Crew 44: Solidní dávka napětí

44. číslo otevírá Mike Carey a jeho opus Mezi řádky. Carey pokračuje v nastoleném duchu, leč neodbytně se člověku dere na mysl, kdy už vlastně mezi ty řádky nahlédneme. Protože zatím byl Carey tajemný jako hrad v Karpatech. Mezi řádky přesto oplývají zajímavou atmosférou. Tom Taylor v čísle 44 dále pátrá po svém otci a jeho tajemstvích, zdá se ale, že už je na stopě. Děj sice plyne pořád poklidně, odsýpá ale bez zadrhnutí a nuda nehrozí, i když se vlastně pořád jakoby nic neděje. Přesto se zdá, že i Mike Carey usoudil, že všeho s mírou a rozhodl se šlápnout na pedál. Poslední stránky sešitu ukazují, že příště se patrně máme nač těšit a že tvůrce skvělého Lucifera nezapomněl, jak se dávkuje napětí a akce. Mezi řádky patrně nebudou komiksem pro každého, dojmu také nenapomáhá rozsekanost, způsobená dvouměsíční periodicitou. Na konečné soudy je tedy brzo. Přesto jsem toho názoru, že příznivci Sandmana a Lucifera by nemuseli být Mezi řádky zklamáni. Duševní spřízněnost mezi těmito díly je to poměrně zřejmá.

Mezi řádky končí poměrně dramaticky – a naprosto plynule navazují detektivové Sam a Twitch. Aby taky ne, když to posledně skončilo ukázkovým cliffhangerem. Ani od Sama a Twitche nelze v čísle 44 čekat žádné překvapení. Zjišťuji, že na Medinovu specifickou kresbu jsem si už zvykl, ba dokonce mne opravdu baví. Ani atmosféra příběhu a charaktery postav nepřekvapí. Brian M. Bendis v duchu žánrových zvyklostí nechává své (anti)hrdiny pěkně šlápnout do další hromady exkrementů a čtenáři umožňuje prostřednictvím obou detektivů nakouknout pod pokličku zájmů těch, kteří postrkují pěšáky po šachovnici. Pokud ale čekáte, že se dozvíte oč tady běží, nebo kdo (co) je sakra ten chlapík v bílém klobouku a plášti, tak na to zase rychle zapomeňte. Bendis ví jak na to a pěkně si čtenáře vodí na vodítku. Ale ruku na srdce, nikomu to vlastně nevadí.

Jak už prozrazuje obálka, číslo 44 uzavírá John Constantine alias Hellblazer, a to pod taktovkou Mikea Careyho. Constantina nám v minulosti představili autoři jako Warren Ellis, Grant Morrison či Garth Ennis, ale spjatý je u nás především se jménem Briana Azzarella. Předeslat lze, že ani Mike Carey za těmito mistry svého oboru nezaostává. Na rozdíl od Azzarellova pojetí ale (podobně jako Garth Ennis v Synovi člověka) více akcentuje magii a okultismus, čímž ladí s právě běžícím seriálem. Nemá smysl uvažovat nad tím, které uchopení Johna Constantina je lepší. Azzarellovy příběhy mají výtečnou atmosféru, nelze se ale zbavit dojmu, že Constantinův potenciál se zde neprojevil naplno. S výjimkou excelentního dílu z vězení Azzarellův John Constantin vyznívá spíše jako vyčůránek, který svých cílů dosahuje jen manipulací a podvody. Což je jen část toho, co tvoří Constantina Constantinem. Každopádně neúspěch série Hellblazer u českých čtenářů je jednou ze záhad domácího komiksového trhu. Pokud by nakldatelství Crew uvažovalo o tom, že zkusí dát Johnu Constantinovi druhou šanci, Mikey Carey se mi jeví jako dobrá volba. Jedná se o zkušeného a nápaditého scénáristu, jeho famózní série Lucifer ukazuje, že by mu Hellblazer mohl dobře sednout – a především, Carey by zjevně pojal Johna Constantina jinak než Brian Azzarello. Ukázalo by se tak, jestli českým čtenářům nesedla postava Constantina jako takového, a nebo jen to, jak ho pojal jeden konkrétní scénárista.

Takže čeho se asi dočkáme v knižní podobě? Vyhrají Mezi řádky nebo Sam a Twitch? Osobně bych nebyl zklamán ani jedním, resp. ideální by bylo, kdyby pokračovalo obojí. Leč pokud bych musel volit, vybral bych si – přesto, že se považuju za fandu Mikea Careyho – Sama a Twitche. Detektivně laděného komiksu tu totiž vychází jako šafránu.