Netopýří série Detective Comics, v České republice vydávaná nakladatelstvím BB Art, pokračuje čtvrtou knihou s podtitulem Trest. A je to slušný macek, Batmanovy nové případy jsou vyprávěny na vice než dvou stech padesáti stranách! Fanoušky temného rytíře tak čeká nefalšované pré.
Gotham je město, které nikdy nespí. Respektive alespoň padouši, kteří se skrývají ve stínech městských uliček či ve svých honosných sídlech, kde kují plány na ovládnutí nesmrtelného města. Města, které stráží osamělý mstitel, maskovaný strážce spravedlnosti, jehož jméno jistě není třeba představovat. A vzhledem k početnosti a vysoké aktivitě jeho protivníků, ani jeden z nejpopulárnějších vigilantů nikdy nespí. Nemůže si to totiž dovolit.
Batman se musí potýkat hned s dvojicí plánů na převzetí vlády nad městem. První z nich je vyústěním událostí z předchozí knihy, jejíž titulní antagonista, nazývající se Imperátor Penguin, úspěšně převzal impérium jiného penguina, Oswalda Copplebota, a svou oblast vlivu chce co nejrychleji rozšířit na celý Gotham. Druhý mocichtivý padouch je ještě zákeřnější. Coby maskovaný Wrath totiž (s pomocí několika menších zabijáků) loví gothamské policisty a úspěšně Batmanovi uniká. A aby toho neměl nejlepší světový detektiv málo, město tu a tam zaterorizuje záplava Man-Batů, zabijáci ze stínů a podobně. Větší dějové linky jsou doplněny krátkými, někdy i jen několikastránkovými mikropovídkami, které rozšiřují hranice Batmanova vesmíru v rámci restartu pod značením New 52.
Vyšší počet příběhů jasně ukazuje, jak je Batmanovo univerzum živoucím světem. Že jeho padouši rozhodně nečekají, až si Temný rytíř odpočine a vylíže rány po posledním střetu, naopak, útočí nezávisle na sobě, bez zastavení. A jejich plány mají mnohdy nečekané následky, které netopýrovi znepříjemní život teprve v budoucnosti.
A že scénárista John Layman připravil Batmanovi padouchy s vysokým potenciálem čtenářské zábavnosti. Imperátor Penguin se krásně vybarvil již v minulé knize, teď tak činí děsivě efektivní vrah policajtů Wrath nebo impozantní psychopatka Jane Doe, která přejímá osobnosti (a tváře) svých obětí. Každému však přeci jen k dokonalosti, která by znamenala vstupenku do Síně slávy komiksových lotrů, notně chybí. Buď neměli tolik prostoru se ukázat (což je případ Jane, ale té držím palce do dalších příběhů), nebo jejich zlotřilou motivaci podává Layman nepřesvědčivě a klišovitě, takže jim chybí nějaký ten scénáristický vrcholný moment. Ale nechval dne před večerem, každý z nich má ještě jistě možnost zahýbat s gothamským ovzduším.
Vyšší počet příběhů však čtenářský zážitek také přeci jen trochu sráží. Díky jejich útržkovitosti (nejsou vyprávěné uceleně, ale chronologicky, takže se vzájemně prolínají a protínají) není tak snadné se řádně začíst a jenom se „vézt“ na vlně příběhu. Mnohdy se tak stává, že než se jeden příběh stačí rozjet, přeruší jej jiný a první se ke slovu vrátí až mnohem později. I kvůli tomu se Detective Comics 4: Trest rozhodně nezapíše mezi nejskvostnější knihy netopýrákovy historie, ale stále jde o povedenou a zábavnou četbu, podepřenou tradičně skvělou kresbou (Andy Clarke, Jason Fabok a další) – a v rámci své série dost možná nejlepší díl.
| 75% |
|
Neumim to pojmenovat, ale tahle série mě něčím hrozně štve. Každý z těch komiksů je dobře rozehranej, ale závěry jsou většinou sucks. Tak nějak na půl plynu. Ale je to Batman.
Naštěstí to má vzestupnou tendenci.