J. Loeb, T. Sale: Batman – Dlouhý Halloween (1.)

Když před lety vyšel Návrat temného rytíře, zaznělo několikrát, že český čtenář neznalý dlouhé batmanovské historie nemůže být tímto dílem nikdy tak silně poznamenán jako americký. Nepochopí, a ani nemůže, hloubku šoku a změnu, kterou Miller přinesl. Může o ní vědět, ale na emociální bázi jí nikdy neprožije jako jeho zámořský kolega. Chybí mu prostě bezprostřední zkušenost s tím, co předcházelo.
Dlouhý Halloween podobnému znevýhodnění nečelí. Tentokrát je i český čtenář plně připraven přijmout všechnu temnotu a sílu příběhu, který mu dvojice Loeb – Sale servírují. Nejedná se totiž o dílo, které by převracelo, ale o dílo, které rozvíjí a prohlubuje. A my se již neopíráme pouze o informace z doslechu, ale o konkrétní čtenářskou – a v tomto případě ještě mnohem důležitější – diváckou zkušenost (Rok jedna posloužil jako základ Batman začíná a Dlouhý Halloween pro změnu Temného rytíře, k návaznosti tak dochází ve filmu i v komiksu). Pravda, film je film a komiks zase komiks, ale přesto je zkušenost z obou médií vzájemně obohacující.

Gotham je temné město temných tvorů. Zločinu a šílenství. Přesto v něj několik málo lidí věří. A něco uvnitř města, něco křehkého, něco zoufale slabého, věří v ně, ve své obránce. V Batmana, v Harveyho Denta, v těch pár nezkorumpovaných policistů. Jenže tyto ikony jsou křehké a temné město silné.

Loeb a Sale se rozhodli vyprávět příběh čerpající z tradice žánru noir, vystavět jej kolem „Hochů se zbraněmi“, „Krásek se rtěnkami“ a „Stínů, které mají stíny“. Gangsteři stále vládnou Gothamu, ale jejich moc se hroutí. Připravuje je o ni nejen Batman, ale i „nová“ generace padouchů, šílenců, které jakoby Batman přivolával. Na rozdíl od filmu Temný rytíř se ovšem plně věnují právě oné „staré“ generaci zločinců. Protože ti, kdo jsou zahnaní do kouta, bývají nejnebezpečnější. A tady nemáme co do činění s padouchy, které je možné dostat jednoduše za mříže, tady se setkáváme s Rodinami, jejichž kořeny jsou neodvratně spojeny s kořeny města. Falcone nebo Maroni jsou podobně ikonické postavy, jako Batman sám. Sale je zobrazuje jako titány s ostře řezanými rysy, odkazuje na Kmotra v podání Marlona Branda a společně s Loebem buduje jejich svět nočních šicht, výjezdů a zakouřených kanceláří v luxusních sídlech. Sály a restaurace, kde se jejich postavy vyskytují, jsou možná osvětlené a prosycené cinkotem skla plného šampaňského, ale ze všech stran se na ně přitom tlačí Tma, z níž vystupují jejich obrysy nebo detaily tváře.
Stíny skutečné i tušené, předměty a lidé jen zpola osvětlení, záblesky výstřelů a bělmo očí v naprosté temnotě jsou poznávacími znameními tohoto komiksu. Stejně jako černo-fialovo-modré ladění (místy ne nepodobné barvám rtěnky…) Gothamu, z něhož se vynořují obrysy odlidštěných chladných budov i samotní aktéři. Veškeré světlé a jasné barvy jsou jen dočasné, často jsou spíše zoufalým voláním o pomoc do temnoty, než proklamací víry v dobro. Dokonce i plameny pohlcující špinavé peníze se bojí jasných barev. V Gothamu snad neexistuje den a sluneční jas.
V takovém světě je nutně jen málo naděje, ale o to potřebnější je víra v lepší zítřek. Té se ovšem bolestivě nedostává, paradoxně na obou stranách barikády. Dobří i zlí hoši již zašli příliš daleko a nezbývá než sledovat zrychlující se běh událostí a stále zoufalejších činů, které musí nutně skončit tragédií, zatím pouze tušenou (a v jistých ohledech prožívanou např. v již zmíněném Návratu temného rytíře). V jejich tvářích (a mluvíme zde o Batmanovi, Falconim, Dentovi i ženách, nebezpečných i andělských, které je obklopují), můžeme vyčíst zarputilost a únavu. Nikdo neví, co přinese zítřek, zda bude úsvit, nebo další temný den před ještě temnější nocí.
Celý svět, který hrdinové i padouši znají, se mění a z jistot zůstává jen strach, jaké bude moje místo v novém pořádku? Kde tohle bude mít konec? Dokonce i šílenec Joker, donucený čelit faktu, že v městě je nový masový vrah, Sváteční vrah, je veden nutkáním vyjasnit si svou pozici. Jenže on je šílenec nezávislý na strukturách města a společnosti, a tak je jeho chování sice destruktivní a vražedné, ale jako jediné svobodné.
Naopak Batman i jeho protivníci z řad mafie si uvědomují, že situace si žádá činy, jejichž cena bude příliš vysoká. Jak, to se pravděpodobně ukáže v dokončení Dlouhého Halloweenu, zatím se můžeme pouze domýšlet a hádat, kdo je oním Svátečním vrahem, co se stane s Harveyem Dentem, v něhož „věří“ Bruce Wayne, a nakolik nám bude platná zkušenost z posledního Nolanova filmu. Jisté je jen to, že v Gothamu se zrodil nový svět, ale ten starý teprve umírá. A smrt to bude grandiózní a tragická.

Dlouhý Halloween netěží pouze ze skvělé kresby, která zachycuje retro atmosféru mafiánské noci plné obleků a tmavých dámských rób, květin na klopách a tušení zločinu za každým slovem, ale i z psychologie postav čelících důsledkům vlastních činů a z rozvíjení postavy Denta, jehož vztah k Batmanovi byl jedním z nejvíce fascinujících motivů už v Návratu temného rytíře. I samotná první kniha Dlouhého Halloweenu tak znovu potvrzuje, že jestliže filmy podle komiksu dospěly teprve nedávno, komiks sám je dospělý již dlouho.

VERDIKT:

Výborný komiks, který žene Batmana, Gotham i jeho podsvětí do konfliktu, jenž je již dávno mimo jejich kontrolu a nakonec je pohltí všechny. Konflikt, který změní vše, co hrdinové znají, včetně jejich nadějí. Věřím v město Gotham… nikdy neznělo tragičtěji. Jen doufám, že na dokončení nebudeme muset čekat stejně dlouhom, jako kdysi na druhou část Ticha.