Hard Boiled – Miller Frank, Darrow Geoff

V roce 1990 se sešel Frank Miller, Geoff Darrow a jejich nekonečná invence a šílenost. Vytvořili komiks na pomezí cyberpunku a totální demolice, u kterého je čtenář podobně zmatený jako hlavní hrdina, který si o sobě myslí, že je úplně normální. Má přece ženu, děti a svou práci… je to obyčejný úředník na berňáku. Jak sám říká, „taxcollector“.

Nixon, Carl Seltz, Harry Burns. Říkejte mu, jak chcete. On totiž stejně neví, kdo ve skutečnosti je. Myslí si, že žije stereotypním životem, kdy každý den jezdí do práce a zase z práce. Pořád dokola. To je sice pravda, ale už neví, že je mezitím schopný zlikvidovat polovinu průměrného českého města za jedinou noc. Ale to on nikdy nezjistí. Dá se mu přece vymazat paměť. Ostatně jako všem robotům…

Frank Miller si jistě zajistil nesmrtelnost. Nejen, že vytvořil město plné hříchu a vrátil šťávu samozvanému mstiteli města Gotham, ale v roce 1990 vypsal zřejmě všechen svůj vztek a bezradnost nad konzumní společností na papír. Na papír, který se dostal do rukou Geoffu Darrowovi, budoucímu stvořiteli vizuální stránky filmové trilogie Matrix.

Miller v Hard Boiled ukázal dekonstrukci našeho světa, kde všechno řídí komerce a nenasytné mamutí koncerny. Jedním takovým je i firma Willeford, vyrábějící domácí spotřebiče, která je schopna v boji s konkurencí udělat cokoliv. Ve většině případů jí pomáhají roboti, kteří vždy konkurenci odstraní. Je jedno, jestli u toho pozabíjejí stovky nebo i tisíce lidí. Čistící komando vždycky zahladí veškeré stopy, porouchaní roboti se opraví, vymaže se jim paměť a může se začít nanovo. Jedinou šancí je, že se subjekt 4 vzepře systému a pomůže osvobodit ostatní roboty.

Miller tady nic neříká “na plnou hubu” a svět Hard Boiled není ukázán v celé své kráse. Přímo láká k dalšímu prozkoumání, přesto se fanoušci pokračování nikdy nedočkali. Příběh tak skončil třetím sešitem, ve kterém se už většině čtenářstva rozsvítilo. Ovšem ne zase moc, Miller neřekl jedinou věc navíc. Jen to, co je nezbytně nutné k vyprávění příběhu. Hard Boiled má kolem 120 stran, z toho většinu stránek tvoří neskutečně propracované výjevy demolice, násilí a přestřelek v podání Geoffa Darrowa.

Miller v podstatě kritizuje, co mu zrovna přijde pod propisku. Podle mě jedna z nejlepších, ale i nejvýstižnějších hlášek je v situaci, kdy nastane obrovský výbuch, lidé létají do vzduchu, ostatní s křikem prchají. Hlavní hrdina: „Držte hlavy dole! Tam vzadu (myšleno ve výbuchu) je obchod s koblihama. To určitě přivede policisty.“

Scénář samotný by k tak skvělému jménu, jaké Hard Boiled jistě má, nestačil. Kresba Geoffa Darrowa je ultradetailní. Ne realistická, spíše se nese v ponurém retro stylu, ale opravdu vypiplaná do nejmenšího detailu. Výjimkou nejsou mrtvými těly napěchované dvoustránky, roztrhané konstrukce robotů, futuristická vozidla, přístroje, na kterých vidíte každý šroubek a drátek… Navíc je Darrow obohatil svými nápady a v podstatě na každé stránce je nějaký vtípek nebo sarkastický výkřik. Ostatně, sami vidíte obrázky, které se tady okolo povalují. Už tady je vidět jeho typický rukopis, který později použil k návrhům sentinelů, agentů a různých přístrojů v Matrixu. (Až na plechovky od Coca-Coly, kterých se v Hard Boiled povaluje nespočetně. :))

První sešit třídílné série vyšel v USA v roce 1990. Nadržení čtenáři si ovšem na dokončení příběhu o svém oblíbeném výběrčím daní museli počkat pekelné dva roky. Poslední sešit totiž pod hlavičkou Dark Horse vyšel až v březnu roku 1992. Jestli se někdy objeví i jeho česká mutace, zatím nevíme. Rozhodně by to ale stálo za to!