Každá série jednou skončí a ani Kategorie: Stvůry nejsou výjimkou. Na jednu stranu je to škoda, protože šlo díky postavám (především králičí slečna Tokiko a pan Izumi) o zajímavou sérii, na stranu druhou se tak nakladatelství Zoner Press otvírá prostor pro novou hororovou mangu. Leč nepředbíhejme. Na konci třetího dílu již byla čtenářům známa minulost všech hlavních postav s výjimkou králičí slečny Tokiko a Mahime Jošino (jejíž minulost byla pouze naznačena). Zároveň byl vyřešen problém s Hanuiwele, byť ne definitivně, neboť bylo zlikvidováno trio jejích dětí, avšak samotná Hanuiwele přežila. Bylo celkem logické očekávat, že v závěrečném díle dojde ke střetu mezi Asagi Nanamim a Hanuiwele, která celé agentuře dokázala docela „zatopit“. Slovy klasika, všechno je jinak.

Čtvrtý díl Kategorie: Stvůry volně navazuje na díly předcházející a obsahuje čtyři příběhy. Dva úvodní, Ráj na zemi a Černá hodinka, zabírají zhruba třetinu celé mangy, přičemž jde o izolované příběhy. Úvodní Ráj na zemi čtenářům neznalým předchozích dílů mnoho neřekne, protože vtip spočívá ve znalosti Asagi Nanamiho a jeho záliby v crossdressingu. Ačkoli je děj velmi jednoduchý, význam tohoto příběhu zůstane některým čtenářům zpočátku nejasný, protože se týká Mahime Jošino, jejíž osudy jsou řešeny až v poslední třetině mangy. Druhý příběh, Černá hodinka, mohl být do celé čtyřdílné série vložen prakticky kamkoli a odpovídá na otázku týkající se podstaty stvůr.

Dalším, tentokrát podstatně delším příběhem je Doppelgänger, respektive variace na Christodouloův syndrom. Autorka se tématu chopila po svém a čtenáře tedy nečeká další paranoik nebo schizofrenik, jako v případě Williama Wilsona, (1) ani dvojník věštící smrt, ani mimik, známý ze Zaklínače, (2) ale japonská středoškolačka, jejíž dvojnice jí způsobí jen potíže. Vcelku jednoduchý příběh je komplikován tím, že je rozdělen vždy po pár stránkách flashbacky, takže se čtenář až zpětně dozvídá, co se stalo před hodinou, co před dvěma hodinami a proč na sebe děj „nenavazuje“. Tento styl vyprávění by byl využitelnější u delšího příběhu, tak rychlý střih co dvě stránky spíš připomíná Memento (3). Je škoda, že Doppelgänger není delší a promyšlenější, neboť vědecké pokusy prokázaly, že dvojník skutečně „existuje“, aniž by člověk musel být psychicky nemocný. V příběhu se objevuje nový, začínající lovec stvůr a nakonec dorazí i Pán z Východu, opět v námořnické uniformě a sukni.

Poslední příběhem je případ Mahime Jošino, který se celý věnuje minulosti této pomocnice v Asagiho agentuře pro výzkum nadpřirozených jevů. Stvůry nemusí lidem jen škodit, ale mohou být i prospěšné, což dokazuje Jahiro, alter ego Mahime. Příběh není příliš originální a opakuje prvky z předchozích dílů, ačkoli podobnost mezi osudem Šimi Amano ze třetího dílu mangy a osudem Mahime Jošino může být záměrná.

Pokud jste čekali velkolepý souboj mezi Hanuiwele a Asagim nebo vysvětlení, proč Pán z Východu nosí dámské šaty, budete si muset pokračování napsat sami. Konec mangy je otevřený natolik, že manga vlastně žádný skutečný konec nemá. Lehký horor s výraznými komediálními prvky je zakončen spíš romanticky a nic na tom nemění ani tři krátké dodatky, které obsahují popis cesty k Asagiho agentuře (4) a odpověď na otázku, jestli Tokiko žere taky něco jiného než stvůry.

Kresba odpovídá předchozím dílům mangy, styl Gokurakuin Sakurako je rozpoznatelný na první pohled. Právě grafická stránka je silnou stránkou celé série Kategorie: Stvůry, hlavně v případě, pokud se vám líbí androgynní bišíci nebo roztomilé králičí slečny. Autorka se plně soustředí na postavy, pozadí jednotlivých panelů by mohlo být propracováno detailněji, ale aspoň je to přehledné. Jako v předchozích dílech je i zde přítomen fanservis, tentokrát zastoupený nahou, na Japonku pořádně vyvinutou Mahime Jošino. Opět jsou přítomny narážky mezi Izumim a Asagim. Náznaky shotaconu pak čtenáře, kteří znají i jiná díla autorky, nepřekvapí. <>Technická stránka je bezchybná, důsledný překlad všech textů, včetně citoslovcí, je u Zoner Pressu samozřejmostí. Změnu překladatele v posledním díle poznáte pouze z tiráže. Co se týká „přístupnosti“, manga má sice na zadní straně obálky uvedeno 15+, ale jediným důvodem jsou holá ňadra, vyskytující se v umírněném množství, takže toto doporučení berte s velkou rezervou.

Celkově lze hodnotit sérii Kategorie: Stvůry i její poslední díl jako mírný nadprůměr. Jde o nenáročnou, odpočinkovou četbu, kombinující prvky hororu a komedie do překvapivě funkčního celku. Vtipné situace vyplývají z chování jednotlivých postav, nesklouzávají do trapnosti a samoúčelnosti. Autorka sice ve svých příbězích využívá klišé (třeba opakující se motiv mladé dívky zneužívané zlými příbuznými), ale kompenzuje to několika originálními postavami (v které manze nestvůry likviduje roztomilá králičí holčička s vidličkou?) a nachází řadu zajímavých dílčích nápadů, jejichž potenciál však využívá jen z poloviny. (5) Přesto ti z vás, kteří znají nejrůznější záhadné jevy, se u mangy budou bavit o to víc. <>Slabinou je otevřený konec a nevyužití slibně rozehraného konfliktu s Hainuwele, což je škoda, protože autorka v předchozích dílech ukázala, že je možné přitvrdit. Kategorie: Stvůry skutečně končí po čtyřech dílech a o tom, co vedlo k – dle mému názoru předčasnému – ukončení série lze jen spekulovat. Zakončením celé série tak na českém trhu zůstává volné pole působnosti pro konkurenční hororově-komediální sérii Motýlek, která bude mít podle všeho ucelenější příběh a uzavřený konec. Nicméně uvidíme, jak se vyvinou Případy Kjóko Karasumy, v jejichž prvním díle převažovaly vážnější momenty.

Série Kategorie: Stvůry je lehce nadprůměrná hororově komediální manga s řadou dobrých dílčích nápadů, které však byly využity jen v omezeném rozsahu. Jejími přednostmi je víceméně volná struktura (lze začít třetím dílem a poté dočíst ty zbývající, aniž by byl čtenář nějak ochuzen), krátké příběhy, originální postavy a kvalitní, stylizovaná kresba. Jedinou nevýhodou je otevřený konec a fakt, že už nebudou další díly. Přesto jde o příjemné a cenově dostupné čtení. Asagiho agentura pro výzkum nadpřirozených jevů je vám plně k dispozici.

1) William Wilson je povídka Edgara Alana Poea o muži, který byl pronásledován svým dvojníkem vždy, když se dopouštěl nějaké nepravosti. Ve skutečnosti šlo o schizofrenika, žádný dvojník fyzicky neexistoval.
2) Mimik vystupuje v Sapkowského povídce Věčný oheň a není to skutečný doppelgänger, ale shapeshifter. Sapkowski si s rozdíly mezi oběma nestvůrami hlavu nedělá.
3) Memento od Christophera Nolana je film vyprávěný pozpátku, rozstříhaný do pětiminutových úseků, přičemž každý úsek končí tam, kde začínal předchozí úsek.
4) Jestli chcete, můžete se přesvědčit na mapě Tokia.
5) Na Kategorie: Stvůry by se daly díky jednoduché kresbě a nadhozeným nápadům dobře vytvářet doujinshi, nebo alespoň fanfikce. Do příštího Animefestu je dost času, takže pokud máte tvůrčího ducha a chcete se od ostatních soutěžících něčím lišit a přitom neriskovat, že použitou předlohu v ČR nikdo nezná, zkuste Stvůry.

Petr Bouda (redaktor)

petr.bouda@fan­tasyplanet.cz