Existuje-li na českém komiksovém trhu něco jako černý kůň, pak je to nepochybně Donžon. Série, která má obrovské čtenářské ohlasy a nepatrnou prodejnost. Rozhodně ne takovou, jakou si zaslouží.
Co je vlastně Donžon? Říct, že se jedná o parodii her na hrdiny či humornou fantasy by bylo příliš jednoduché. Ano, základní myšlenka spočívá v tom, že existuje velká věž (tzv. Donžon, viz zde) s hlubokými sklepeními, která jsou až po strop zaplněna krvelačnými netvory a třpytivými poklady. Nad tím vším dlí Správce Donžonu, který se stará o ekonomiku a management, aby právě do Donžonu přijeli nejrůznější hrdinové položit svůj život. Takový podnik má samozřejmě spousty problémů a není to jen vyjednávání kolektivní smlouvy se zástupci příšer, ale problém s vyděračskými zakuklenci, fiktivně unesenou kočáckou princeznou a ve čtvrtém díle, který právě vyšel, s obrovským drakem. Ten ale Donžon neohrožoval, nýbrž v něm po jedné potyčce zaklepal bačkorama a ač byl starý a neměl zuby, v Donžonu nějaký být musí.
Být Donžon jen vtipnou parodií na fantasy klišé, na post jedné z nejlepších u nás vycházejících sérií by se asi nevypracoval. Naštěstí za ním stojí dva nezdolní autoři, Lewis Trondheim a Joann Sfar. Ti dva jsou nespornými talenty ve vyprávění příběhů a klasické putování hrdinů za splněním úkolu dokáží proměnit v něco mnohem většího. Donžon jako správná fantastika není ve své podstatě o kouzelných předmětech a slizkých obludách, ale mnohem více vypovídá o světě kolem nás. Jedni z hlavních hrdinů Donžonu, kačer Herbert a drakonista Marvin, jsou pak daleko lidštější postavy než ty, co jsou prezentovány např. v televizi v seriálech „ze života.“
Donžon k tomu všemu ještě obsahuje hrsti originálních nápadů a hlavně přehršel kvalitního humoru. Donžon je jedno z mála alb, u kterého jsem se smál opravdu nahlas, a to se mi nestává příliš často. Permanentní úsměv na tváři vám již vyloudí perfektně napsané dialogy, které jsou doplněny několika momenty, které stojí za to a budete s k nim rádi vracet.
Děj začíná, jak už bylo řečeno, u jedné mrtvoly draka a pokračuje vysláním několika hrdinů sehnat draka nového a nakoupit pár věcí ve vesnici kouzelníků. Nemá cenu se příliš rozpitvávat v ději. Stačí jen říct, že dojde k několika zvratům, uvidíte jeden z nejoriginálnější soubojů kouzelníků za posledních padesát let, falešný podnik falešný už ze své podstaty, draka nakonec uvidíte také a samozřejmě to všechno dopadne úplně jinak, než by si všechny postavy přály. S celkovým pojetím příběhu souvisí i kresba, která je jednoduchá, účelná a navíc výstižná a nápaditá.
Pokud jste se s Donžonem ještě nesetkali, tak vězte, že jde o velký fenomén, který se musí zákonitě zapsat do dějin nebo zle skončit na jejich smetišti. Autoři se ve své skromnosti rozhodli pojmout Donžon jako gigantickou ságu s několika liniemi, která bude čítat na tři stovky alb. Co u nás vyšlo, jsou zatím první čtyři alba ze série Zenit, která vypráví o období největšího rozkvětu Donžonu. Průběžně s ní však vycházejí ještě série Úsvit (jak Donžon vznikl), Soumrak (podá zprávu o konci Donžonu), Monsters (příběhy jednotlivých monster), Parade (veselá dobrodružství Herberta a Marvina mezi prvním a druhým dílem Zenitu) a Bonus (překvapení navíc).
Nutno podotknout, že vydavatelství Mot, které se po dvouleté pauze rozhodlo rozjet Donžon rychlostí dvě alba ročně, sáhne příště po jiné sérii. Která to ale bude, záleží na dotiscích ve Francii, na kterých se české vydání sveze.
Donžon
Donžon je geniální, to ví přece každý (kdo ho četl). Ale nemyslete si, že je to jen „další Zeměplocha“. S Pratchettovými knihami má společné rysy – např. obě série brnkají na struny milého, nevtíravého humoru, který je občas hodně absurdní, nedělají si nic z „dobových reálií“ (vedle obchodu alchymisty si můžete koupit jízdní kolo). Jenže Donžon je prostě svůj, má osobitou atmosféru, hrdinové jsou zvířata a kadence hlášek je Ta-ta-ta-ta-ta… a někdy ještě rychlejší.Dračí čáry, kouzel spáry jsou pro mě „zklamáním“. Hodnota FNS (Frk-na-stranu;-) klesla a to, co zůstalo, není tak vypečené. Nápady ve čtyřce vyvěrají na povrch hodně těžkopádně a spíš než s gejzírem máme co dočinění se slabým čůrkem kdesi v brdských lesích. Příběh je na první pohled nesourodý, ale nakonec všechno souvisí se vším. Jako vždycky. A samozřejmě nesmí chybět šílené finále, tady v podobě honičky s drakem.Pokud mluvím o zklamání, pak je to proto, že čtyřka je „pouze“ hodně příjemným zážitkem, zatímco první tři alba mi vyrazila dech a smál jsem se u nich od začátku do konce (tady jsem se při druhém čtení místy solidně nudil), nahlas jsem se smál „jen“ jednou a to hned na začátku. Díky, Marvine.;)Tenhle komiks prostě nemůžete přehlížet, Tip FP tentokrát platí pro všechny čtyři díly (pro první tři především). A pokud ho přehlížet budete, zasloužíte si shnít v jedné z cel Donžonu. Ale předtím vás bude Herbert neustále šimrat svým pírkem!
Donžon 4
Čtyřka je opravdu trochu slabší než první dva díly, ale zklamaný jsem nebyl. Není to taková řachanda jako třeba Trollové (nový díl vyšel v poslední Crwi), ale je to takový ojetější, trefnější a absurdnější. Doufám, že MOT bude ve vydávání Donžonu pokračovat!!! 🙂
Donžon4
První dva díly byly prostě smršť, kterou je těžké zopakovat. Takhle se Donžon usadil na úrovni silně nadprůměrné kvality a to, co jsem očekával, jsem dostal. Více než fantasy s výbornými dialogy a několika skvělými nápady a hláškami. Takový Trolly jsem četl pouze ty z poslední Crwe a nezasmál se zatím ani jednou :(.