CL11: Spider-Man 4 – Lee Stan, Buscema John, Lieber Larry

Knihy z edice Comicsové legendy mají dvě roviny. Samozřejmě čtenářskou, ale zároveň fungují jako názorné učebnice komiksové historie. Nastává tedy otázka, jak hodnotit tyto knížky. V případě, že se na ně budeme dívat čistě z pohledu historie a jejich dopadu na dnešní komiks, hodnocení by se jistě vyšplhalo do závratných výšin. Máme-li ale objektivně zhodnotit jejich kvality a srovnat s dnešní produkcí, už to tak veselé nebude. Čas nejde zastavit, doba se řítí kupředu a nároky čtenářů se za nějakých 67 let od vzniku prvního superhrdiny (Supermana) výrazně změnily. Co působilo neotřepaně se mění v klišé, z humoru se stává trapnost a z hrdinů paňácové, bojující za dávno zapomenuté ideály. Ostatně my se nyní, v době kosmických letů a klonování, asi jen těžko pozastavíme nad tím, jak skvělé byly povozy tažené koňmi. Na druhou stranu, jdeme-li do kina nebo knihkupectví pro sci-fi plné vesmírných stíhaček a blasterů, vyžadujeme, aby se postavy chovaly reálně a kulisy byly jen záminkou pro vyprávění příběhu, který platí už dnes, ne až za sto let.

Mám na okně Spider-Mana!

Spider-Man jako archetyp superhrdiny také prošel za čtyřicet let svého komiksového života výrazným vývojem. Stan Lee jako jeden z prvních zakomponoval do příběhu osobní život postav. Ty chodí do práce/školy, mají problémy ve vztazích a jejich masky jim spíš škodí, než pomáhají. Takový Todd McFarlane se naopak nesoustředil na vývoj postav, ale hutnou atmosféru, nebál se zobrazit krev (té jako by se Lee a spol. štítili) a Spideymu dal pořádně do těla. Pak přišel Straczynski, všechno spojil dohromady, Peter Parker dospěl a Spider-Man prožívá další etapu svého vývoje, jejíž důsledky budeme možná umět posoudit až za dalších dvacet, třicet let. (Jestli se jich ovšem Spidey dožije, tím největším přiblížením k našim životům by totiž paradoxně byla jeho smrt. Dokonce je možné, že stárnutí a umíraní postav nebude v budoucnu jen výsadou alternativních příběhů a výjimečných scénáristů.) Vraťme se ale k nejnovějšímu přírůstku do edice CL.

No, to mě teda zatahej za pavučinu a říkej mi kašpárku.

Čtvrtá pavoučí kniha přináší čísla #76-#82 plus jeden hořící speciál. (Svou délkou IMHO nejnudnější část celé knížky.) První díly s Lizardem jsou epilogem příběhu o tajemné desce z minulé knihy. V nich se objevuje také Human Torch, který posléze i se Spider-Manem zavítá do Hollywoodu. V každém dalším sešitě se pak představuje nový záporák – chmatácký Prowler, skákající Kangaroo, identity měnící Chameleon a nabitý Elektro. Bohužel se tedy až na první sešity neobjevují žádní „velcí“ a dobře známí záporáci, kteří dokáží svým charismatem upoutat naši pozornost. Právě to může někdo soudit negativně a knížka se tak pro něj stává nezajímavou. Respektive jen dalším dílkem života Petera Parkera. Právě osobní život oblíbeného hrdiny ze sousedství se dostává ve čtvrté knize do pozadí. (Samozřejmě to není chyba knížky samotné, to jen série procházela takovým obdobím o ničem.) Příběhy jsou vždy načrtnuty v podstatě stejně – vznik zločince, zločinec páchá zločiny, zločinec bojuje se Spideym, zločinec dostal výprask, Spidey si stěžuje, jak otřesný je jeho život. Všechno doprovází hutné myšlenkové pochody postav, které neuvěřitelným způsobem brzdí čtení. Jedni to uvítají jako skvělý způsob sžití se s postavami, druzí zavrhnou, protože popisovat slovně něco, co vidí i nakreslené, jim přijde jako zbytečnost. Každopádně všichni se těmi tunami textu budou muset nějak prokousat, v čemž jim výrazně napomáhá Jiří Pavlovský, asi největší znalec Marvelovského vesmíru a komiksu obecně u nás, svým skvělým překladem.

Šedesátým létům odpovídá i kresba. John Buscema se skvěle hodí k naivní atmosféře a mnoho dnešních kreslířů by se od něj mohlo učit. Ačkoliv mě Human Torch v jeho podání chvilkami rozesmíval, nedá se kresba hodnotit záporně. Neuškodilo jí ani odbarvení (není to výmysl crwavého Netopejra, nová vydání klasických sešitů vydal černobíle už Marvel).

Leť pavučinko!

CL #11 mají samozřejmě i dobré vlastnosti. Vedle zmiňovaného překladu a klasické kresby je to pár dobrých hlášek, scéna v prádelně je vůbec to nejvtipnější, co Spider-Manovské legendy kdy nabídly a hlavně je to zase celé napsané tím nadsazeným Leeovským stylem, který budete buď milovat nebo nenávidět a ze kterého je cítit jediný cíl: pobavit a nemotat zbytečně čtenáři hlavu uměním. Takže doporučit nebo ne? V případě, že máte všechny CL se Spider-Manem, přečtěte si to (a kupte, protože zrovna Spidey se na pultech moc dlouho neohřeje a snad byste nechtěli, aby vám chyběl ve sbírce.) Pokud chcete s touto sérií začít, sáhněte raději po jiném (zábavnějším/zásadnějším) dílu. O prodejnosti Spider-Mana svědčí i o 500 kusů větší náklad oproti minulé knize a dokonce dvojnásobný, než měl poslední Wolverine. Vedle komiksářů se totiž najde dost dětí, které potřebují své superkladné hrdiny. Máte-li ratolest, nevidím lepší volbu než tato nenáročná dobrodružství, ale počítejte s tím, že narážky na Woodyho Allena asi nepoberou.