Hellboy: Probuzení ďábla – Mignola Mike

Probuzení ďábla je volné pokračování první komiksové knihy o Hellboyovi s názvem Sémě zkázy. První kniha nás měla seznámit s hlavním hrdinou, vedlejšími postavami a projektem Ragna Rok. To všechno splnila a navíc nám přinesla kupu zábavy. Přestože je to lepší, k Probuzení ďábla ji znát nemusíme. Příběh se totiž rozjíždí od začátku…

Kněz Rasputin a jeho společníci znovu osnují temné plány projektu „Ragna Rok.“ Jak jsme se dozvěděli v Sémě zkázy, kvůli jednomu z Rasputinových pokusů se objevil na Zemi i Hellboy. Ten je teď na té „dobré“ straně a stojí spolu s Úřadem pro obranu proti paranormálním jevům proti svému „otci.“ Hlavně na Hellboyovi bude záležet, zda se podaří překazit Rasputinovi a jeho nacistickým přátelům jejich plány. Ti si vzali k ruce dva nové pomocníky – amerického miliardáře, a hlavně důstojníka pruských oddílů z doby napoleonských válek Vladimira Guiresca. Alespoň vše tomu svědčí, když zmizelo jeho tělo. A když má navíc Úřad tolik dokladů o dalším Guirescově působení – například v období druhé světové války. Proslýchá se totiž, že je upír!

První kroky Hellboye vedou na hrad Guiresců do Rumunska. Nese si s sebou smíšené pocity. Ví, že se dříve nebo později bude muset postavit samotnému Rasputinovi a svému osudu. Ovšem nedává to na sobě znát. Vždyť je to démon z pekla, typický svým kamenným výrazem v obličeji a suchými hláškami, které procedí skrz sevřené rty vždy, když dá nějaké nestvůře co proto.

Čím je tedy Hellboy tak jedinečný? Na první pohled je to superhrdina jako každý jiný, akorát poněkud podivně vypadá. Ovšem příběhy, kterými ho Mike Mignola provází, ty rozhodně netradiční jsou. Autor totiž notně čerpá z historie a pověstí. Příliš si nedělá hlavu s tím, aby vše bylo historicky pinktlich, ale nechává se historií úspěšně inspirovat. (Ostatně, hradu Guiresců stál předlohou Karlštejn.) Vytváří tak jakési alternativní dějiny, které však s naší historií nekolidují. Jakoby nám Mignola jenom prozrazoval věci, které se do normálních školních učebnic nedostaly. A tak mezi pevné, záchytné body našich dějin a historických postav zaplétá nadpřirozené jevy, upíry, postavy a nestvůry z pohádek a pověstí… Všechno jakoby s nostalgickým nádechem, až by nám skoro mohlo být líto, že Hellboy tuhle porazí Babu Jagu a tuhle zase pohřbí chodící mrtvolu.

Probuzení ďábla (stejně jako Sémě zkázy) je oproti krátkým Hellboyovským příběhům také akčnější. Mignola dává velký prostor nejen zajímavému prostředí a epizodním postavám, ale i Hellboyovým pěstem a hláškám. Naplno se věnuje hlavní zápletce s Ragna Rokem – splétá tak dohromady mytologii, fašismus, ruské čarodějnictví, okultní spolky apod. Ale vše splétá tak, že to krásně zapadá dohromady. Pokud Hellboy řeší situaci „ručně,“ často Mignola jeho heroičnost zdůrazní – Hellboy sice často dostane na prdel, ale většinou mu stačí k vítězství jen jeho síla. Ale aby to nebylo tak jednotvárné, vždy si Mignola přimyslí (načerpá z pověstí) něco zajímavého, aby jeho komiks nebyl jen hloupá mlátička. Například okolnosti setkání obou nepřátel či způsob, jakým se Hellboyův protivník brání. To dává všem bitkám patřičnou příchuť nečeho neobvyklého.

Možná Hellboyovi nepropadnete hned na prvním rande, ale jak si ho jednou oblíbíte, začnete stále více vnímat to neuvěřitelné množství motivů a nápadů, přitom umě skloubených tak, že mohou působit jako hrací pole pro akční příběh.

Tak proto je Hellboy tak jedinečný. A aby to nebylo málo, Mignola je výborný kreslíř. Jeho hranaté křivky a jednobarevná pole se vám brzy zalíbí. Výtvarnou stránku Hellboye můžeme směle řadit mezi jedinečné výtvarné počiny jako třeba Sin City Franka Millera. A českému vydavateli patří velký dík, že se takto o Hellboye postaral – kvalitní překlad, papír i grafická úprava nás přesvědčí, že Hellboy stojí za ty peníze.