Crew² č.11 – recenze časopisu

Garth Ennis a jeho série Preacher je fenomén. V době, kdy ji Ennis stvořil přišel úplně s něčím novým. Na paškál si vzal křesťanství a náboženství obecně, proložil ho hromadou bizarních postav, přidal zatraceně sprostá slova a hit byl na světě. Nic na tom nezměnil ani odpor věřících a fanoušků Johna Waynea. Ennis se pokusil o něco podobného jako Neil Gaiman se svou sérií Sandman a stvořil pár kratších příběhů jako doplnění Preacherovského světa. Samozřejmě srovnání se Sandmanem je pouze symbolické, protože tam je to dovedeno k dokonalosti a mnoho z vedlejších postav získalo vlastní série. (Nutno podoknout, že samotný Gaiman není z množství vedlejších sérií nadšený a to, že se nechal přemluvit a vrátil se k Sandmanovi alespoň v povídkových Endless Nights, berou fanoušci jako malý zázrak.) Různé speciály a kratší příběhy, periferně se odehrávající s hlavní sérii, neodmyslitelně k Sandmanovi patří a dotváří komplexní snový svět. Hoši z Jihu jsou jedním ze speciálů Preachera a pokud jsou tím nejlepším, tak se můžeme modlit, aby ty horší nikdy nespatřili světlo českého komiksového trhu.

Nebudu nic předstírat a rovnou napíšu, že mi Hoši nepřišli na úrovni. Představují všechno to, co tak nesnáším na Lobovi a jeho nesmyslném, často nudném kydlení protivníků, prokládaném rádoby drsnými a  „cool“ hláškami. Tady navíc Ennis přidal dementní zápletku, která je jen záminkou pro válku mezi vojáky teroristy Saddáma Hoppera a dvěma vidláky – T.C. a Jody. Pro představu. Do bažin poblíž vidlákova se zřítí helikoptéra krásné právničky a drsného poldy. Právnička Tommi má kazetu, na které jsou důkazy proti teroristovi Saddámu Hoperovi. Netrvá dlouho a Hopperovo vojsko ztroskotance vystopuje. Do všeho se přimíchají hoši z jihu a mela může začít. Likvidace protivníků pomocí kudly, pistolí, samopalů, ale dokonce i lodního šroubu z motorového člunu, je proložena částmi, kde je popisován vztah zoofilního T.C. k rybě a německému ovčákovi, poldy k právničce Tommi a nakonec i Jodyho vztah k právničce Tommi. Celé je to pak zakončeno jednou z nejnechutnějších scén Crwe, kdy Jody uřízne nejmenované postavě hlavu, T.C. si svlékne kalhoty a můžete si domyslet, jak vypadá takové nasr*** do krku v praxi.

Hoši z jihu zaplácli v podstatě celou Vánoční Crew², ale žádná oslava se nekonná. Ovšem jestli máte rádi Loba v jeho nejdementnějších a nejbrutálnějších příbězích, pak budou Hoši z Jihu podle vašeho gusta. Ennis se asi snažil, aby to celé vypadalo nadsazeně, pak ale nechápu, proč se komiks naopak v některých pasážích bere smrtelně vážně. Nadsázce jistě nepomohla ani kresba Carlose Ezquerry, která se snaží být za každých okolností popisná a realistická. Barvy taky nejsou to pravé ořechové. Tento příběh je sice už nějaký ten pátek starý, ale řekl bych, že tiskárna na tom má svou malou zásluhu.

V dalších komisech v nové Crwi² hrají hlavní roli zvířátka. Takže se konečně dočkali i ti, kteří se stále dožadovali roztomilých a sladkých příběhů. Prvním jsou Zaječí úmysle. Hlavním hrdinou je králík, který (jak je tomu u Flinchovských příběhů skoro tradicí) uzavře smlouvu s ďáblem. Chce být tím nejlepším kytaristou, jakého les viděl. Přání se mu splní, ale situace se zkomplikuje s příchodem dalšího kytaristy. Scénář napsal Joe R. Lansdale a nakreslil to u nás v podstatě neznámý Timothy Truman. Překlad Richarda Klíčníka je perfektní v tom smyslu, že je celý uzpůsoben moravskému dialektu. Samozřejmě narazíte i na slova, která jste asi nikdy před tím neslyšeli. Navíc příběh v sobě skrývá i mravní ponaučení.

Stejně jako Usagi Yojimbo. Na pouhých šesti stranách Stan Sakai dokazuje, že Usagi právem patří k nejpopulárnějším sériím amerického vydavatelství Dark Horse. Odehrává se v době, kdy se malý Usagi učil u poustevníka Katsuichi. Hlavním hrdinou je tentokrát dřevorubec, který se za kruté zimy vydává do lesa pro dříví. Mráz způsobí, že mu sekera vyklouzne přímo do jezera. Jak to bude dál si můžete přečíst v příběhu Kami z jezírka. Jednoduchý, přesto zajímavý a skvěle zakončený příběh o podstivosti, samozřejmě doprovázený nezaměnitelným a osobitým kreslířským stylem Stana Sakaie, aspiruje na nejlepší komiks nového čísla Crwe.

Posledním komikovým příspěvkem je pár stripů Garfielda o jeho problémech s pavouky. Jsou to jenom dvě strany, ale bavil jsem se víc než u šedesáti stránkových Hochů z Jihu.

Z publicistiky zaujme hlavně dvoustránkový profil legendy Stana Leeho. Dozvíte se o jeho životě i komikových začátcích. Nikdo už snad nebude na pochybách, že Stan a Jim Lee nejsou bratři ani sestry a už vůbec nejsou adoptivními syny Jae Leeho. To je poučná informace hlavně pro někoho, kdo chce o nakladatelství Marvel vědět něco víc nebo nedej Bože o něm dělat například internetové stránky.
Dalším skvělým článkem je Turloghova terminologie mangy a anime, kde se konečně dozvíte co to je to hentai, rabukome nebo shonen.

Příští číslo se zdá být docela ambiciozní. Těšit se můžeme na crossover Batman/Judge Dredd, další příběh ze světa Sandmana, tentokrát věnovaného Smrti, a v gangsterce Úsměv zabijáka se u nás poprvé objeví malíř Richard Corben.