Jakkoliv zdařilé bylo předchozí číslo magazínu Crew, stalo se jen pouhou ochutnávkou toho, na co se můžeme těšit v tomto ročníku. V čísle 42 to už do nás Crwáci perou naprosto bez milosti…
 |
Většina minulého čísla patřila detektivce Sam a Twitch Briana Michaela Bendise a Angela Mediny, která vyvolala nemalé a do jisté míry kontroverzní ohlasy. Sam a Twitch nechali málokoho chladným a očekávání tak byla nastartována. Co tedy přináší číslo 42? Detektivové musí čelit nemilé pozornosti vnitřního oddělení, kterému se daří mezi oba parťáky vrazit klín zklamání a nedůvěry. Bendis se drží žánrového klišé, představujícího detektivy z vnitřního jako ničeho se neštítící šmejdy, kteří existují jenom proto, aby poctivým poldům ztrpčovali život. Jenže ono to pořád funguje a Bendisovi se do příběhu daří vnést další dynamiku. V ulicích začínají umírat lidé a napětí graduje. Medinova kresba je působivá, její výraz se ideálně hodí k duchu příběhu. Mistrovská je i jeho práce s panely. Jediný rušivý element představuje lettering – strojový a bez klasických bublin. Ty by ale možná do Medinovy kresby zasáhly ještě rušivěji.
Se vší úctou k Samu a Twitchovi, tohle číslo u mne vyvolávalo očekávání spíše kvůli uvedení první části dalšího příběhu, který vyplní letošní ročník. Jedná se o Mezi řádky (v originále Unwritten) scénáristy Mikea Careyho, který se u nás představil již excelentní sérií Lucifer. Jiří Pavlovský s Petrem Litošem uváděli Mezi řádky s odkazem na Harryho Pottera, což mohlo někoho nadchnout, jiného zase vyděsit. A výsledek? Mezi řádky je prostě pecka! Vzpomínka na brýlatého kluka s jizvou na čele je skutečně “mezi řádky“ tohoto komiksu výrazně přítomna. Carey je ale moc dobrý autor na to, aby jen vykrádal slavnou ságu o usmrkaném čarodějovi z Bradavic. Úvodní příběh je spíš komornější, soustředí se na představení hlavního hrdiny Tommyho Taylora. Ten obráží autogramiády s fanoušky jako zástupce svého záhadně zmizelého otce spisovatele. A tady přichází zvrat. Zdá se totiž, že celý Tommyho dosavadní život je fikce. Prostě skvělý otvírák. Hrdina musí záhy řešit i zapeklitější situace, při nichž jde doslova o život. I když Mezi řádky začíná poklidněji než Sam a Twitch, rozhodně nepostrádá napětí. Carey potvrzuje talent napsat chytlavý příběh a špatná není ani příjemně ladící civilní kresba Petera Grosse.
Komiksy pak doplňuje reportáž z letošního Crweconu a pokračování Všeho, co jste chtěli vědět o snech… ale báli jste se zeptat scénáristy Billa Willinghama, podepsaného pod u nás vřele přijatými Mýty. Tady však platí to, co bylo řečeno již minule. Kresbou a bohužel ani příběhem Sny výrazněji nezaujmou, jsou takovou jednohubkou, která se z hlavy brzy vykouří. Od zhruba dvoustránkových kraťasů je asi naivní čekat něco víc, přesto to v případě autora Mýtů zamrzí.
 |
Je sice brzy něco předpovídat, mám ale dojem, že zklamání, které přinesl nemalé části čtenářů Crwe Rex mundi, by se nemuselo opakovat. Jak Sam a Twitch, tak Mezi řádky si jistě najdou své čtenáře a bude zajímavé sledovat, která z těchto sérií dostane šanci pokračovat v knižní podobě. Zatím se zdá, že ani jedna z možností nebude prohrou. A ideální by možná bylo, kdyby příležitost dostaly oba. Přinášejí totiž typ komiksu, kterého u nás moc nevychází. A na co se můžeme těšit příště? Vedle obou zmíněných pilířů letošního ročníku se na stránky Crwe vrátí její oblíbený maskot, sám Velkej šéf Lobák. A to skutečný Lobo, nikoliv ten kastrát, se kterým se teď DC vytasilo v rámci New 52. Inu, dokonalost.
80 %
