Crew č. 43 se nese ve znamení návratu ztraceného syna. Dlouhé černé háro, modře zbarvená pokožka, červené jiskřící oči a úsměv na rtech, včetně neodmyslitelného žvára… Jasně, sám kmotr Crwe je zpátky.
Ve světle toho, co udělali v rámci restartu New 52 šéfové DC Velkýmu šéfovi, je tento návrat obzvláště symbolický. Redakce Crwe vyvěsila z oken prapor vzpoury, odmítla metrosexuálního vymazleného frikulína-samozvance uznat a vyhlásila věrnost starému dobrému Lobákovi. Popravdě, čekal někdo něco jiného? Česká republika se tak stává ostrůvkem komiksové pozitivní deviace – a co se mé maličkosti týká, zaplaťpámbu za to. Máme tak možnost vychutnat si další old schoolový příběh (otěže v rukou třímají Alan Grant a Val Semeiks) s posledním Czarnianem v hlavní roli – i když tentokrát bude netradičně vypravěčem nikoliv sám Lobo, nýbrž jeden chudák, který se ocitl ve špatný čas na špatném místě. Název Portrét oběti je ale podle mého zavádějící. Že měl dotyčný čičmunda prostě pech, za to Lobo nemůže – a jestli se Lobák přece jen trochu unáhlil, může si za to naopak ten jouda sám. Co taky čekal, když se sere do Velkýho šéfa? Bonboniéru?
Hlavní hvězdě čísla sekundují, jak už víme, detektivové Sam a Twitch a Tom Taylor, syn proslulého, leč toho času zmizelého spisovatele. Obě řady, které tvoří páteř letošního ročníku Crwe, bez přešlapování pokračují v nastolené linii. Sam a Twitch si udržují atmosféru tak hutnou, že by se dala krájet – prosvětlí ji jen jeden drobný vtípek, když se na chviličku objeví Spawn. Kresba nevybočuje ze svého standardu, děj je náležitě akční. Příběh se sice neřítí zběsile kupředu, spíš se tak dusivě valí, ovšem funguje to. Vlastně až po dočtení, když se zase nadechnete, uvědomujete si, že děj se vlastně posunuje jen minimálně a pořád nemáte tucha, oč tady jde. Bendis je holt liška mazaná.
A podobné je to s Mezi řádky. Ani tady toho mnoho nevyčtete. Mike Carey po úvodním slovu zvolnit a soustředí se spíš na budování atmosféry a hlavně vztahu k hlavnímu hrdinovi. Mezi řádky v tomto případě téměř přešlapuje na místě. Tom Taylor tápe v tom, co se kolem něho děje a my tápeme s ním, neboť Mike Carey nám nedává o mnoho víc vodítek, než hlavnímu hrdinovi. Dává si ale pozor aby nenudil, takže vždycky v ten pravý okamžik, když už je to tak tak, okoření děj malou kapkou, která naznačí, že je nač se těšit. Mezi řádky zatím vyznívají ve srovnání se Samem a Twitchem jako komiks, který vyžaduje větší trpělivost, i přesto se jim zatím rozvláčnost Rex mundi vyhýbá.
Magazín Crew si udržuje svou obvyklou úroveň, zatím se zdá, že tento rok měli Jiří Pavlovský a Petr Litoš šťastnější ruku než minule. Crew nabízí hodně barvitý obsah s potenciálem oslovit čtenáře s hodně rozdílným vkusem.
| 75% |
|
