Hellblazer: Syn člověka – Ennis Garth, Higgins J.

John Constantine nemá rád děti. Nenaučil se to ani tehdy, když ho prominentní boss požádal (rozuměj vyhrožoval mu), aby oživil jeho pětiletého synka, který zemřel při autonehodě. John chápal, že pokud si chce zachránit kejhák, nemá na vybranou. Proto se svými kumpány malého Ronníka oživil. Teď, o 16 let později, je Ronník dospělý chlap, který má svoje plány (na ovládnutí světa) a nějaké nevyřízené účty s Constantinem, ale stále vypadá jako pětiletý klučina. Že by to bylo tím démonem, kterého do něj z pekla vpustili, protože oživit mrtvolu je jinak nemožné…?

Knižní debut Johna Constantina je zvláštním mixem mezi gangsterkou a béčkovým hororem. Z obou si bere typická témata – atentát na významného představitele mafie a ukrytí démona v lidském obalu. V podání Gartha Ennise je to okořeněno hromadou sprostých slov, úchyláren, vyhřezlých vnitřností a dalších více či méně nechutných situací. To samo na skvělý komiks nestačí. Ennisovi se nedaří vystoupit z vlastního stínu, do kterého se u nás uvrhl komiksy Punisher, Hitman nebo Preacher. Ačkoliv jeho tvorba u nás nevychází chronologicky, můžeme s jistotou říct, že invence a nové nápady se nedají udržet po celou dobu. Ať už vedomě nebo nevědomě, Ennis začal vykrádat sám sebe. A je jedno, jestli si pod tím představíte podobné charakterové rysy postav, dům, ve kterém bydlí mix všech možných lidí (od senilního starce přes obtloustlého úchyláka až po lesbický pár) nebo násilné praktiky, které jsou sice velmi odporné a určitě byste nechtěli, aby je někdo zkoušel na vás, ale ztrácejí svou sílu tím, jak si uvědomíte, že jste už něco podobného (i horšího) viděli v jiných Ennisových komiksech.

Jak jsme od šíleného Ira zvyklí, komiks disponuje skvělou čtivostí (o překladu za chvíli), ale tah na branku je poněkud pomalejší. První sešity se vlečou a vlastně se v nich nic moc neděje, ovšem čím více se čtenář blíží ke konci, tím je horská dráha strmější a míří snad až do pekla. Velice zvláštně působí Johnovy promluvy přímo ke čtenáři i flashbacky do minulosti, kterými je celý příběh proložen.

Kniha představuje Constantinův svět v jeho pravé podobě, proto se u čtenářů, kteří znají Hellblazera pouze z filmu, může dostavit hodně silný odpor buďto vůči filmu nebo komiksu samotnému.

Překlad Štěpána Kopřivy je velmi čtivý, mohl se sice řídit heslem „méně je někdy více“ a zaměnit některé vulgarismy přijatelnějšími českými slůvky, přesto žádné výrazné vady na kráse nemá. (Navíc vymyslel kouzelné slovní spojení pos*at se v kině.)

O vizuální stránku se podělili Glenn Fabry a John Higgins, v poměru obálky:komiks. 🙂 Fabry je zkušený harcovník a jeho detailní, realistické, vymazlené, depresivní a zároveň oku lahodící obálky jsou jako diamanty mezi drahokamy, Ferrari mezi sportovními vozy a Zdeněk Troška mezi českými režiséry.

John Higgins jeho kvalit samozřejmě nedosahuje, ale ani tak se nemá za co stydět. Dokáže bez problému nakreslit detailní strany plné perspektivy, výrazy tváře (ty ovšem v mnoha případech splývají), nadsazené grimasy i akční části plné pohybu a energie. Důraz neklade na jednotlivé obrázky, ale na celkové vyznění stránky a její barevnost. Nevím, jak moc spolupracovali Higgins a Sinclair, který komiks barvil, ale co se barevnosti týče, může se Syn člověka pochlubit docela neobvyklým řešením. Některé dvoustrany mají dokonale splývat, jiné ostře kontrastují. Pro každý sešit jsou typické různé barvy. Pro první růžová a zelená, pro čtvrtý hnědá a jemně krémová atd. Ačkoliv se jedná o plně barevnou publikaci, nešetří se ani černými plochami, které napomáhají tajemné magické atmosféře.

Hezký je i design knihy, CREWácké zpracování není vůbec špatné, ale nevyhnulo se mouchám jako jsou vypadnutá písmenka (jednou chybí i „n“ ve jméně Glenna Fabryho) a v částech mírná rozostřenost, která se projevila hlavně na obsahu bublin. Není to opravdu nic hrozného, protože jestli se na stránky nebudete koukat příliš z blízka (jako to musí dělat redaktoři :-)) tak si pravděpodobně ani ničeho nevšimnete. Přijatelná je i cena 349 Kč.

Kdyby u nás Hellblazer: Syn člověka vyšel jako první titul od Ennise a ne až po hitech jako Preacher nebo Hitman, rozhodně by ho čtenář vnímal jinak. (Takhle hrozí nebezpečí, že se některým začne Ennisův styl zajídat.) Je to kvalitní, průměrný (ovšem ne tuctový) komiks, který nenadchne, ale má velký potenciál urazit. Syn člověka je totiž jeden z nejsprostších a nejpošahanějších komiksů, co u nás vyšly.

Historie postavy

John se narodil 10. května 1953 v Liverpoolu. Jeho matka, Mary Anne Constantine, zemřela při porodu a otec Thomas to Johnovi vždy dával za vinu. Spolu s Johnem bylo v matčině lůně i jeho dvojče, které se ovšem záhadně uškrtilo.

Ještě než mu bylo deset let se se svou starší sestrou Cheryl na nějaký čas odstěhoval k tetě Dolly a strýčkovi Harrymu do Northamptonu, protože jejich otec byl ve vězení kvůli nadměrnému pití a kouzlení. Po jeho propuštění se rodina opět přesunula do Liverpoolu.

Koncem 60. let utekl z domova, zanechal školy a proklel svého otce k pomalé smrti. Do roku 1968, kdy byl zadržen policií a poslán zpět domů, žil na Portobello Road v západním Londýně. Liverpool definitivně opustil v roce 1969, nastálo se usídlil v Londýně se svým spolubydlícím Chasem Chandlerem, řidičem taxíku a jeho dosud nejdéle žijícím (přežívajícím) kámošem. (Ten průšvihář ze Syna člověka.)

Constantinovy aktivity od přesunu do Londýna až po jeho spojení s punkovou hudební scénou jsou převážně neznámé. Známo je jen to, že se stal členem různých okultních kruhů Londýna i mimo něj v honbě po tajemných esoterických znalostech. Někdy během tohoto období se poprvé dostal do Ameriky, kde se stal členem dalších pochybných spolků, ať už v oblasti magie nebo sexuálních studií.

Když v roce 1977 viděl v londýnském Roxy klubu Sex Pistols, ostříhal si svoje dlouhé vlasy a společně se svým kámošem z Liverpoolu Gary Lesterem založil kapelu Mucous Membrane (Slizká blána).

Historie komiksu

John Constantine byl vytvořen Alanem Moorem a když se tento „ošuntělý“ kouzelník poprvé objevil v hororové sérii Swamp Thing (Bažináč/ BBart 2003), měl tendenci lézt lidem na nervy a být podobný Stingovi. (Ve zjevu. Ne, že by se dal na pop music.) Za tuto podobu můžou pánové Stephen R. Bissette a John Totleben, kteří chtěli kreslit postavu, podobající se britskému hudebníkovi. Jejich záměr byl definitivně odhalen v jednom příběhu ze série Swamp Thing, kdy John vesluje na loďce jménem The Honorable Gordon Sumner (poslední dvě slova jsou pravým jménem Stinga).

Svou vlastní řadu si vysloužil v roce 1988, kdy pod hlavičkou Vertiga (odnož DC Comics) začala vycházet řada Hellblazer, kterou zpočátku psal Jamie Delano, kreslil John Ridgway a svými pozoruhodnými polokolážemi na obálkách doprovázel Dave McKean. Později na řadě pracovali například Warren Ellis, Brian Azzarello, Mike Carey a kreslíři a obálkáři Tim Bradstreet, Glenn Fabry, Mark Buckingham nebo Steve Dillon.

John se objevil i v jiných sériích jako Sandman (Preludia a Nokturna/Crew 2002, Domeček pro panenky/Crew 2003, Krajina snů/Crew 2005) nebo Books of Magic.

Hellblazer je rozhodně temný komiks, hlavní postava „proplouvá“ moderním světem, v jehož pozadí se skrývá tajemný svět magie, okultismu a nadpřirozených bytostí. John se někdy chová jako hrdina, ale mnohem častěji jedná tak, aby si zachránil hlavně vlastní život. To znamená, že lže, podvádí a využívá ostatních lidí, někdy i obětuje životy a duše jiných pro dosažení vlastních cílů. Tím si vždy samozřejmě stačí nadělat mnoho nových nepřátel. (V normálním i nadpřirozeném světě.)

Son of Man (Syn člověka/Crew 2005) je chronologicky sedmou knihou ze série Hellblazer, předcházela ji Rake at the Gates of Hell a následuje Haunted.