Znáte to. Jedete si po ulici, mluvíte o sobě ve třetí osobě, vymýšlíte ďábelské plány na ovládnutí světa, občas se zasníte natolik, že najedete do hloučku chodců… Jenže než stačíte říct „apokalypsa“, už máte na střeše Spider-Mana. Ta přísavka vás najde snad všude.
Spider-Man si našel cestu také na český komiksový trh. Vlastně ho svými pavučinami přitáhl a už nepustil, patří k nejúspěšnějším titulům vůbec – Straczynského knihy nabízí moderní pojetí oblíbeného hrdiny ze stáje Marvelu, edice Comicsové legendy zachycuje „Spideyho“ v klasické naivní podobě 60.let, která nemá daleko k superhrdinské soap opeře. A zatímco Straczynského skvělé příběhy můžete číst kdykoli, CL vyžadují vhodné naladění. Takové, aby jste se vyrovnali s neustálým komentováním toho, co vidíte nakreslené, a tolerovali totožný mustr všech příběhů (Parker remcá nad svým životem – představení záporáka – Parker bojuje se záporákem – hrdina padá do větší krize, a i když padoucha porazí, nikdo to neocení, protože ukrývá svou pravou identitu). Jestli tenhle retro styl nepřijmete, čeká vás pekelný zážitek.
Čtrnácté CL si to dobře načasovaly. V době komiksového sucha byly osvěžením. Mohly tak těžit z „pouštního efektu“ – v písčitých dunách se těžko vyhnete vychutnání pomerančové minerálky, i když doma zásadně pijete citrónovou…
Z obálky, na níž se to hemží jedním respektovaným obličejem vedle druhého, byste mohli nabýt mylného dojmu něčeho epického (mimochodem, vedle téhle obálky vypadá i Paroubkova bradavice jako Miss World). Příběhy obsažené v pátém svazku se ovšem drží přilepené ke zdi. Je tu nudný padouch Schemer, objeví se sexy Černá vdova. Ze známých postav se vrací Kingpin a Dr. Octopus. Podezírám Leeho, že vždy, když nemohl něco vymyslet, vytáhl odněkud Octopuse: „Stane, co dáme do čísla 94?“ „Nejspíš Octopuse.“ „Stane, jak má vypadat prodavač hamburgerů?“ „Jako Octopus. A když už jsme u toho, na čtvrtý straně odhodí stánek a začne ohrožovat New York vylepšenými chapadly.“ V posledním sešitu se Spider-Man podíval dokonce až do Alžíru, aby vypátral pravdu o svých rodičích, ale raději měl zůstat doma. Ušetřil by nás nejsrdceryvnějších řečiček a 40ti stránkového příběhu, kterému by slušel větší spád a poloviční počet stran.
Mohla by to být nuda. Nebýt ohromné porce nadhledu (což platí i pro nadčasovou kresbu Johna Romity), báječně staromilného humoru a nezaměnitelných autorských promluv ke čtenáři. Nemluvě o hlavním hrdinovi. Ten je sice typicky dobráckým Mirkem Dušínem, i přesto však scénárista Stan Lee a kreslíř Steve Ditko vymysleli jednu z nejzábavnějších a zároveň nejkomplexnějších postav, kterou navíc obklopili životnými přihrávači a rozmanitou sítí vztahů mezi nimi. I proto je Parker něčím víc, než pouhou figurkou v rukou scénáristů.
Pátý Spider-Man není bomba (historickou hodnotu ovšem neztrácí), je jen ideálním odpočinkovým čtením pro neurotiky a chovatele migrén. A když se na chvíli nebudete brát moc vážně, pobavíte se dvojnásob.
P.S.: Opět nechybí narážka na Woodyho Allena. (Byla i v minulých CL, pamatujete? Stan)
klasika
Spider-man v Comicsových legendách je prostě klasika, kterou současný fanoušek ai těžko překousne. Ale pro skutečně skalní fandy tohoto superhrdiny je i tento starý a černobílý Spidey lahůdkou, kterou určitě ocení.
kjlñl
hhmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmm