Na kvalitě neplánovaně předvánočního čísla umocněné Crwe se nepodepsala ani neschopnost marketingového oddělení DC. Vždyť Jiří Pavlovský psal úvodník již v říjnu! Kromě úvodního slova a obvyklé porce publicistiky přináší tři komiksy, z nichž je hlavně dokončení Blacksada oslavou bublin a rámečků. A to je asi tak všechno, co potřebujete vědět. Nebo ne?
Patnácté číslo Crwe je pravděpodobně letošní poslední publikací stejnojmenného nakladatelství. Pro každého bublinofila to bylo období úspěšné. Dočkali jsme se experimentů, pokračování zaběhnutých sérií i zásadních děl jako jsou Watchmen/ Strážci. V blízké době by pak měla následovat další „moorovka“ V jako Vendeta, která letošní komiksový rok uzavře. Pusťme se tedy s vervou do nejnovější Crwe a těšme se na příští, komiksově minimálně stejně štědrý rok. Pokud nám někteří vydavatelé vyjdou vstříc jako v případě minulých ročníků, můžete se těšit na podrobný článek, mapující jejich plány do budoucna.
Komiksy v nejnovější Crwi² jsou tři a zastupují všechny úrovně kvality- mizerný scénář s líbivou kresbou, dobrý příběh i kresbu a naprosto špičkové spojení obou hlavních komiksových ingrediencí. Jednoduše Deathblow, Human Target a Blacksad.
Prvně jmenovaný se dá s klidem odložit do kolonky: „Přečíst v případě největší nouze“. Deathblow je nudný, nic neříkající a od plevelu ho dělí jen líbivá kresba a zajímavý koloring. Je tak o ničem, že se popisem děje nebudeme zdržovat, ještě bych vám náhodou mohl prozradit něco nechtěného.:-) Samozřejmě netvrdím, že uspokojen nebude nikdo. Tyhle kraťasy se nemůžou brát nějak vážně, prostě líbí/nelíbí.
Human Target od dua Peter Milligan/ Cliff Chiang je příjemným osvěžením. Komiksy podobného ražení se u nás moc často nevidí a pokud se vám zalíbili třeba 100 Bullets, přivítáte i „Pětidenní milost“. Série Human Target je o muži, který dokáže bez problému změnit svou identitu. Je pravda, že někdy si dopomůže plastickou operací, ale kopie je vždy k nerozeznání od originálu. Tentokrát hlavního hrdinu seriálu Christophera Chance požádá o pomoc starý známý, který shodou okolností utekl z vězení a chce si užít pár dní volna… Více nebudu prozrazovat, komiks je originální, vypointovaný a k jeho pochopení nemusíte znát reálie řady. Milliganovy dialogy jsou tak sympaticky všední, mluva přímo ze života a odbarvená Chiangova kresba paradoxně pěkně podbarvuje atmosféru.
Blacksad vytahuje patnáctou Crew vysoko nad průměrnou laťku a mně samotnému dovoluje konečně se trochu rozepsat.
V první části drsného pod-zimního příběhu jsme se svižně ponořili na území Čáry, městského slumu, sociálně zničeného válkou a nekončícím rasistickým bojem mezi gangem Černých spárů a v nacismem inspirovaným hnutím Arktický národ. Detektiv John Blacksad je povolán k případu, který by mohl být spáchán kteroukoli soupeřící stranou, a sice únosu malé holčičky. Nic není tak černobílé, jak se může na první pohled zdát, tohle je noir, nebere si servítky a klubko zápletky je řádně zašmodrchané. Kdo jiný by ho potom měl rozmotat než panter John Blacksad…
Druhá část jasně dokázala, že album Národ ledu se svému předchůdci vyrovná a v mnoha ohledech i předčí. Juan D. Canales nechává postavy umírat jako na běžícím pásu, klade čtenáři do cesty stále nové nástrahy, ale nezapomíná jemným humorem příběh odlehčit a připsat si tak další kladné body. Vytvořil polytematický komiks (Nacismus, ku-klux klan, ale i zrada, pomsta, láska, nenávist a zadostiučinění. Zkrátka všechno, co lze od tak monumentální detektivky očekávat.), který těží z minimálního počtu stran maximum a mnoha okecávačům uděluje lekci z produktivity. Hbité dialogy, plné důvtipných slovních hříček a břitkého vtipu, udržují čtenářovy oči přikované k stránkám od prvního do posledního listu.
Stejně jako malba Juanja Guarnida. Už jsem se nad ní rozplýval mockrát, tak snad jen zopakuji, že je to něco úžasného a dodám, že „obřad“ v tovární hale je dechberoucí. Nejen skvělým stínováním a prací s barvami, ale hlavně energií, která z nezapomenutelné scény sálá. Důležitou součástí jsou i různé rasistické nápisy nebo titulky novin. Je tedy dobře, že byly všechny kvalitně převedeny do češtiny.
Publicistika nabízí obvyklou várku článků, z nichž bych rád vypíchl ten o připravovaném projektu dua Kopřiva/Grus s názvem Nitro těžkne glycerínem. Ze vzájemného rozhovoru tvůrců se dovíte lautr exkrement, ale budete se bavit hláškami Kopřivy a vynikajícími malbami Gruse. Za zmínku stojí i prokecnutí Jirky Pavlovského ohledně možného vydání O půlnoci zemřu od Kyla „Show kovboje Wallyho“ Bakera. Skvělý způsob, jak na sebe ušít bič.:-)
Suma sumárum: V patnácté Crwi je Blacksad. Co víc byste už chtěli?
Blacksad stačí:-) Jen ta jeho první část měla mnohem lepší atmosféru zatímco tato je hodně akční a tím i čtenářsky kratší.