Od znovuvzkříšení Crwe uběhly už dva roky (ten čas snad létá hyperprostorem). Nové číslo vsadilo na osvědčeného Batmana a ospalého Morfea, a i když ani v jednom příběhu nehrají úplně hlavní roli, nabízí opět kvalitní počtení, v případě crossoveru se Soudcem Dreddem i (spíše) krásné pokoukání.
Prvním komiksem s netopýří tématikou je další kraťas z černobílé série Black and White – Sázka. Hlavními hrdinkami jsou dvě známé vyšinuté ženské Batmanova světa Harley Quinnová a Poison Ivy. Ty spolu z nudy uzavřou zvláštní sázku, týkající se chlapů, a jelikož jsou stejně přitažlivé jako vyšinuté, jistě si nějaký skvělý způsob k výhře najdou. Mezi jejich řáděním v Arkhamu probíhá i honička mezi Batmanem a neznámým padouchem… víc neprozradím. Komiks je jak jinak než černobílý, kresba připomíná „cartoonového“ Bruce Timma, ale postaral se o ni u nás v podstatě neznámý Ronnie Del Carmen. Scénář napsal z Crwe známý Paul Dini a díky tomu, že je to celé tak strašně nadsazené a na nic si to nehraje, tak mu jistě odpustíte i nelogičnost v pointě.
Batmanův crossover s Dreddem Poslední hádanka je další bitkou roztaženou na víc stran. Batman a Soudce Dredd se v ní dostanou do světa, který je něčím mezi gladiátorskou planetou a arénou z počítačového Quakea. Jediným cílem hry je přežít za jakýchkoli prostředků. Podle tiráže u první strany „hádanky“ udělali tento komiks stejní autoři jako Sázku. To je samozřejmě hloupost. Autory, dobrá, řekněme scénáře, jsou Alan Grant a John Wagner. Zato malbu s velkým M obstaral Carl Critchlow. Tmavé odstíny, detaily, plno nápadů a skvělý střih. Lehce byste si ji spletli třeba s Dermotem Powerem. Navíc se budete moci kochat třemi celostránkovými obrázky.
Nejdelším komiksem nové Crwe je příběh ze Sandmanovských Endless Nights – Smrt a Benátky. Neil Gaiman opět rozehrává svou typickou hru, položenou hlavně na čtenářově přemýšlení a atmosférickém vyprávění, tentokrát o lidech, kteří se skryli před časem i před Smrtí. Měl jsem takový zvláštní pocit, že už to z Gaimanovy strany začíná být takové stereotypní, až jednoduše předvídatelné (a možná to tak je), ale při druhém čtení jsem mu to opět sežral i s rybářskýma holinama. Co jsem nemohl skousnout, je kresba, která sama o sobě funguje, ale k něčemu tak zvláštnímu, jako je svět Sandmana, se příliš nehodí. Smrt je sice i v podání Craiga P. Russella moc hezká slečna, ale jinak (teď to bude znít hnusně) mi jeho barvami hýřící kresba připadala “teple” ještě dřív, než jsem o něm četl článek, který je shodou okolností 🙂 v této Crwi.
Svůj výtvor předvedl v Crwi číslo dvanáct i Jiří Pavlovský. Tento zatím zcela neznámý člověk na české komikové scéně by mohl být příslibem do budoucna, ale zatím má stále co zlepšovat. Jeho Zombie pro starší a pokročilé skrývají pár dobrých vtípků – v podstatě je celý příběh jen jeden velký výsměch hororovým klišé se zombie tématikou. Kresebně se na této oddychovce podílel Filip Zach, který je dobře známý například všem “bedemaníkům”.
Bez publicistiky si už nikdo neumí novou Crew představit. Bez aktualit bychom byli ještě sto let za opicema a bez Garfielda bychom nevěděli, do jakého bufetu zásadně nechodit. Nová Crew se vcelku povedla. Rozhodně nezklame své pravidelné čtenáře a ty nové (snad můžu psát v množném čísle) neodradí od shánění starších i budoucích čísel.
