Jen málo komiksových sérií se může zábavností porovnávat s Goonem. Gangsterský drtikost, jehož sociální inteligence se zasekla někde na úrovni baseballové pálky zaražené v makovici protivníka, si díky nakladatelství Comics Centrum už počtvrté našel cestičku na náš trh. A to je dobře.
Možná si říkáte – není trochu pozdě na recenzi komiksu, který vyšel před několika měsíci? Na to by vám Franky jistě rád odpověděl něco ve smyslu – vyližte mi polevu, vy jednokulkoví vyližmozkoví troglodyti! Což naštěstí neudělá, protože má teďkonc nějakou prácičku s vybíráním dobrovolného poplatku za ochranu, jestli mi rozumíte. Takže je odpověď na mně: není pozdě. Dokonce nemohl být lepší čas, než v době, kdy o svou budoucnost zápolí pátá Goonova kniha. Takže jestli jste nepřispěli svou troškou do Šancemetru, máte možnost. Poslední. Jestli mi rozumíte.
Čtvrtý svazek sebraných spisů gentlemana Goona z pera a barviček Erica Powella pokračuje v trendu, který se goonovskou sérií vine jako řeka. V Goonovi ubývá kadence vtipu (což v praxi znamená, že je stále vtipnější než většina komiksů, co jste kdy četli), a přibývá na osudovosti i poetičnosti, byť je stále umně zamaskovaná za tím vším vtipem, parodickým, nápaditým, přehnaným, cynickým, brutálním, jižansky buranským a absurdním jako návštěva sparťanského kotle ve slávistickém dresu.
Kniha s podtitulem Čest a děsivé konsekvence z ní plynoucí nám opět představuje několik příběhů s hrdinou, za nějž nejčastěji mluví pěsti, a jeho parťákem Frankym, za nějž pořád mluví jeho nevymáchaná huba. Tentokrát je však těch příběhů méně, neboť jeden z nich – povstání Dr. Slitiny a vykoupení z věznice – je roztažený hned na několik sešitů. To však není jediná výjimečná událost v rámci série: čtvrtá kniha disponuje i goonovskou (vlastně spíše frankyovskou) povídku napsanou komikem Thomasem Lennonem, který ke svazku sepsal i předmluvu. Jestli jste tedy zarputilý čtenář pouze textů s obrázky, budete muset vyřešit dilema – číst nebo nečíst text, který má jen několik ilustrací? (Určitě číst!)
Powell i nadále ukazuje, v jakých všech rovinách nám může pulpovými romány inspirovaného Goona představit. Nejprve doplní historii svého hrdiny o další depresivní flashbackový příběh, posléze jej dosadí do parodie na Dickensovu Vánoční koledu, poté do alternativní dimenze i do vězení. A nutno podotknout, každý z příběhů má jinou kresbu a všechny skvělou! Powellův styl s výraznou linkou, retro barvami a citem pro figuru i dynamiku a akci je zas a znovu skvostný.
A samozřejmě, hlášky. Takové, u kterých budete mít chuť brečet smíchy a zároveň vytahovat zápisníček kvůli zapsání a vmetení do ksichtu prvnímu nebohému kamarádovi, který si o to řekne.
Pokud jste si Goona oblíbili, čtvrtá kniha rozhodně nezklame. Pro některé bude jistě o fous lepší než předchozí, pro některé o fous horší (což je i můj případ, přeci jen jsem se u starších knih plácal přes bránici hlasitěji a co do osudovosti podle mě není silnější příběh než ten Krkavcův v třetí knize) – a víte co? Tahle diverzita názorů a hodnocení je dobrá, alespoň je vidět, že série nepřešlapuje na místě. Teď jenom doufat, že i u nás udělá ten kulatý, pátý krůček.
| 75% |
|
