Crew 46: Finále je tady

O přízeň čtenářů se snad nemohly servat odlišnější komiksy. Sam a Twitch je temně zabarvená kriminálka charakteru americké drsné školy, avšak s mysteriózním, resp. paranormálním nádechem. Mezi řádky je naopak v pomalém tempu se odehrávající komorně laděný příběh ze světa literárních celebrit, ovšem provokativně naznačující, že ta poklidnost celou dobu mate tělem a mezi řádky se skrývá mnohem víc. Přitom za oběma komiksy stojí prvoligové osobnosti komiksové branže. Pod scénářem Sama a Twitche je podepsán Brian Michael Bendis, duchovním otcem komiksu Mezi řádky je Mike Carey. Čili autoři, kteří ani v českých luzích a hájích nejsou neznámí. Na pozici kreslířů jim sekundují Angel Medina u Sama a Twitche a Peter Gross v Mezi řádky. Toto číslo Crwe může jako poslední zvrátit to, se kterým komiksem se budeme potkávat i nadále. A výsledek?

Sešit otevírá Mike Carey s Mezi řádky. Dosavadní dění se věnovalo v podstatě výhradně hlavnímu hrdinovi Tomovi Taylorovi, o to překvapivější je, kam stočil Carey kormidlo vyprávění nyní. Ocitáme se na sklonku 19. století a stáváme se svědky vzestupu literární kariéry proslulého autora Knih džunglí Rudyarda Kiplinga. Taky hledáte souvislost s tím, co jsme pod Careyho vedením sledovali dosud? Souvislost je tu zcela přímočará, předešlu jen tolik, že Mike Carey na samotný závěr odhaluje z toho, co se skrývá Mezi řádky, asi nejvíce. Ukazuje se, že Mezi řádky nejsou jen intelektuálskou vykrádačkou Harryho Pottera, ale že Mike Carey má připravený mnohem důmyslnější děj. Otázkou je, zda není pro Mezi řádky pozdě. Sam a Twitch mají totiž od začátku úplně jiný tah na branku. Na rozdíl od Careyho díla Bendis nešetří ani své hrdiny, ani čtenáře a ty i ty bez slitování hází rovnou do vody. Teda do vody… Spíš do řádných srač… Sam a Twitch se snaží seč jim síly stačí, ale ruku na srdce, opravdu mají blíž k Philu Marlowovi než k Poirotovi nebo Holmesovi. A při pohledu na to, s kým se musí potýkat, se člověk ani nediví, že jsou oba detektivové rádi, že vůbec stojí na nohou. Pokud lze říct, že po dějové stránce vítězí o jednu dvě délky Brian M. Bendis, po stránce výtvarné patří vavříny v mých očích jednoznačně Angelu Medinovi. Pro oba kreslíře sice platí, že jejich styl plně odpovídá charakteru příběhu, ale styl Grossův je usedlý, až nevýrazný a Careyho jen tak sleduje. Naopak Medinův rukopis je dynamický, osobitý a přitom přehledný. Medinova kresba Bendisův scénář pouze nesleduje, ona atmosféru příběhu sama aktivně spoluvytváří. Slabší stránkou sice je, že nenechává prostor pro lettering, který tak nezvykle zasahuje do kresby, na to si ale jde zvyknout.

Mohlo by se tedy zdát, že Sam a Twitch jsou jasným vítězem letošního klání. Vzato globálně, tak ano. Jenže… Není to tak jednoduché. Zatímco Mezi řádky přicházejí s překvapivou pointou, Sam a Twitch (resp. Brian Michael Bendis) v cílové rovince maličko zaškobrtali. Závěr celého případu totiž vyvolává určité rozpaky. Na jednu stranu hrozilo nebezpečí, že se ze Sama a Twitche vyvine jakýsi derivát pozdních Akt X (čti překombinovaná hovadina). Toho se Bendis vyvaroval a pointa případu, který dal oběma detektivům tak do těla, je až překvapivě civilní. Což je ale právě ten problém. Rozuzlení docela kontrastuje s dojem, který si čtenář o příběhu vytvářel po celou dobu čtení, a zvláště identita tajemných postav v bílých kabátech není úplně přesvědčivá. Byť možná pokračování (neboť sice skončila bitva, ale jak Bendis naznačuje na posledních dvou stranách, válka nikoliv) rozežene i tyto pochyby. Zatím těžko soudit.

Lze uzavřít, že tentokrát měla redakce Crwe ve výběru šťastnější ruku než minule. Obě série mají určitě potenciál k tomu, aby zaujaly jisté spektrum čtenářů, byť komiks Mezi řádky si dával dost načas, aby přiznal barvu. Rozhodnutí je nakonec v rukou nás čtenářů. Takže pokud máte zájem, aby Vaše oblíbená řada pokračovala ve formě knih, dejte to Crwi vědět. Třeba tady v diskusi.