Hitman II – Místní hrdinové – Ennis Garth, McCrea John

I když Místní hrdinové vyšli v USA jako třetí kniha série, český čtenář o nic nepřišel. Titul Hitman I totiž spojoval knihy Běsnění v Arkhamu a Deset tisíc kulek v jeden celek. Druhá česká kniha, ačkoliv obsahuje více různých příběhů, působí ucelenějším, respektive klidnějším dojmem.

Hned první příběh Noc kdy zhasla světla nemá s hlavní dějovou linií nic společného. Partička ve složení Tommy, Sean, Natt, Hacken a Ringo sedí v hospodě u Noona a snaží se pomocí alkoholu a povídání o jejich nejbližším setkání se smrtí přežít konec světa. Nic moc akci nečekejte, tahle povídka je postavená na skvělých dialozích a perfektním dávkování humoru s naprosto vážně míněnými situacemi. Ennis dokáže chytnout čtenáře za srdce, aniž by ho snad chtěl rozbrečet nebo se potácel v patosu, a to se cenní. Navíc nenápadně odhaluje něco z historie postav.

Od druhého sešitu už začíná příběh, podle kterého je nazván celý book, Místní hrdinové. Po pohřbu nejmenovaného člena party se s Tommym spojí tajemná vládní organizace a chce ho zaměstnat na post jakéhosi  superhrdinského hitmana. Tomu se to ovšem nelíbí, a tak i pod výhružkou zlikvidování nabídku odmítá. Organizace na Tommyho posílá Green Lanterna…a dává tak Ennisovi prostor k tomu, aby vyjádřil, co si myslí o superhrdinech. No a není to nic hezkého. Podobně jako Nightfist, i Green Lantern je při svých sebestředných proslovech o naději a víře v lepší svět dokonale směšný a působí jako terč nejlepších hlášek. Posledními dvěma částmi booku je pak Zombická noc v Gothamském akváriu. Tady je vidět, že si scénárista potřeboval odpočinout, vypnul mozek, natankoval irskou whisku a ve stavu deliria neviděl bílé myšky ale zombie ryby!

Velkou Ennisovou předností je jeho známá charakterizace postav a vzájemná interakce mezi nimi. Ačkoliv jsou to všechno nájemní zabijáci, chovají se spíš jako kamarádi ze sitcomu. (Je jedno jestli máte radši Přátele nebo Kutila Tima.) Jejich vývoj během tří knih nijak výrazně neproběhl, na druhou stranu působí tak věrohodně, jak je to jen u hitmanů z komiksového Gothamu možné. Když navíc někdo z nich řekne v prvním díle hlášku, kterou v tom posledním zopakuje s ohledem na aktuální situaci, nezbývá než Ennisovi zatleskat a doufat, že ho čte dostatek pozorných čtenářů, kteří jsou schopni to ocenit. Celý komiks si pro sebe samozřejmě ukradl Tommy jako hlavní postava. Tenhle chlapík s rentgenovým zrakem a telepatií, co se rozhodl brát zakázky jen na velké ryby (v Místních hrdinech doslova), má stále hlavu plnou osobních starostí a hitmanská branže je pro něj až na druhém místě. Zabíjením si vydělává na živobytí a když se dveře netrhnou, musí si stejně najít nějaký způsob, jak zaplatit činži. Je ze všech postav nekomplexnější a získat si naše sympatie mu nečiní žádný problém i díky tomu, že neustále doprovází čtenáře svým komentářem. Nabízí možnost vidět Gotham jinýma než Batmanovýma očima a společně s jeho kumpány vykresluje některé jeho části spíše jako přistěhovalecké čtvrti v New Yorku, kde není nouze o hospody U svatého Patrika nebo U Nováků.

Ennis má mnoho příznivců přesto (nebo právě proto), že stále píše naprosto totožným způsobem: Pracuje s velkým množstvím postav, aby si čtenář mohl najít „tu svou“. Hrdinové mluví sprostě, protože jsou drsní. Když zrovna nestřílí mafiány nebo nemlátí tučňáky baseballovou pálkou, tak pijou pivko a klábosí o fotbalu, abychom si sedli na zadek z toho, jak jsou civilní, a nakonec (ale v neposlední řadě) se vytasí s nějakou bizarní situací nebo efektní přestřelkou, aby se mohl vyřádit i jeho kreslící parťák. Já mu to vůbec nechci vyčítat, většinou to funguje skvěle a čtenáři ho mají rádi, tak proč by to měnil. Jen bohužel s každou ennisovkou, kterou přečtete, se jeho knihy stávají stále monotónnějšími. Na rozdíl od filmů Quentina Tarantina, se kterým je doblba srovnáván.

Kreslícím parťákem je v Hitmanově případě John McCrea. V jeho kresbě se dá najít pohyb, dynamika, nadsázka i absurdnost. Grimasy zvládá bez problémů, každá postava vypadá naprosto odlišně, ale stále mám pocit, že kdyby se nefklákal, zvládl by to lépe a detailněji. Karikování mi prostě nepřišlo jako cíl, spíš jako vedlejší produkt lenosti. Naštěstí i on má chvíle, kdy čtenáře mrazí v zádech, což předvedl třeba u pohřební scény nebo baseballového zápasu. McCrea je výjímečný kreslíř, stejně jako Ennis scénárista, ale oba si holt vybírají přestávky na svačinu.

Co se týká českého vydání, nemůže být hodnocení nijak pozitivní. Překlad Štěpána Kopřivy je sice dobrý a i když ho můžu porovnávat jen s posledními díly, předpokládám, že se Štěpán nedopustil žádných hrubek ani na začátku. Kamenem úrazu je na poměry BBartu špatné zpracování. Stránky jsou navzájem slepené opravdu skvěle, ale co je to platné, když se mi celá tahle pevná vazba vyklubala z desek hned při prvním čtení… alespoň jsem měl to štěstí, že na rozdíl od mnoha čtenářů, kteří si Hitmana II zakoupili, měla moje verze všech 160 stran. Chybějících 16 nebo 32 stran totiž není žádnou výjimkou. Obálky k jednotlivým dílům zřejmě přišly v dost špatném stavu nebo je zkazila jinak spolehlivá tiskárna BBartu. Jejich galerie je trestuhodně rozostřená a ani barvy komiksu samotného nevykazují takovou kvalitu jako originál. Po technické stránce se bohužel jedná snad o nejhorší publikaci vydavatele.

Je tady prostě další Hitman s hrstkou nezapomenutelných scén, cynických hlášek, humoru černějšího než Tomyho oči, samoúčelného násilí a i když to Ennisovi tu a tam ulítne, nebýt špatného českého zpracování, byla by to osmička. Pokud se vám jednička nelíbila, na dvojku zapomeňte. Jestli se vám líbila, budete pravděpodobně nadšeni i z dvojky. Ten, komu nevadí Ennisova okoukanost a je schopen tolerovat nepříliš povedné vydání BBartu, si může s klidným svědomím připsat k hodnocení jeden bodík, kdo nečetl žádnou ennisovku, klidně dva.

Na našem malém komiksovém trhu v současnosti vycházejí tři Ennisovy regulérní série – Preacher, Punisher a Hitman (nemluvě o Darknessovi a Hellblazerovi) – a to by v tom byl čert, aby český rozmazlený čtenář hltal všechny jeho knihy se stejným nadšením. Zrovna Hitman má ale velkou šanci získat si na svou stranu většinu z nich.