Crew² č.9 – recenze časopisu

„Ty Crwe, co v nich vyšel Blacksad“. Tak se jednou budou mezi fanoušky označovat čísla 8 a 9 známého komiksového magazínu na druhou. Je k tomu pádný důvod. Příběh detektiva Johna Blacksada patří k tomu nejlepšímu, co kdy v Crwi vyšlo… (A kdybych nebyl srab a nebál se Lobových skromných fanoušků, tak bych to označil za vůbec nejlepší záležitost.)

Strach, odvaha, nenávist, pomsta, vypočítavost, žárlivost, přátelství a zadostiučinění. To je jen pár ingrediencí, podle kterých může Evropská lahůdka vypadat na chutný boršč. To vše dohromady ale tvoří silný příběh plný emocí. Na začátku druhé části se vše ještě více zamotá, aby John dostal pořádnou nakládačku, odhalil vraha a vše mohlo vyvrcholit v komorním, přesto emotivně velkolepém finále prvního alba. Scénář Juana Canalese je řádně říznutý detektivkami ze staré školy. Je vidět, že má asi hodně nakoukáno i načteno, přesto Blacksad působí svěžím a originálním dojmem. Hlavní příčinou je samozřejmě transformace veškerých postav do zvířecí podoby. (Viz recenze minulého čísla) Vlastně jedna podoba by tu byla. A to s Millerovým Sin City, který se u nás těší velké oblibě a je postaven taktéž na pomstě za smrt „milenky“, stopa vede do nejvyšších kruhů, i když se odehrává v naprosto jiném prostředí. Je to krásná ukázka, že když dva dělají totéž, není to vůbec totéž. Zatímco Miller vystavěl Marvův příběh na psychologii „hrdiny“, prohnilosti a zkaženosti všeho a všech, včetně hlavní postavy, Canales vsadil na svět z let minulých, kde vše působí na první pohled sympaticky, pozlaceně, John nevolí brutální praktiky za každou cenu, přátelství je zde víc než fráze, a proto na mě Blacksad působil i přes svou „animálnost“ civilněji a ztotožnění s postavami i jejich jednáním nebylo jednoduché, ale samozřejmé.

Malba Juana Guarnida se nese přesně v tom pozlaceném, ale uvnitř obyčejném a neférovém duchu, kdy charakter postavy nepoznáte z toho, co nosí, jak se chová, ale jak se tváří! Ano, zní to neuvěřitelně, ale Guarnido dovedl emoce a mimiku k dokonalosti. Je nasnadě, jestli by totéž dokázal i při ztvárnění lidských postav… Ovšem při pohledu na typickou americkou ulici, do které přes košaté koruny stromů dopadá sluneční svit a na KAŽDÉ osobě a předmětu na panelu jsou stíny lístečků a větví tak, jak je utváří slunce, může člověk jen žasnout a nechápavě kroutit hlavou. To samé se dá říct i o panoramatických pohledech na město, až filmovém střihu, pohybu a emocích, které i přesto, že se na stránkách pohybují zvířata, vypadají, jako byste pozorovali plátno, na kterém běží stará detektivka, namísto papíru s otisknutým komiksem.

Blacksad je metaforou na náš dnešní svět a nejlépe to vystihuje sám Canales v závěru alba, byla by velká chyba nechat si tenhle evropský komiksový klenot proklouznout mezi prsty.

Sice jsem se hezky rozepsal, ale nejenom vážnými komiksy je živ čtenář Crwe. Měrou vrchovatou je v devítce zastoupen humor. Inteligentní (nikoli INTELEKTUALNĺ!!!) zastupuje cenami ověnčený Kyle Baker (např. Plastic Man pro DC comics) a jeho Show Kovboje Wallyho. Jednoduchý situační humor spojený s absurdními situacemi a hláškami. Mě osobně hodně dostávaly reklamy na pivo kovboje Wallyho. Nejen díky nim jsem stačil tenhle komiks přečíst už třikrát a ještě nejednou si ho určitě přečtu. Doufejme, že to nebyla poslední Wallyho show na české scéně. Vrátil se i Moorův Jack B. Quick, aby nám připomněl Stručný zeměpis času. Bohužel, tenhle Quick už není tak povedený jako předešlé díly a rty se vám od sebe budou odlepovat jen velice zřídka. Zpět je i trojice fantasy hrdinů z Hledání odpovědi. Tentokrát se dozvíte, jestli je možné vyvolávat démony beztrestně. No a asi největší comeback zažila dvojice mléčných výrobků, známých již z prvních čísel Crwe. Řeč není o nikom jiném, než o tom nejsurovějším, nejbrutálnějším, nejukecanějším a nejsprostším mlíku a sejru, než o Mlíku a Sejru. V devítce si vybojovali dva dvoustránkové příběhy. V prvním přivítají s nonšalancí sobě vlastní čtenáře, kteří ještě neměli tu odvahu nebo smůlu se s nimi setkat. V druhém všem zatrne, protože se budou pokoušet sprovodit ze světa samy sebe. Ale to by v tom bylo podmáslí, aby to zase nebyl jenom jejich další plnotučný vtípek. Evan Dorkin opět předvádí, proč tolikrát získal Eisnerovku v humorných kategoriích.

Co se publicistiky týče, tak jsou zde všechny staré rubriky a navrch jedna nová s názvem Komiksové milníky. V prvním článku se dozvíte něco o Tintinovi a jaký dopad měl na komiksuchtivou populaci. Už jen to, že byl přeložen do 53 jazyků mluví za vše. Samozřejmě, že upír Cassidy se z obálky neksichtí jen tak pro nic za nic. Preacherovi jsou v nové Crwi věnovány čtyři strany – to sice není moc, ale v článku se toho o něm jistě mnoho dozvíte a jako lákadlo na celou první knihu poslouží šťavnatá, řádně krvavá dvoustránková ukázka.

Tak vidíte, Blacksad si tuhle recenzi urval pro sebe, stejně jako Crew číslo devět. (To jsem zvědavej, jak tohle vysvětlím těm dvěma zatracenejm malejm mlíčňákům.) Ale tak to chodí – silnější požírají ty slabší.