Na Inseminátora se čekalo dlouho. A ještě déle. Vydávání původní komiksové tvorby v knižní podobě se totiž poslední dobou omezovalo na reedice seriálů z Ábíčka a dalších časopisů. Pak tady jsou už jenom fanziny a revue Aaargh!, která se však nevěnuje českým autorům výhradně a navíc je černobílá. Ne že by černobílý komiks neměl své vlastní kouzlo, ale ten barevný ho má také, tak proč mu odepřít právo na existenci… Důvody jsou ale prostinké. Nakreslit či namalovat barevný komiks dá zatraceně mnoho práce, kterou vám nikdo nikdy nezaplatí. Dokud vám to nevyjde i v zahraničí. Vše se navíc točí v bludném kruhu. Dokud nebudou naši autoři dostatečně dobří, jen těžko mohou pronikat do zahraničí, ale jak se zlepšovat, když k tomu není v domácích podmínkách prostor? Nadšenci se však najdou v každém oboru. A tak se zanícení kreslíři a scénáristé postupně vypracovali na úroveň, která snese srovnání v evropském měřítku. Obětovali mnoho hodin dřiny do svého koníčku a výsledek právě držím v ruce. Inseminátor.

Myšlenka na sestavení sborníku nejmladší generace přišla ruku v ruce se vznikem úvodního příběhu Vzlety a pády, jehož první stránka spatřila světlo světa v roce 2001. Autoři Prokůpek a Kučerovský ho nabídli nakladatelství Mot k vydání, ale místo abychom se po několika letech dočkali několikastránkového sešitku, napadla vydavatele spásná myšlenka požádat další české autory o příspěvek a sestavit tak reprezentativní knihu současné špičky. Jen jediný z oslovených, Wladimir 518, nepřijal. Respektive nebyl několik let k zastižení, aby z něho šel jeho příspěvek systematicky vymáhat. Nakonec se stal alespoň autorem obálky. Ani s Jiřím Grusem, dalším osloveným kreslířem, to nedopadlo podle představ vydavatele. Grus sice neodmítl účast, ale nakreslit požadovaný dvacetičtyřstránkový příběh odmítl z důvodu nedostatku času. V šuplíku se však našly dva kraťasy a jedno miniaturní torzo nedokončeného projektu. A tak nakonec kromě původních Vzletů a pádů splnil požadavek pouze Karel Jerie, který opravdu stihl dodat to, co se od něho čekalo.

Vzlety a pády (26 stran)
scénář – Tomáš Prokůpek, kresba – Tomáš Kučerovský
Ač kvůli tomuto dílu celý sborník vznikl, nakonec jako by Vzlety a pády příliš do Inseminátora nepatřily. Ostatní komiksy jsou převážně akční humorné scifárny, ale úvodní komiks je složitější existenciální výpověď. Vše se odehrává pouze v působivých, žlutě a zeleně tónovaných obrazech, bublinu nenalezneme ani jednu. Vzlety a pády mi připomněly Moebiova Arzaka a stejně jako toto stěžejní dílo francouzského uměleckého komiksu si je můžete vykládat po svém. Prokůpek s Kučerovským však používají průhlednější a srozumitelnější paralely a jinotaje. Hodně návodný je sám název. A jedno malé doporučení ode mě: hned jak to dočtete, pusťte se do toho znova.

Godot spoutaný (7 stran)
scénář – Tomáš Prokůpek, kresba – Jiří Grus
Ztřeštěná humorná hříčka mě dostala několika nápady a neotřelými scénami. Snad jen ten konec vypadá spíše jako z nouze ctnost a vyklouznutí z bezradnosti, než jako předem plánované vyvrcholení. Grusova kresba na mě chvílemi působila poněkud nedotaženě až odbytě, stačí srovnat s jeho následujícími pracemi. Pochybuji, že by to byl autorský záměr, i když by o této možnosti šlo vzhledem k „pointě“ uvažovat. Godot ale není nic jiného než vtipná hříčka a svůj účel plní dokonale.

Vana (2 strany)
scénář, kresba – Jiří Grus
Tenhle střípek z nedokončeného komiksu vyzní přesně ve stylu: hele, co se u mě najde v šuplíku. Je sice pěkné, že si Grus prožil doslova renoirovské období, ale v přepočtu na komiks trvalo jen dvě stránky. Publikování Vany v Inseminátorovi má zhruba stejný smysl jako hned vedle otištěná miniukázka z rozpracovaného díla Nitro těžkne glycerínem (scénář napsal Kopřiva). Tedy další zajímavé malby, ale v podstatě žádný komiks.

Princip nepravděpodobnosti (8 stran)
scénář – Štěpán Kopřiva, kresba – Jiří Grus
Tak tohle je patrně nejslavnější komiks nové generace. Ještě než vyšel v Inseminátorovi, stihl se objevit v Portugalsku, Řecku a dokonce v americkém Heavy Metalu (což, jak fanoušci vědí, není časopis o hudbě, ale slavný komiksový časopis). Vynikající práci odvedl nejen Grus, ale i scénárista Štěpán Kopřiva. Toho považuji za nejlepšího současného komiksového scénáristu u nás. Zatímco schopných kreslířů se už najde docela obstojné množství, slušných scénáristů mnoho není. Inseminátor je zajímavým titulem i z toho důvodu, že zde (kromě Vany) nenajdeme žádný autorský komiks, tedy takový, který by udělal kompletně kreslíř sám. Ale právě autorskými komiksy naše současná scéna hýří. Že by Inseminátor dával jasné znamení, že bez kvalitních scénáristů se opravdu dál nehneme? Zpátky k Principu nepravděpodobnosti. Ten stojí na vynikajícím nápadu, který je rozvedený do akčního komiksu plného absurdních scén a krutých hlášek. Pro většinu čtenářů bude předpokládám vrcholem sborníku.

Maso (24 stran)
scénář – Jakub Němeček, kresba – Karel Jerie
Závěrečný delší příběh je už tradičnější sci-fi z budoucnosti, kdy se mezi sebou budou přetlačovat tři nastupující lidské druhy. Několik přínosných témat (například otázka pocitu náhlého vědomí, když se narodí jedinec s dospělým mozkem) je zabudovaných do svižného děje. Autoři ho pojali s nadhledem a jakýkoliv potenciální patos už předem zabíjejí nevázanými vtípky na hranici parodie příběhu samotného. Karel Jerie také doplňuje bohatost sborníku neobvyklým výtvarným pojetím.

Kromě komiksů najdeme v knize mnoho dalších materiálů. Kromě těch textových (Anglický překlad komiksů, Jak vznikala kniha, Pravda o inseminaci…) i obrazové – Jiří Zimčík a Adolf Lachman, oba taktéž výrazní představitelé naší moderní scény, vytvořili mnoho fiktivních reklam. Některé pobaví, jiné překvapí nápaditostí a zpracováním. Kromě toho je kniha výborně graficky upravená – design a další doprovodné kresby jsou vydařené. Kapitola sama o sobě je obálka Wladimira 518, která překvapuje obsahem. I přes mdlé barvy působí výrazně, ale nevtíravě. V souhrnu pak ale Inseminátor chtě nechtě vypadá jako nastavovaná kaše. Přítomnost Vany a mnoha doprovodných materiálů, ať už sebelepších, jako by se snažila zastírat, že těch opravdových komiksů v knize až tolik není. Vlastně jsou jen čtyři, které kdyby vyšly místo na 112 stranách na 68 a tudíž za mnohem menší koncovou cenu, dostalo by se k nim jistě mnohem více lidí. Takto výpravně sestavená publikace jako by byla předčasnou poctou přitom teprve se rodícím hvězdám našeho komiksu.

Vznesená kritika však těžko může padat na hlavu samotných kreslířů a scénáristů. A jestli si Inseminátora budete kupovat, pak právě kvůli nim. Pro všechny komiksové fanoušky je to doslova povinnost. Umělecké Vzlety a pády, vtipné Grusovy komiksy a závěrečné dějovější Maso rozhodně nemohou zklamat, pokud tedy neočekáváte od českých autorů nereálnou úroveň.

Inseminátor možná není ten nejúžasnější komiksový titul, jako sborník působí nevyváženě, splácané je tu páté přes deváté, ale nikdo už mu neodpáře to nejdůležitější. Že se nebál jako první vytáhnout do boje s komiksovou negramotností u nás, vzal koňskou stříkačku a napral do našich obyvatel jedno velké vlhké semeno, které možná jednou vyroste… Však to znáte, už jsem těch klišé použil až až.