Grandville- Talbot, Bryan

Bryan Talbot je velmi zajímavá postava světové komiksové scény. Ze stránek magazínů se postupně vypracoval mezi elitní špičku. Spolupracoval s tvůrci jako Neil Gaiman, Alan Moore, Bill Willingham či Pat Mills. Čeští čtenáři se s ním mohli setkat v komiksu Pohádka o zlobivé kryse, příběhu o adolescentovi vyrovnávajícím se se sexuálním zneužíváním. Větší pozornost si však získal svým románem v obrazech, který napsal i nakreslil, opusem magnum, Dobrodružství Luthera Arkwrighta. Monumentální steampunkové dobrodružství pokračovalo v druhém grafickém románu, tentokrát v barvě, Srdce impéria aneb Odkaz Luthera Arkwrighta. Dalším rozsáhlým dílem je u nás dosud nevydaný román Alice in Sunderland, dílo ve své monumentálnosti propojující kresbu, fotografii, fakta, fikci, umění, dějiny, klasické kreslení, digitální grafiku i osobní názory autora. A nyní má Česká republika tu čest, díky panu Dortovi z vydavatelství Comics Centrum, hostit světovou premiéru nejčerstvějšího přírůstku Talbotova portfolia grafických románů, Grandville.

Jen co se Grandville dostane čtenáři do rukou, okamžitě ho pohltí novým světem. Prolog přibije jeho zrak ke stránkám románu a pustí jej až na konci knihy. Již úvodní šok dává najevo, že se nejedná o obyčejný komiks. Po překvapivě dynamickém úvodu začíná zápletka, na kterou jsme zvyklí u detektivních příběhů. Našlo se mrtvé tělo Raymonda Leigh-Vydry. Přítomný seržant konstatuje sebevraždu. Ne scénu se přiřítí detektiv Scotland Yardu LeBrock a v mžiku oka vyvrátí seržantovo naivní tvrzení. Je přesvědčen, že za Vydrovou vraždou stojí něco velkého… o rozměrech konspiračního spiknutí.

Na počátku byl záblesk inspirace v podobě ilustrací malíře devatenáctého století Jeana Ignace Isidore Gérarda a raného sci-fi ilustrátora Alberta Robida. Svou inspirační práci vykonal i Jack Kirby a jeho Kamandi. První věc, která čtenáře zaujme, jsou zvířata. Spousty různorodých zvířat. Narozdíl od předchozích románů autor zaměstnal fantazii vybudováním alternativní historie obydlené antropomorfními zvířaty. Povaha samotného příběhu udržuje celé dílo v intencích dospělého čtenáře, tudíž i když jsou aktéři mluvící zvířata, Grandville není primárně určen pro děti. Zvířecí protagonisté byli zvoleni v duchu Gérardových ilustrací z konce devatenáctého století, období známého jako fin-de-siécle, tedy doby, ve které se odehrává i samotný příběh. Talbotovi se tímto tahem povedlo na stránkách románu šikovně rekonstruovat dobové umění, proto i komiks působí notně odlišným dojmem než ostatní mainstreamová či americká produkce. Čtenáři jako by v rukou drželi spíše katalog s obrazy z viktoriánského období než jen, dle některých jedinců, brakové čtení.

Autorovi se povedlo již ve svých předchozích dílech povýšit grafické příběhy na uměleckou úroveň. Kromě zprostředkování atmosféry devatenáctého století plní zvířecí představitelé i další funkci, zpopularizovanou hlavně animovanými filmy pro děti. Jednotliví tvorové zvířecí říše umožňují vytváření různých archetypů, například lev je symbol síly. Jak již bylo zmíněno výše, jedná se o román pro dospělé čtenáře, proto se i hra s archetypy vyhýbá notoricky známé symbolice. Autor nachází pro každý druh alternativní vlastnosti, čímž jen zpestřuje celkovou alegorii příběhu. Kupříkladu hlavní představitel, jezevec LeBrock, připomíná postavu Rorschacha (Watchmen) – i když je zastáncem dobra a spravedlnosti, nedělá mu problém z podezřelých informace, které potřebuje, vymlátit.

I když je dominantou Grandvillu vizuální stránka, Talbot nezaostává ani jako libretista. Děj začíná tradiční detektivní zápletkou, téměř učebnicový příklad Holmesa a Watsona. Brzy se však začne měnit v čistokrevný thriller a drama. Cestovaní do Grandvillu (alternativní Paříž) využívá pro seznámení čtenáře s prostředím, historií a politickou situací. Zručně vytváří dokonalou iluzi. Jenomže tahle iluze má víceprocentní obsah reality. Fiktivní svět je vynikající paralelou k našemu, pohrává si se současnými i minulými událostmi, čímž vzniká působivá politická satira. Autor se nebojí sáhnout i po kontroverznějších tématech. Čtenáři v komiksu naleznou mnoho odkazů a komentářů na současné dění ve světě, Talbot si našel místo i pro kritiku, zejména korupce, podezřelé kolaborace soukromého i veřejného sektoru a církevního angažování v politickém životě státu. Hlavně silný politický podtón v kombinaci se zvířecími hrdiny připomíná Orwellovu Farmu zvířat.

Příběh se nebrání ani míchaní žánrů, na jedné straně tu máme detektivku, na druhé politický thriller, Talbot k tomu připojuje i oblíbený steampunk. Významně ovlivněn Moorcockovými příběhy Oswalda Bastable si autor začal osvojovat vlastní verzi steampunku, kterou označuje jako ,,retro sci-fi“. Grandville jenom potvrzuje umělcův záběr. Skvěle se orientuje v literatuře, malířství a neopomíná ani film (sám Talbot označuje Grandville za Sherlocka Holmese v rukou Quentina Tarantina).
Autor je progresivní tvůrce i renesanční umělec 21. století. Celý román je nakreslen ručně na kreslící desce, pak byl naskenován do počítače, kde byl následně kolorován (týden trvala příprava scénáře, rok a půl samotné kreslení a kolorování). Talbot inklinuje k evropskému stylu kreslení, zejména k technice používané především Hegrém (v románu je na něj i úsměvný odkaz, stejně jako na Arta Spiegelmana a Alfonse Muchu), příznačná je pro něj pevná linka, ale používá i konturové stínování a malbu štětcem. Míšení různých stylů jasně demonstruje i na své kresbě. Vrcholem je stylové koncipování celého románu, včetně předsádky, kompletně do viktoriánské éry.

Grandville je úvodním románem ze čtyř nebo pěti v chystané sérii odehrávající se v alternativním světe. Autor nyní připravuje pokračování pod názvem Grandville Mon Amour.

Trailer: