Uplynulo dlouhých osm měsíců od vydání druhého dílu, než se Dveře chaosu otevřely potřetí. Odpovědi na otázky, zda se tak stalo naposledy, které z vedlejších postav přežijí, které naopak oklovou vrány a co se stane s denním a nočním světem najdete i v této recenzi. Tedy aspoň některé.
Protože mělo jít o trilogii, čekal jsem, že děj se začne zjednodušovat a počty postav řídnout, ale po slibném úvodu se na scéně objevují nové postavy – konkrétně králík s monoklem a obrýlená intelektuálka s mušketou – a děj se dále komplikuje, přičemž nouze není ani o nečekané zvraty. Na druhou stranu se Dveře Chaosu mohly obejít bez tajemného, respektive temného původu hlavní hrdinky, protože použít toto klišé už nebylo nutné a Mizerie by si vystačila s již rozdanými kartami. Děj je totiž stále temnější a jediné odlehčení představují stránky, na nichž vystupuje „Rudý stín“ Luciana, přepínající do „tvrdohlavě-holčičího“ módu. Čímž se plynule dostávám k postavám mangy.
Jak již bylo řečeno v úvodu, přibylo pár nových postav, naproti tomu některé slibné vedlejší postavy z minulých dílů si patrně vzaly dovolenou. Hlavní hrdinka Mizerie i její sestra Clarissa neustrnuly ve vývoji, jejich charakter i chování vlivem okolností doznal podstatných změn, jinak řečeno, obě holčiny dospěly. Což se týká hlavně Mizerie, která se ještě v druhém dílu, narozdíl od Clarissy, chovala jako děcko. Hlavním tahounem se tak stávají dvojčata a jejich mužští „průvodci“ ustupují do pozadí, což se týká především Rikhtera Eintetty. Roudel mangou jen prolétne.
Výtvarná stránka si drží úroveň předchozích dílů, tedy velmi vysokou. Dveře Chaosu mají pečlivě prokreslené oblečení i účesy postav, přičemž se stejnou důkladností je nakresleno i pozadí. Jediné, co mi chybí, je menší využití kontrastu bílých a černých ploch, takže některá políčka mohou být na první pohled poněkud nepřehledná. Obálka, na níž převládají chladnější barvy, zase dobře koresponduje s obsahem třetího dílu. Narozdíl od předchozích dílů manga neobsahuje žádné bonusové ilustrace nebo komentáře Ryoko Mitsuki, což mi – vzhledem k japonskému smyslu pro humor – příliš nevadí, i když Roudel jako neko bišinka má taky něco do sebe. (0)
Technickou stránku zvládl Zoner Press tentokrát na výbornou. Třetí díl Dveří Chaosu má kvalitní překlad (včetně všech citoslovcí) a dobře odvedené korektury (v manze není jediný překlep nebo pravopisná chyba). K drobné změně došlo i na obálce, protože se vydavatelství Zoner Press rozhodlo používat další logo, označující jím vydanou mangu. Z čehož se dá dovodit, že Zoner bude ve vydávání mangy pokračovat i v příštím roce. Ze soutěže o nové logo nakonec vyšla vítězně Ema Šturalová se svým jednoduchým, kvalitním návrhem.
Ačkoli je manga cílena na mladší čtenářky, kupodivu se v ní zatím příliš neřeší osobní vztahy postav, tudíž se nemusí děsit ani ostatní čtenáři. Dveře Chaosu klamou tělem, protože na první dojem holčičí komiks dokáže zaujmout i starší čtenáře. Originální fantasy s řadou hororových prvků, lehkou dávkou patosu a bez většiny stokrát přepraných klišé. Ve své kategorii patrně nejlepší manga na českém trhu (uvidíme, jak dopadne třeba Motýlek od Talpressu).
Dobrá zpráva na závěr: třetím dílem Dveře Chaosu rozhodně nekončí, takže pokud se vám tato manga líbí, dočkáte se ještě alespoň jednoho dílu (1). Já dokonce Dveře Chaosu tipuji pentalogii. Rozhodně si tuto sérii nenechte ujít.
0) „neko bišinka“ je český ekvivalent „neko girl“, přičemž neko je japonsky kočka. Hádáte správně, jde o roztomilé holčiny s anatomicky nesprávně posazenýma kočičíma ušima a (anatomicky správně umístěným) kočičím ocáskem. Existují i neko bišíci. Raritou je anime Loveless, ve kterém mají kočičí uši a ocásky vyloženě symbolický význam.
1) Těsně předtím, než jsem odeslal recenzi, se na facebooku Zoneru objevila zpráva, že Dveře Chaosu končí třetím dílem. Naštěstí se později (19. 11.) potvrdilo, že Dveře chaosu skutečně budou mít další díl, jen není jisté, kdy bude dokončen. To byly nervy.