Crew² 1-4 aneb jak to (zase) začalo!

Zpráva o znovuvydávání komiksového časopisu Crew vyvolala po svém odtajnění na ComiCZconu 2003 vlnu nadšení. Přes ní se později převalila tsunami obav z toho, jak bude nový časopis vypadat. A to jak po stránce publicistické, tak samozřejmě komiksů samotných. Všichni měli v paměti nevydařený pokus pana Veverky o udržení staré Crwe za každou cenu. Za každou cenu znamená nevydávat pod CREWáckou hlavičkou, ale pomocí nakladatelství CAP. Tudíž bez Pavlovského, Litoše a spol.  A to přece nejde. Jeho šílený pokus o ovládnutí světa naštěstí nevyšel, a tak se o to teď znovu pokouší původní skvadra.
Nutno podoknout, že s daleko větším úsilím…

Tisk je zisk… nebo taky průser
Podle perexu jste asi poznali, že všechno ze začátku nešlo úplně po másle. Ti bystřejší z vás dokonce odhalili i příčinu. Nebudu vás dlouho napínat – byl to tisk. Brněnská tiskárna se rozjížděla pomaleji než Kanadští hokejisté na Mistrovství Světa. Stejně jako oni se první zápasy trápila. Problém byl v tom, že barevné stránky byly rozostřené. Změna samozřejmě nebyla tak markantní, ale zbytečně rušila dobrý dojem z barevných komiksů. Drobných odlišností od původní Crwe je hned několik: sešitová vazba se změnila v brožovanou, „logo“ se uskromnilo a z horního okraje obálky 2+1 se odstěhovalo do garsonky v levém rohu, a navíc se nad dvojitým véčkem objevila zásadní číslice 2, která označuje restart časpopisu.

Hlavním esem prvního čísla byl vcelku logicky Lobo, se svým příběhem Lobocop, který si už po dlouhou dobu drží post nejoblíbenějšího hrdiny čtenářů. Lobo, respektive jeho kreslíř Simon Bisley, obstaral i obálku, na které je upozornění pro všechny, kteří ještě nesložili zkoušku dospělosti (nevím, co máte na mysli vy, ale já rozhodně maturitu). Ovšem nemusíte se obávat, že „nový“ Lobo si potrpí na fundované řeči o makromolekulárních strukturách deoxyribonukleových řetězců. Spíše naopak. Lobo je stále tak drsný, jeho rockové rádio v hlavě hraje na plný pecky a slovní zásobu má na úrovni kanálu. Prostě mu zůstalo přesně to, proč je tolik oblíbený.

Dalšími komiksy v prvním čísle byl Red Meat, Torpedo, poprvé v Crwi zabodoval Alan Moore s vypointovaným Grayshirtem a ten samý nadčlověk vymyslel i Jacka B. Quicka. Osm stran pro sebe uloupil jeden z hlavních záporáků Batmana – Two-Face, konkrétně autorský příběh Bruce Timma s názvem Dokonalý pár. BBart si udělal reklamu s třístránkovou ochutnávkou z prvního dílu Trollích Válek.

Dost místa naštěstí zbylo i pro publicistiku, která tolik chyběla u posledních čísel původní Crwe. Vznikla nová rubrika, kterou považuji za obzvláště vydařenou a užitečnou, protože se alespoň Anime a manga zapíše do povědomí širšímu okruhu čtenářů. (Což je doopravdy potřeba, protože se právě chystají mangy – Gunsmith Cats, Ghost in the Shell – k vydání i v České republice, a pokud se u nás mají dobře prodávat, tak je primárním úkolem, aby o nich věděl něco bližšího i někdo jiný než nadšenci z manga.cz). Hlavními tahouny jsou Ludovít „Turlogh“ Plata a Marek Plavecký. Druhý jmenovaný se v prvním čísle rozepsal právě o Ghost in the Shell. V rubrice Muž na pitevním stole byli dva autoři – Alan “snad již netřeba představovat“ Moore a Enrico „Gipsy“ Marini. A samozřejmě nechyběly aktuality z těch nejpodivnějších koutů světa, Českou republiku nevyjímaje.

Spider s kulkama
Dvojka vyšla (komiksový fando, zblázni se radostí!) přesně dva měsíce po jedničce a pomalu začala dokazovat, že to s tím vycházením míní snad doopravdy vážně. To potvrdila i další čísla, která vycházela v pravidelných intervalech – další klad oproti původní Crwi, které docházel dech.

Crew² č.2 představila kvalitní komiksy, které jste si do té doby mohli přečíst tak maximálně polsky. Transmetropolitan i 100 Kulek patří k nejuznávanějším sériím, stejně jako jejich autoři – Warren Ellis a Brian Azzarello. Transmetropolitan a jeho hlavní hrdina, novinář Spider Jeruzalem se svými asymetrickými brýlemi a dvouhlavou kočkou, přináší sarkastický pohled na svět budoucnosti, který je ale v mnoha ohledech stejný jako ten náš. Lidé jsou obklopeni zločinem, drogami a reklamou, která hraje hlavní roli i v příběhu Jak se Spider koukal na televizi. Ellisův scénář není moc svižný. Podmínky mu to ani nedovolují, protože jak název dílu napovídá, Spider sedí celou dobu na sedačce a čučí na telku. Jediná „akce“, které se dočkáte, je Spiderovo skotačení s antigravitačními botami Jezuskami, které si objednal samozřejmě díky reklamě, která přerušila jeho oblíbený seriál Antraxová kočka. Námět samotný je originální a Ellis ho ještě vyšperkoval mnoha nápady, vtípky a Spiderovými hláškami. K lepšímu zážitku by pomohl ucelenější náhled na svět Transmetropolitanu, ale třeba to Crew časem napraví a vydá nějaký ten book. Darick Robertson to všechno namaloval a svým stylem zaujal Ellisova skorojmenovce Gartha Ennise natolik, že s ním spolupracuje například na Punisherovi. (Filmové zpracování se právě chystá do našich kin, ovšem ohlasy ze světa zatím nejsou příliš lichotivé. Distributor ho uvede pod názvem Kat a datum premiéry je stanoveno na 17.června.)

To 100 Kulek je úplně jiné kafe. Prostředí detektivů, zkorumpovaných policistů, lehkých dam, ale i vysoké politiky nenabízí žádnou vyloženě kladnou postavu a šance, že se čtenář s někým ztotožní, je doopravdy mizivá. Nenapomáhá tomu ani nesympatická kresba Eduarda Rissa (Video Noir, nedávno s Azzarelem skončili práci na Batmanově šestidílné sérii Broken City). Scénáristou této série je už i českým fandům dobře známý Brian Azzarello, který nedá čtenáři nic zadarmo. Na co čtenář nepřijde sám, to mu většinou Azzarello nevysvětlí. To potvrdil tím, že mnoha čtenářům závěrečná pointa jaksi nedocvakla, takže chtěli vysvětlení od redakce Crwe. Ta se ze strachu před ztrapněním hbitě vyhýbala jasné odpovědi.

Kromě hlavních dvou „pecek“ byl ve dvojce k vidění Red Meat, První Američan, se kterým se Alan Moore moc neukázal, ale i druhý Jack B. Quick, u kterého si opět napravil reputaci. Dále Torpedo, který se vůbec neukázal, a temný příběh Potravní řetězec z hororového Flinche (opět Azzarello/Risso), se kterým se zase neukázala Crew a nechutně ho odbarvila.

Publicistika měla zastoupení v profilech dvou autorů – Warrena Ellise a Jeana Van Hammeho – a dvou sérií – Transmetropolitan a 100 Kulek. Marek Plavecký se v Anime a manga zmínil o (a teď prosím oprašte své znalosti japonštiny ze základní školy!) Kaze no Tani no Nausicaä. Opět nechyběly aktuality z domácí, evropské a dokonce i zaatlantické scény.

Flinch třikrát jinak
Tak tady konečně přišlo mírné zlepšení tisku, ALE svou daň si tentokrát vybrala obálka, která, nebýt opět toho nešťastného rozostření, by se ucházela o post nejlepší obálky Crwe. V tomto čísle se změnil i papír. Zatímco v předešlých číslech byl lesklý papír pouze u barevných komiksů, nyní se leskly naprosto všechny strany.
 
Hlavním trhákem čísla byl Sandman. A jak už to tak u něj bývá zvykem, Morfeus v něm nemá žádnou výraznou roli. Tentokrát dokonce není ani pozorovatelem, ale stane se hrdinou Ábelovy pohádky, kterou vypráví malému dítěti, zatoulanému do krajin snění. V příběhu vystupuje jeho bratr Kain, biblická Eva a havran Matouš. A vlastně se mihne i Sandmanova sympatická sestra s velice nesympatickým jménem Smrt. Teď napíšu asi něco velice překvapivého! Scénář napsal Neil Gaiman. To jste určitě nečekali co? Až mě z toho radostí zašimralo na krku. Gaiman se ve svém vymyšleném světě čvachtá s větší radostí než krysa v plechovce Coca-Coly. Vede si dokonce ještě lépe a představě skutečného snového světa podlehl jistě nejeden čtenář. Zajímavou věcí na Havraním sněmu je i skutečnost, že ho nakreslila žena. Konkrétně Jill Thompsonová. A nutno říct, že tahle jmenovkyně televizorů si se svým toustem… teda soustem poradila rozhodně lépe, než já s tímto článk… teda… co to zase kecám… Prostě Sandmanovi propůjčila svůj jemný osobitý styl, kterému napomáhá i provedení pro barvoslepé spoluobčany.

Trojka nabídla i trojici Flinchovských komiksů. Prvním je Krvavá romance od Joe R. Landsdala  vyprávějící osud milenců, které omrzelo milování, a tak si postupem času musí dopomáhat nejrůznějšími brutálními praktikami. To nejlepší přijde nakonec, ale protože nejsem Zagorka, tak si to nechám pro sebe, abyste nebyli o nic ochuzeni. Kresba Bruce Timma mi vyloženě nesedla. Na dané téma vypadá dost dětsky. Lépe by se možná hodila k nějaké vypointované anekdotě. Druhé v pořadí jsou Noční přízraky od scénáristy s doslova rozumným jménem Johna Rozuma a sandmanovského kreslíře Kellyho Jonese. A vysvětluje, jak že to teda je s těma bubákama. Posledním je Férový obchod. V něm se příšery všeho druhu snaží získat duši smrtelníka i předplatným na kabelovku. Spíše než hororovým kouskem je to vtipná oddychovka, čemuž napovídá i rozjuchaná kresba. Všechny flinchovské příběhy mají nápad, hororový nádech (i když ten Férový obchod…) a zároveň jsou naprosto odlišné kresbou i atmosférou. Kdyby každý vyšel v jiné Crwi, tak by se jednalo o průměrné, možná mírně podprůměrné komisy, ale právě díky tomu, že se objevily všechny ve stejném čísle, působí jako celek sympatickým dojmem.
 
Dalším temným příběhem je tentokrát už neflinchovský Střípek poznání. Ukázal, co se může stát, když o pomoc požádáte démona. Scénář Steva Moora je lehce prokouknutelný, a tak je lepší částí komiksu kresba Grega Staplese, který má mnoho zkušeností s kreslením fantasy komiksů (např. Sláinea). Crew se bez mučení přiznala, že kresba byla hlavním aspektem při vybírání tohoto příběhu.

Do trojky se vrátil i Sinister&Dexter. Bohužel název jejich dobrodružství (Buřtguláš) je zajímavější než samotný komiks, který navíc doplňuje, podle mého názoru, dost nechutná kresba.

Strašidelně-akční atmosféru Crwe č.3 odlehčuje pár stripů s Garfieldem a také První Američan, který je doopravdy hrozný. Nesmyslný, nelogický a navíc není vůbec vtipný. Prostě nůďo. Shodli se na tom i čtenáři v pozdější anketě. Naštěstí byla Spravedlnost v trikotu jeho posledním vystoupením.
 
Z publicistiky stojí za zmínku Platův článek o Dragon Ball a pitvy Dave McKeana a J. Michaela Straczynskeho…no a taky ty dokola se opakující (ale zaplať Pánbůh za ně) aktuality.

Crew poprvé, podruhé, potřetí… počtvrté
Čtvrtou Crew zdobila (a snad stále ještě zdobí) depresivní obálka Glena Fabryho. Dávala tušit příchod nové komiksové postavy do českých zacrwácených vod. Řeč je o Hellblazerovi. Můžete namítnout, že se objevil už v první knize o Sandmanovi, ale tam nehrál hlavní roli. Ve svém příběhu Dobré úmysly se rozhodne nejdříve stopnout a na konci i „stopnout“ dva nabušence ve stejně nabušeném Chevroletu Camaro. Další z Azzarellových „optimistických“ příběhů, okořeněný dalším složitým rozuzlením. Kresbu obstaral Marcelo Frusin a za svým kolegou nezůstává ničím pozadu. Jeho kresba vás sice nepoloží na lopatky, ale baloňákový mág jménem John Constantine vypadá v jeho podání více než dobře. Hellblazerovi a Crwi bych vytknul jedině jejich volbu, protože jde o první část z šesti. Příběh má sice hlavu a patu, ale kdo ví, jestli se v těch zbylých pěti částech neukrývá ještě tělo.

Se čtyřkou se vrátil i starý známý netopýr – Batman. O kresbu i scénář se postaral Ted McKeever. Vytvořil příběh, který se celou dobu odehrává v márnici a je temnější než Temný rytíř samotný. Prostě lahůdka. Aby těch návratů nebylo málo, tak se opět ukázal i sekerobijec Sláine ve veršovaném provedení od scénaristy Pata Millse a kreslíře (malíře) Steva Tappina.
Kreslíř Hellblazera Marcelo Frusin se objevil ještě v Procházce v parku, což je další Flinch. Scénář vytvořil Scott Cunningham. No a co by to bylo za Crew bez suchého Red Meatu a trapného Torpeda.

Publicistika si i tentokrát urvala své místo. Jirka Grus oživil Mučírnu, ale narozdíl od Martina Němce nekritizuje, tedy pardon, nehodnotí díla odvážlivců, kteří posílají příspěvky, ale snaží se o vysvětlení základních kreslířských fint a grifů. Kdo ví? Třeba si touto cestou jednou vychová nástupce. Pavlovský pitval Hellblazera, Litoš vypočítával, kolik stojí vyrobit komiks, a Turlogh psal o Edenu. No a taky se aktualizovalo, aktualizovalo a aktualizovalo.

Mám-li se rozhodnout, zda Crew² doporučit nebo ne, tak jsem jasně pro. Z nabídky komiksů si vybere snad úplně každý, navíc se tady alespoň mihnou hrdinové, na které zatím nemáte nárok narazit v českém jazyce. Publicistika pro změnu rozšíří vaše teoretické znalosti o fenoménu zvaný komiks.

Crew se prostě vrátila a v těchto dnech je jisté, že opět usedla na trůn komiksových magazínů. Možná to bude i tím, že je u nás zatím jediným časopisem svého druhu. 🙂 Tak a mám to za sebou. See you Crew fans…