spíše jako unavení scénáristé, nežli jako štvanci, kterým jde o život, a tak je příběh místy odcizen tomu, kdo ho má vnímat. Sarkastických poznámek v citově vypjatých momentech, nebo naopak přecitlivělých scén narvaných okamžitě po krvavém boji, je zde hned několik, a zdá se, jakoby si na tomto díle autor chtěl odzkoušet, jak moc mu komiksové médium dovolí se vydovádět. Méně komiksově sečtělý čtenář se bude možná cítit trochu mimo mísu v některých ostřejších dialozích, a naopak čtenář, zvyklý na svižnější komiksy, bude jinde třeštit oči na strašlivě dlouhé konverzace a úvahy, kdy je na stránkách více textových polí než obrazů – v těch chvílích ale z příběhu hloubka, promyšlenost a sdělnost zhusta kapou…
Na hranici mýtů, na hranici světů
KPS s sebou nese výrazné poselství. K jeho pochopení je třeba dojít během čtení knihy; Straczynski ale k jeho zprostředkování dokáže použít notně archetypální motivy:
Cesta – stejně jako ithackého krále Odysea, i losangeleského poručíka Davida Greye čeká dlouhá a nikoliv lehká cesta. Oblíbená fráze, že “cesta je cíl” platí i tady. Metafora lidského života je nasnadě…
Boj. David bojuje. Za celou knihu ho neuvidíte z boje utíkat. Lidský život je neutuchající rvanice, řež a honba. V Mezisvětí už David ani nepoužívá zbraně – jeho nejsilnějšími zbraněmi jsou naděje, láska, zoufalství a nevědomost, které dávají sílu jeho pěstím.
Cit. Jak často dnes postrádáme ono esenciální téma, které kdysi bývalo ústředním motivem každého bijáku: že láska vítězí a naděje umírá poslední. Straczynski ale pod vlivem svých životních zkušeností uvádí tuto “realitu” na pravou míru: naděje je iluze, která vás žene do té doby, než seznáte, že není v co doufat. A láska člověku pomůže teprve, až ucítí její bolestný spár v srdci. Pak, až projde těmito dvěma extrémy, je schopen podívat se pravdě do tváře.
Setkání. David se setkává s nepřáteli, příteli i podivnými postavami bez zjevného poslání. Každá má co říci, každá má příběh, který vypráví, nebo dodá chybějící kus do Davidova příběhu… tady Straczynski skrz komiks mluví o tom, že setkání s jinými bytostmi je to, co nás v životě nejvíce ovlivňuje…
Celá KPS se dá s trochou nadsázky srovnat s dílem Nikdykde od Neila Gaimana. Hrdina také postupně zmizí z našeho světa a objeví se v jeho překroucené, podpovrchové, mystické verzi. Mezisvětí ale není Podlondýn, protože do Mezisvětí lidé neodešli dobrovolně. Hrdina KPS svobodně rozhodne jen jedinkrát za celou knihu. Jindy je tlačen okolnostmi nebo neodolatelným citem. Nakonec je jeho příběh neuzavřený, nejasný, stejně jako příběh několika dalších postav. Jakoby nabádal k volnému pokračování…
Krajina půlnočních stínů je výjimečné, svým způsobem geniální dílo. Je v něm zachycena bolest a zkušenost velmi inteligentního muže s pohnutou minulostí, jehož moudrost prochází každou větou, řečenou postavami knihy. Je to dospělý komiks, neodlehčený lacinými triky a nevyhýbající se citové prokreslenosti postav i jejich temným stránkám. Pokud vás někdy zaujal nějaký příběhově zaměřený komiks, zaujme vás i KPS. Bez ohledu na to, jak zběhlí v komiksu jste.
Poděkování patří i všem kreslířům, ale hlavně týmu Comics Centra. Kromě jediného výrazného překlepu je text téměř bez chybky, lettering je kvalitní, a vůbec práce na knize odvedená (od volby papíru a tiskárny, přes vazbu a obálku až po převedení původního fontu Midnight Nation do češtiny) dává znát, že Comics Centrum co do technické stránky patří k naší špičce.
Svým vkusným zpracováním je totiž tato kniha přesně tím materiálem, který ke komiksu přivádí nové čtenáře. Bohužel, bombastický efekt celé výpravy sráží její cena; tisíc korun za komiks si nemůže dovolit lecjaký zarytý fanda, natož člověk v komiksu nikterak zběhlý. Sám jsem byl hned několikrát svědkem toho, že KPS opravdu jako komiks lákající nováčky funguje, ale okamžitě je odrazuje svou přemrštěnou cenou…
