Usagi Yojimbo, králičí samuraj. Pokud jste se tomu spojení pohrdavě (nebo jinak) zasmáli, dali jste o sobě jasně najevo, že jste ignoranti.
Z pořadového čísla svazku je na první pohled jasné, že Usagiho cesta feudálním Japonskem je dlouhá a působivá. V posledních kapitolách se ovšem přeci jenom zdržel na jednom místě – v osadě klanu Geishu, kterou obývá coby blízký přítel jejích pána, malého Lorda Noriyukiho. A ještě bližší přítel Noriyukiho ochránkyně Tomoe. Ovšem nikoliv tak blízký, jak by si byla Tomoe přála.
Čekali jste z podtitulu knihy šťavnatý flashback ze života sympatické samurajky, navazující na minulou knihu Matku hor? Tak to jste vedle. Tomu je věnována pouze jedna kapitola, ukazující jakým způsobem se Tomoe ke svému pánovi dostala a jak dokázala skrze své výjimečné šermířské schopnosti zlomit konvence, které ženám-bojovnicím v tomto prostředí zrovna nepřály.
I v dalších příbězích je Usagi pevně ukotven ve svém obvyklém povídkovém formátu. Ten mu ovšem také sluší, i když tyto pasáže v podstatě představují fillery. Usagi v nich často narazí na mystickou bytost japonského folklóru, zradu, nové postavy či padouchy a nějakým způsobem (poražením, spřátelením, pomocnou rukou) s nimi interaguje. Po tolika podobných příbězích se čtenář sice zajímá spíše o hlavní dějovou linku, ale Sakaiova schopnost tyto krátké povídky zatraceně dobře vypointovat vždy náležitě upokojí.
A pokud budete po chvíli čtení přeci jenom brblat z nedosažených očekávání Příběhu Tomoe po skvělé Matce hor, snad vás utiší geniální závěrečná kapitola, která skoro jako recept ukazuje poetickou krásu tradičního japonského čajového rituálu.
Takže zatím nashledanou, ušáku. Uvidíme se příště.
| 75 % |
|
